VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Vážení čtenáři,

dovolte, abych Vás jménem redakce i redakční rady pozdravila v roce 2019 a popřála hezké jaro. První číslo letošního roku nemá své hlavní téma a je pestřejší. Začínáme rozhovorem s Václavem Cílkem Šumava vítězná. Ale není to povídání jen o Šumavě, ale i o stavu naší ochrany přírody, o lesním hospodářství a o vyhánění čerta ďáblem, o kůrovci, proč se mu v našich lesích tak daří, ale i o tom, jaká mela nevyhnutelně za pár let vypukne v lesích českého a moravského vnitrozemí.

Z jiné strany se na totéž dívá ve svém příspěvku i Petr Pařil. Indicie k těmto problémům jsme mohli nalézt už v číslech věnovaných „suchu“ (1/2016), „přehradám“, které nás před ním neochrání (3/2017), a „půdě“, v jejíž žalostné kondici tkví zakopaný pes. To půda má tu zázračnou moc propustit vodu i udržet ji jako zásobárnu pro celý potravní řetězec, na jehož jednom konci, a na to nezapomínejme, stojíme my lidé. Jenže člověk ve své aroganci a touze po okamžitém zisku neváhá drancovat a ničit právě to, co je zásadní i pro jeho přežití - a úplně zapomíná, že jeho smrtí uprostřed blahobytu nekončí celý svět, že jsou tu příští generace.

Před nedávnem se v rozhlase věnovali zprávě z Francie, kde vědci „zjistili“, že ubývá drobné polní ptactvo. Prvoplánově se vyhodnotilo, že za to můžou pesticidy, kterými se ptáci otráví při konzumaci „ošetřených“ obilnin. Řešením měl být zákaz používání pesticidů. Ale není tomu tak. Následná pozorování zjistila, že ptactvo ubývá pro nedostatek potravy, nedostatkem hmyzu, a hmyz zase mizí z půdy i z ovzduší, protože monokulturní plochy neposkytnou tolika hmyzím druhům zase tu jejich správnou potravu. Na venkově ubývá hospodářství, kde by byl dobytek a domácí zvířata, v jejichž blízkosti se také vyskytuje dostatek hmyzu. S drobným ptactvem začnou mizet i predátoři, kteří se živí právě jejich lovem. A tak to jde dál a dál, neboť vše souvisí se vším. Ale není to přece problém jen Francie, vždyť Evropa je maličkým hřištěm. Zase končíme u zaklínadla, jímž je zachování a obnova biodiverzity - tedy biologické rozmanitosti, znamenající variabilitu všech žijících organismů. Zahrnuje diverzitu v rámci druhů, mezi druhy i diverzitu ekosystémů, rozmanitost života ve všech jeho formách, úrovních a kombinacích. Zeptáme se: Co je na tom k nepochopení? Proto se i Veronica na svých stránkách snaží dávat odpovědi a předkládat věci v příkladech, které poskytnou objasňující informace a umožní synergii všech, komu záleží na budoucnosti našeho životního prostředí.

Vrátím se ale k tomu, na co se můžete na následujících stránkách ještě těšit. Kromě parádní „krajiny srdce“ z pera Vladimíra Justa třeba na informace o pastvě koní na Pálavě, s Jiřím Poláčkem si připomeneme výročí básníka Otakara Březiny. Radek Höfer se s Vámi podělí o své zážitky při focení lesa a zvěře, Roman Zajíček shrnul „kauzu“ medvěda na Vsetínsku. Po delší době máme tu čest znovu vstoupit do obrazu s Janem Lacinou a potěší nás galerie, ve které bude představena Magdalena Říčná, autorka letošních obálek. Některé její akvarely doprovázejí v tomto čísle rovněž poezii Kristiny Černé.

Vedle řady dalších zajímavých textů si také připomeneme, že 27. února uplynulo třicet let od smrti Konráda Lorenze, lékaře, přírodovědce, zoologa, etologa, nositele Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu, za přínos pro biologii a pro poznání člověka. Toto výročí připomeneme malým zastavením s jeho knihou 8 smrtelných hříchů, ve které již před více jak pětačtyřiceti lety varoval před nemístným chováním člověka, které ohrožuje existenci života na planetě Zemi. A v příštím čísle se podíváme, jak je to se zelení mezi domy. Hezké čtení.

Bohdana Fabiánová