Čtení na tyto dny

Přítel

Ať bydlí tam
kde je dřív jaro
později podzim
nejlépe u řeky
kolem níž
by se dalo jít lesem
kde by se naše myšlenky
uklidněné
rozestoupily jako stromy -
aby se tolik netrápil
až vtrhnem do jeho pokoje
v kterém na nás slovy myslívá
zrovna když ubližujeme ženě
nebo se ztrácíme v strachu
že máme ze srdce
jen cestu
zkoušíme-li to sami
na svou pěst
se svým jsem

(Zdeněk Volf) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Mapování doupných stromů v lesích


Jaroslav Koleček , č. 2/2018, s. 36-38
Odumírající a padlé stromy jsou důležitou součástí ekosystému.
Odumírající a padlé stromy jsou důležitou součástí ekosystému. Foto J. Koleček

Odumírající a mrtvé stromy, stojící či padlé, jsou důležitou součástí ekosystémů. Mrtvé dřevo poskytuje místo k životu, úkryt a zdroj potravy pro celou řadu organismů - strakapoudů, sýkor, vzácných sýců rousných, holubů doupňáků, plchů, myšic, veverek, netopýrů… Odumírající stromy jsou však nezbytně důležité také pro houby, lišejníky a bezobratlé. Nezastupitelnou roli mají při koloběhu látek v přírodě a fungují jako vynikající substrát a zásobárna živin pro růst nových rostlin. Přesto došlo v uplynulých desetiletích k značnému poklesu zastoupení odumřelé dřevní hmoty v krajině. Náhradní opatření jako např. ptačí budky bohužel nedokážou přirozeně vzniklé dutiny a další funkce odumřelého dřeva nahradit. Zřejmě i tyto důvody vedly k tomu, že již konference o životním prostředí a rozvoji v Riu de Janeiru v roce 1992 zdůraznila význam mrtvého dřeva pro stabilitu lesních ekosystémů. V řadě zemí následovala vzdělávací kampaň a také výrobky ze dřeva označeného certifikátem FSC pocházejí z lesů, v nichž je mj. ponecháváno určité procento odumřelé dřevní hmoty.

O odumřelých stromech koluje řada pověr. Jednou z nejrozšířenějších je tvrzení, že mrtvé dřevo je líhništěm nejrůznějších škůdců. Opak je však pravda, protože organismy, které mohou způsobit odumření stromu, již na odumírajícím nebo mrtvém stromě nenaleznou podmínky vhodné pro svou další existenci. Řada lidí současně považuje stojící odumřelé stromy za nebezpečné. V lese zpravidla není problémem potenciálně nebezpečný strom pokácet, příp. ponechat ležet. Mimo les lze často v případě možného nebezpečí strom pomocí odborného zásahu upravit. Za určitých okolností ovšem může spadnout jakýkoli strom, takže přehnané obavy nejsou namístě.

Značení doupných stromů patřilo mezi aktivity již našich prvních ochranářských organizací. V posledních desetiletích mapování na větším území probíhalo např. na Rakovnicku (ROS Fénix), Břeclavsku (ZO ČSOP Břeclav) a jinde. V roce 2007 začala realizovat první velké projekty financované Lesy ČR Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině, později se na jiných místech zapojily také další pobočky ČSO. Počínaje rokem 2009 je mapování doupných stromů součástí aktivit programu Ochrana biodiverzity. Do konce roku 2017 se do těchto aktivit v rámci programu zapojilo devět organizací, kterým se v 28 projektech podařilo zmapovat více než 2 500 doupných stromů. Doupné stromy mapují dle možností také pracovníci jednotlivých lesních správ a spolupráci s ochránci přírody vítají.

Rozhodnete-li se do mapování pustit, je nezbytné nejprve kontaktovat vlastníka pozemků (hospodařící subjekt), na kterých chcete mapovat, dohodnout podmínky značení - zejména způsob značení a počet ponechaných stromů (zpravidla 5-10 stromů/ha). Nejvhodnější je společně zvolené porosty navštívit a dohodnout detaily přímo v terénu. Pro značení by měly být přednostně s použitím lesnických porostních map vybírány nejstarší porosty a porosty, ve kterých je v nejbližších letech plánována těžba. Značit nelze z bezpečnostních důvodů v bezprostřední blízkosti turistických tras a frekventovaných lesních cest, elektrického vedení, staveb apod. V místech, kde je to možné, se ukázalo jako vhodné praktikovat skupinový výběr, avšak rovnoměrně rozložený po ploše.

Pozornost věnujeme stromům s dutinami i s počínající hnilobou, v nichž se dutina teprve začíná tvořit, odumřelým stromům, pahýlům a spadlým kmenům. Dále je žádoucí značit stromy s (i zdánlivě opuštěnými) hnízdy větších a vzácnějších druhů ptáků (např. čáp černý, dravci, krkavec). Značit lze celoročně, v porostech s bohatě vyvinutým keřovým patrem (např. lužní lesy) je efektivnější mapovat ještě před olistěním. Stromy značíme ihned po jejich objevení 2-3 modrými trojúhelníky o délce strany nejméně 12 cm (větší značky vydrží déle) ve výšce asi 130 cm nad zemí. Alespoň nad jeden trojúhelník napíšeme pořadové číslo v rámci lesního dílce. Před nátěrem je potřeba místo očistit a ohladit kůru. Značky umisťujeme pokud možno tam, kde budou chráněny před povětrností. Ke značení lze použít syntetickou univerzální vrchní barvu vhodnou pro natírání štětcem. Barvu již neředíme (silnější vrstva hustší barvy déle vydrží a méně stéká) a nátěr po chvíli opakujeme. Alternativně lze používat rychleschnoucí akrylátové spreje na dřevo. Označené stromy zaznamenáváme do lesnických porostních map v měřítku 1 : 10 000 (měl by zajistit vlastník nebo hospodařící subjekt) nebo podrobnějších, je žádoucí doplnit souřadnice GPS.

V průběhu mapování doporučujeme být v kontaktu s revírníkem a po skončení prací lokalitu znovu navštívit a zkontrolovat stav označených stromů a nátěru a v případě nutnosti značení obnovit. Dbáme na to, aby se způsobem značení stromů byli obeznámeni těžaři a aby hospodařící subjekt dostal výstupy z mapování. V dalších letech je kromě stavu značení možné kontrolovat např. obsazenost dutin živočichy (obsazená dutina je názorným příkladem smysluplnosti mapování).

Vlastní mapování a značení stromů v terénu je aktivita zpravidla poměrně nenáročná. Některé organizace tudíž do mapování s úspěchem zapojily i děti a mládež ze zájmových kroužků, příp. další zájemce z řad širší veřejnosti. Na procesech souvisejících s rozkladem dřevní hmoty lze názorně vysvětlit koloběh látek v přírodě, potřebu zachování živin v půdě apod. Mapovací projekty pomáhají také navázat, resp. zlepšit komunikaci mezi ochránci přírody a lesníky. Spolupráce pak často pokračuje i na dalších aktivitách.


RNDr. Jaroslav Koleček, Ph.D., (1985) se zabývá různými aspekty ekologie ptáků na Ústavu biologie obratlovců AV ČR. Aktivně působí v České společnosti ornitologické a s přáteli založil spolek Okras, se kterým pořádá akce pro veřejnost a managementové brigády v Moravském krasu a okolí. Pro ČSOP hodnotí část ornitologických projektů programu Ochrana biodiverzity.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu