|
Vstup pro předplatitele: |
Jít zrána prachem polní cesty bosý
a stanout tváří v tvář
vyjevenému koroptvímu kuřátku
už sotva se mi poštěstí.
Vždyť dávno chodím ulicí,
kde nezavadíš o kapičku rosy.
Však míjím příliš hlučná náměstí.
A potkám-li trs jílku v dlažbě,
což asi zdejším sotva něco říká,
postačí, abych oči přimhouřil,
a slyším koroptvičku opiově tikat.
(Josef Suchý)
Autorem veršů a písniček v tomto čísle Veroniky je Ing. Jiří Veska, Ph.D., (1978), rodák ze Vsetína. Absolvoval Lesnickou a dřevařskou fakultu Mendelovy univerzity v Brně, kde roku 2009 obhájil i disertační práci na téma „Hodnocení dynamiky vývoje přirozených lesních geobiocenóz Karpat“. Při náročném terénním výzkumu v pralesních polygonech prof. A. Zlatníka pod Popem Ivanem Marmarošským strávil mnoho týdnů a s poloninami doslova srostl. Právě zde začal skládat své originální písničky, které rád zpívá a doprovází na harmoniku. Jiří Veska působí na ostravském pracovišti Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
JL