Čtení na tyto dny

Pobřeží

Slunce již hvězdy noční
roztříští v příboji
Noc stáhla se pryč chvatně
se všemi závoji
Bílá břicha ryb svítí
mrtvá jak touha má
rybářkám do jejich sítí
jen nechtíc
veplouvá…

(František Schildberger) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pralesy Zakarpatí

Tomáš Koutecký, č. 4/2018, s. 5-9, pro předplatitele

Příroda Ukrajinských Karpat a její ochrana

Jan Lacina, č. 4/2018, s. 5-11, pro předplatitele

Poloniny a pastevectví

Václav Štěpánek, č. 4/2018, s. 18-21, pro předplatitele

Jak vesnice k městu Brnu přirůstaly

Jan Lacina, č. 4/2018, s. 39

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Kruh bobra


David Veselý, č. 3/2018, s. 41

Vím, že nic nevím. Tak to platilo v 90. letech o bobrovi. Alespoň v mém případě, ale obávám se, že málokdo na tom byl lépe. Tedy, něco jsme věděli. Uměli jsme lovit bobříka mlčení nebo hladu, četli jsme, že Pim a Red jednou přespali v bobřím hradu a představovali jsme si, že krajina s bobří hrází, to je ta nejlepší klukovská romantika. Pak jsme se začali učit víc a zjistili jsme, že vlastně nemáme z čeho. Přesto, že někteří z nás pamatují skutečně již hodně, do krajiny obydlené bobrem vzpomínky nikoho z nás už nesahaly. A nepomohla nám ani obrazová paměť. Fotografie do našeho světa začala pronikat mnohem později, než jsme z něj bobra definitivně vyhnali. Jedním z nejstarších ucelených souborů zachycujících ráz krajiny je barokní malba. Jenže to baroko je moc krásný pro oko. Copak by barokní malíř, se svým vytříbeným citem pro řád a lad věcí, mohl zachytit něco tak neesteticky neuspořádaného jako „hromadu větví“ bobří hráze? Ne, krajinu s bobrem jsme si prostě museli znovu objevit sami. A nebylo to vždy bezbolestné. Mnoho milovaných stromů muselo ustoupit novému bobřímu řádu. My jsme už ale pochopili, že tak vzniká nová říční krajina, která nebude o nic horší než ta, kterou jsme znali před bobrem. A nakonec jsme našli i staré záznamy a spolu s našimi novými zkušenostmi jsme nabyli dojmu, že už o bobrovi víme skoro vše. Přesto jsme se s každým rokem dozvídali něco nového: o jeho pobytových značkách, o jeho rodinných vazbách, o teritoriálním chování, o těžkém údělu bobrů v pubertě a tak stále dál něco dalšího. Vždy nám ale vyšel obraz bobra jako bezstarostného bonvivána, který se nijak výrazně nemaskuje, hrdě vystavuje na odiv příznaky svého pobytu a bezmezně věří na svou nepolapitelnost ve vodním prostředí. Byl to úctyhodný kruh znalostí o bobrovi, ale jak rostl, zvětšovala se i jeho hranice, za kterou se rozkládalo stále velké teritorium naší neznalosti. A pak se stalo něco neočekávaného. Bobři ze slovenského Záhoří se vydali na cestu, až se jejich areál protnul s areálem vlka a medvěda. Najednou změna, naše znalosti přestávají platit. Kdeže jsou nepřehlédnutelné pobytové značky, bezstarostný bobr přechází do ilegality. Tváří v tvář velkým šelmám dostává jeho víra ve vlastní neohroženost řádné trhliny. A stejné šrámy utržil i komplex našich znalostí o bobrovi. Nejsou to sice rány smrtelné, ale rozhodně nás nutí k zamyšlení. Nepřehlédli jsme, že sice sledujeme návrat bobra, ale do krajiny, ze které jsme předtím vyhnali také medvěda a vlka? Je možné, že skutečnostem ze Slovenska přikládám příliš velkou váhu a je to jen zakolísání na naší cestě. Ale rozhodně musíme být stále připravení opustit bezpečný kruh našich starých vědomostí a být ochotni vydat se do děsivého světa naší současné neznalosti. Jen za jeho hranicí totiž najdeme odpovědi.

David Veselý

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu