Čtení na tyto dny

* * *

nad polem křičí skřivánek
opřený křídlem o vánek
ve mně se dějí zázraky
a za stolem z vrásek
vychází souhvězdí dobrého údělu
pod kterým si dnes ustelu
když hluboká studna nebe
neprozradí ani co by stálo
za tichý neklid

(Michal Stránský) 

 

Doporučujeme ke čtení

Kůrovec – nechtěný škůdce nebo přirozená součást našich lesů?

Josef Kašák, Jiří Foit, Petr Martinek, č. 3/2019, s. 2-5, pro předplatitele

Lesnická ekonomika více méně pod politickým tlakem

Róbert Babuka, č. 3/2019, s. 6-7, pro předplatitele

Mezi špičkami ledovců

Ema Wayan Danielová, č. 3/2019, s. 29

Babylonské zmatení jazyků

David Veselý, č. 3/2019, s. 36

Jaké bude bývat počasí?

Jan Hollan, č. 2/2019, s. 2-3

Stromy a voda

Radek Pokorný, č. 2/2019, s. 5-6, pro předplatitele

Zeleň a klima města

Jaroslav Rožnovský, Petr Salaš, č. 2/2019, s. 18-20, pro předplatitele

Stromy jako biotopy

Libor Sedláček, č. 2/2019, s. 21-24, pro předplatitele

Když ublížíme přírodě, můžou nám pomoci sazínkové?


Martina Macháčová, Bohdana Fabiánová, č. 2/2019, s. 46-47

Martina Macháčová: Sazínkové a Mračná země. Půvabnými ilustracemi knihu doprovodila Jana Uhlířová. Arista, Baset, Praha 2019, 128 stran.

Bylo, nebylo, ale mohlo by být. Příběh této dětské knížky plné fantazie vypráví dobrodružství skřítků sazínků - lučních, lesních a zahradních, kteří se starají o semínka. Sázejí je, zalévají a pečují o jejich zdárný růst. Jednou se však v přírodě cosi zvrtne, dlouho neprší, země vysychá, rostliny vadnou, semínka neklíčí. Shromáždění sazínků rozhodne vyslat dva odvážlivce ze svých řad - pana Fouska a Jeníka, aby se vydali do bájné Mračné země, odkud pochází veškerá vláha, a vypátrali, kam se poděla voda a déšť. A hlavně, aby vodu vrátili zpátky na zem k rostlinám.

Mladá brněnská mikrobioložka začala vyprávět krátké příběhy skřítků sazínků svým malým dětem. Ale zeptáme se raději jí samotné, jak to bylo.

Martino, kdy vykoukli na zem sazínkové?

Příběh sazínků se začal odvíjet s narozením mých dvou dětí. V mém životě se tím změnilo úplně všechno, ale hlavně životní rytmus. Začala jsem vnímat i další součásti své mysli, a tak se stalo, že jsem v hlavě našla zákoutí, která mi do té doby zůstávala skrytá a kde žili sazínci. Sazínkovský svět byl náš svět. Tam jsme s dětmi chodívali a zažívali dobrodružství.

Asi chodíte s dětmi do přírody často. Co nejraději pozorujete?

Máme rádi přírodu, lesy, jezdíme často na hory, na túry. Určujeme květiny, posloucháme ptáky, zastavíme se u každé ještěrky, takže nejraději pozorujeme asi všechno. Však jsme se s dětmi vypravili hledat užovku stromovou do Hostětína. Magdalénka zjistila na Noci netopýrů v Moravském krasu, že netopýři jsou roztomilá stvoření, kterých není nutné se bát, ale je nutné je chránit.

Myslíš, že si Tvé děti všímají přírody okolo sebe a mají snahu jí nějak pomáhat a chránit ji?

Určitě ano. Musím říct, že v tomto směru dobře vychovává i základní škola, kam děti chodí. Adámek si kontroluje, zda jídlo, které chceme koupit, neobsahuje palmový olej. A skutečně důsledně nejí nic, co palmový olej obsahuje, bez ohledu na to, jaká je to dobrota. Obě děti dost vnímají nedostatek vody. Necháváme na zahradě misku s vodou pro zvířátka. A obecně jim to dělá starosti. Magdalénka zase trpí za všechna nebohá zraněná a opuštěná zvířátka. Předpokládám, že časem budeme mít doma zvěřinec. Samozřejmostí je třídění odpadu.

Ale zpět k sazínkům. Který ze sazínků je Tvým hrdinou a které mají naopak nejraději Tvé děti?

Myslím, že skutečně oblíbenou postavu má hlavně Magdalénka, a tou je Florentýnka. Má to logiku, protože Florentýnka je v podstatě Magdalénka. Pokud vím, Adámek nepreferuje žádnou postavu, pro něj je důležitější to dobrodružství. A já vlastně taky ne, bude to tím, že se postavy vyvíjely s příběhem. Jeník v sobě našel dost odvahy a nevzdal se, i když to pro něj znamenalo, že musí opustit pohodlí, plný žaludek a bezpečí. Pan Fousek naopak pochopil, že existují daleko podstatnější věci než to, zda jej budou oslavovat jako hrdinu. Pro mě má příběh ještě jednu rovinu: ztratili jsme respekt k přírodě, kterým se řídili naši předci. Máme pocit, že všechno víme lépe, protože umíme přijít věcem na kloub, že na světě jsou důležitější věci než voda. Ale myslím, že dneska už i malé děti chápou, mnohdy lépe než leckterý dospělý, že nic není vzácnější.

Martiny Macháčové se ptala Bohdana Fabiánová

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu