VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Zahradu mám ve střední části Moravského krasu poblíž lesa nevelkou (30 × 10 m), zato přírodní certifikovanou. Mám ji rád a užívám si pěstování všeho možného i nemožného a myslím, že je někdy i krásná. Ale jak už to bývá, nic není bez vady. Nechci psát o suchu, které mne léta sužuje, nemám totiž zdroj vody, a tak jsem závislý jen na srážkách, a když nejsou, tak není ani úroda. Ta za těch dvacet let přes každoroční naději byla jen 3×, ale snáším to už skoro stoicky.

Postěžovat si však chci na klíšťata, ta mne totiž mají velmi ráda, byť jde o lásku neopětovanou. Tedy po pravdě nenávidím je upřímně. Ono také není z mé strany divu, 3× léčená borelióza na lásce nepřidá. Nevím, co je na mně tak neodolatelně přitahuje, manželka mě utěšuje, že je to síla mé osobnosti, ale to určitě přehání. Jisté však je, že přes veškerou opatrnost a při používání všemožných repelentů jich každoročně nějakou desítku přisátých mám. Tím bych určitě mohl být prospěšný i vědě, protože jsem schopen si donést klíště i z cestování veřejnou dopravou. A jen s dojetím vzpomínám, že za svých lesnických studií od školy učňovské až po školu vysokou, kdy jsme se v lesích pohybovali velmi často, jsem první klíště viděl až ve svých dvaceti letech a o jakýchsi ohniscích jejich zvýšeného výskytu v souvislosti s encefalitidou např. v oblasti Vranovské přehrady jsme jen slýchávali. V poslední době je tomu hodně jinak a je jedno, jestli je to změnou klimatu, či čím. Faktem je, že jsou nejen v těch našich nejvyšších horách, ale i na zelených plochách městských sídlišť a v zahradách. Já je mám třeba i na záhonku s ředkvičkami či na česneku.

Jelikož jsem se však už nechtěl nechat jen tak pasivně vláčet skutečností, že jsem jejich cílovou skupinou, vyhlásil jsem jim aktivní boj. Zprvu jsem si myslel, že pokud co nejvíce omezím výskyt hostitelů, tedy v případě mé zahrádky drobných hlodavců, tak nebudou ani klíšťata. Jenže jako přírodní zahradník hodně mulčuji, tím sice správně zlepšuji půdu a také z vydatnějších srážek déle udržuji její vlhkost (ovšem na druhé straně menší srážky do půdy díky mulči neprosáknou vůbec), ale mulč mají myšice také rády, a když se mou zlovolnou činností vůči nim nika uvolní, hned ze sousedství přijde jiný zájemce. Pochopil jsem, že je to nerovný boj, který nemohu nikdy vyhrát.

Ale vzpomněl jsem si na způsob chytání hmyzu smýkáním. Prapor z kusu bílé látky, jak se ukázalo, je pro ně přitažlivý stejně jako já, ačkoliv tak dobře jim určitě vonět nemůže. Po prvním ataku klíštěte, v loňském roce 26. března, jsem při každé návštěvě tímto praporcem přejížděl traviny, křoviny, záhonky. Zanedlouho se úlovky začaly množit, že jsem se nestačil divit a začal si jejich počty zapisovat. Ze 4/5 převažovaly nymfy (2. vývojové stadium, malé do 0,5 mm se 4 páry nohou), občas dospělé samičky a sem tam i sameček, ale takové rozdělení zapisovat mne napadlo až později. Škoda, mohlo to být také cenné.

A od začátku dubna to už bylo jako hrnečku, vař. Hlavně z jednoho místa o velikosti asi 1 × 1 m, kde jsem při opakovaném smýkání sbíral další a další klíšťata. Údajně samička, jak jsem se dozvěděl z odborné literatury, naklade do příhodného místa 1-3 tisíce vajíček a já jsem tam takové místo zřejmě měl. Bylo to neuvěřitelné. Brzo jsem propadl lovecké vášni, ba našel v lovu, tedy v počtu úlovků jakousi zvrácenou zálibu, začal si dokonce dopředu tipovat, kolik jich toho dne nalovím, a trochu snad i pyšněl nad uloveným množstvím. Když jsem se třeba blížil číslu 50, tak jsem si říkal, že do té padesátky jedinců jich přece musím nachytat; když jsem jich skutečně tolik nalovil, napadlo mě zase, že takové číslo není příliš důvěryhodné a šel jsem do toho znovu a opravdu jsem po chvíli ulovil další klíště. Pro mne magickou hranici sto kusů za den jsem překonal hned při pátém lovu. Ale musím se pochlubit, že nikdy jsem se nesnížil k nečestnému jednání, abych třeba domněle chybějící počet šel dochytat třeba za plot nebo k sousedům, i když po pravdě mne to v obzvlášť silném záchvatu lovecké vášně také napadlo. Z nachytaných počtů jsem měl opravdovou radost, protože pokud bych je nechytil na praporec, tak bych je s největší pravděpodobností chytal na sobě. Vždy po pár smýknutích jsem počítal a hlavně hubil úlovky. Jak, no dospělce mezi kamínky a drobotinu mezi nehty, už jen to bylo při těch vyšších počtech časově dosti náročné. Zrak se mi zostřil a celkem spolehlivě jsem na bílé látce rozeznával, co je klíště a co nějaké smítko či jiný živáček.

Po jarním maximu se počty plus mínus ustálily, v první třetině srpna však došlo k dalšímu mocnému a pro mě nečekanému nástupu. Tehdy 10. 8. jsem měl i rekord v počtu denních úlovků, fantastických 143 kusů. Horší ale bylo, že šlo hlavně o drobounké larvičky kolem 0,2 mm se 3 páry nohou světlé barvy, tedy i na bílém podkladu, ale i na těle opravdu málo zřetelné. To však brzo opadlo, počty spadly začátkem září i na nulu. Lovecká vášeň opadla, taky už mě to nebavilo a po dvoutýdenní dovolené jsem nenašel chuť k pokračování, i když jsem zhruba do konce října ještě na sobě sem tam jedno či dvě klíšťata nalezl.

Pokud jsem to spočítal správně, za loňskou sezonu jsem ulovil při 47 návštěvách 1 491 kusů klíšťat, což je v průměru 32 kusů za každou návštěvu. Slušné, že?

Takové tedy bylo moje loňské safari, o němž podávám tuto zprávu. A letošní dodatek, do konce dubna zatím žádné klíště. Že bych je vychytal? A pro vážné zájemce ještě tolik, že o klíšťatech a literatuře o nich včetně nemocí jimi přenášených i s jejich příznaky jsme ve Veronice psali v číslech 3 a 4/2005, 2/2006 a naposledy v čísle 2/2014. Nebylo tam však ještě uvedeno, že je už dostupný Borrelia Test, jehož pomocí lze na chyceném klíštěti indikovat přítomnost borrelií.

Ivo Dostál