VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Také trávníky na náměstích, v parcích nebo kolem budov mají schopnost stát se divočinou. Divoký trávník nemusí být jen ten, kde roste pýr plazivý, ječmen myší nebo oves hluchý. „Trávníkem nadivoko“ může být i travní porost, o který se staráme spíše extenzivně nežli intenzivně.

Důležité je, že trávník nesekáme celý a najednou. V první seči někdy na konci května pokosíme třeba jen polovinu a zbytek necháme bez zásahu. Sečeme v různých tvarech - v blocích, v pásech, sekáme malé plošky, tzv. očka. Trávník mnohdy budí dojem chaosu a působí, že se na to někdo s prominutím vykašlal. Zhůvěřilost v neposečenosti vidí alergici, kteří viní každý klásek či květ z kýchání a zarudlých očí. Jeden by řekl, že je to pěkná divočina. Avšak právě ta je v městských trávnících vítaná.

U trávníků ve městě asi nejde spoléhat pouze na jedinou seč jako v chráněných územích. I divokost má svůj řád. Proto se přistupuje k druhé i třetí seči. Při druhé seči se pokosí polovina neposečeného a kousek z posečené plochy z první seče. Na další rok zůstává přibližně 15-20 % bez zásahu. Již po dvou sečích vznikají čtyři různé typy plošek, které jsou časově i prostorově rozrůzněné. Právě v této mozaice se daří různým druhům rostlin a živočichů (viz článek Městské trávníky - odkladiště psích exkrementů, nebo rozkvetlé louky?).

Proč nesečeme všechno? Pokud bychom posekli vše najednou, nedáváme čas mnoha rostlinám zakvést nebo se vysemenit. Pro včely je takový trávník festivalem ztraceného času. Řada zástupců hmyzu má svou živnou rostlinu. Pokud se hmyzímu jedinci sekáním snižuje nabídka, daný druh vyhodnocuje nakrátko střižený porost jako prostor, z kterého nemá žádný užitek. V neposlední řadě je potřeba uvést, že trávníky mají i klimatickou funkci a dokáží stejně jako stromy ochlazovat klima v zastavěném území.

Svou roli hraje i počet sečí. Čím víc sečí, tím více rozličných ploch. Naopak, čím méně sečí, tím větší biodiverzita. Běžně technické služby kosí až desetkrát ročně. To je však úplně zbytečné. Trávníky musíme naučit, aby vydržely maximálně tři, výjimečně čtyři seče za sezonu. Navíc kvůli častému sečení přežívají pouze některé druhy trav, například jílek vytrvalý. Ovšem ani ten jílek není vytrvalý. V největších parnech je sečení spíše na škodu. Pokud trávník posečeme, strniště zežloutne a přestává plnit chladicí funkci. Vyprahlý trávník je trávník bez života, trávník ošklivý a ipso facto k ničemu.

Trávníky jsou evolučně závislé na údržbě čili sečení. V opačném případě nastupuje sukcese a začíná se měnit v křoví. Je ale možné sečení dělat s rozmyslem a citem. Extenzivní přístup na přírodě blízkých základech je optimální volba. Při využívání mozaikové seče jsou travní porosty ekologicky stabilnější a druhově bohatší. Daleko pestřejší jsou divoké trávníky, které hrají všemi barvami, kde to bzučí a cvrká. Nová divočina má mnoho podob, jen se stačí dívat; a dát jí prostor.

Vilém Jurek