Čtení na tyto dny

Vzpomínka na Bohuslava Martinů

Noci jako koně vrané
studánky zavírané
už nikdo neotvírá

A bolest srdce svírá
kam ztratila se víra
studánky umírají

Pramínek nezazpívá
a v duši žízeň zbývá
smutno je po nich v kraji

A voláme v té písni
kde najít slova písní
co vodu otvírají

A kdo k nim nápěv složí
studánky aby v hloží
nám z mrtvých vstaly

(Jan Skácel) 

 

Doporučujeme ke čtení

České moře či velehory? Kde vám poví tuto story?

Martina Pásková, č. 2/2020, s. 2-4

Stone balancing neboli vyvažování kamenů

Jan Macek, Rudolf Novák, č. 2/2020, s. 13-16, pro předplatitele

Nech půdu žít

Jana Dlouhá, č. 2/2020, s. 27-29

Jan Lacina, lesník s duší umělce a básníka (1944–2020)

Petr Maděra, č. 2/2020, s. 37-39

Erazim Kohák (21. května 1933 – 8. února 2020)

č. 1/2020, s. 3, pro předplatitele

Historie snah o územní ochranu oblasti na soutoku Moravy a Dyje

David Horal, Vladan Riedl, č. 1/2020, s. 4-7

Krysař


Rudolf Šmíd, č. 2/2010, str. 26

Jedním ze způsobů, jak hledám nové strašáky, jsou nahodilé výlety do míst, kde jsem ještě nebyl. Takhle jsem před čtyřmi lety zajel i do Slavošova u Zruče nad Sázavou. Hned před vesnicí jsem jich na bramborovém poli objevil pět. A když jsem k nim došel, tak jsem v dáli zahlédl další. Ale to nebylo všechno. Na konci vesnice jich na mě čekala celá armáda. Celkem jsem tam tenkrát napočítal čtyřicet jedna strašáků! Nezvykle velká úroda. Strašáků, hlavně těch polních, za těch šestnáct let, co je pozoruji, hodně ubylo.

Zrovna jsem myslím fotil kněžnu Libuši, když se z křoví vynořil starý muž a ptal se mě, co tady pohledávám. Po mém vysvětlení se uklidnil a řekl mi, že si tady dávají na lidi pozor, protože ve vesnici bydleli a donedávna i vraždili manželé Stodolovi. Venkovan se však se mnou nakonec loučil optimisticky: „Přijeďte za týden, to budou taky v kukuřici!“

Skutečně, příští týden jich přibylo ještě osm. Mimochodem, je to můj stále platný osobní rekord v počtu strašáků na jednu vesnici. Přitom jsem v okolních obcích nenarazil ani na jednoho. Podivné místo je ten Slavošov.

Hned jak skončila zima, jsem se tam vydal znovu. Loňští strašáci buď zmizeli, nebo leželi polorozpadlí na okraji pole. Stál tu však jeden nový. Smutně se díval do březového háje a jakoby hrál na dřevěnou flétnu. Krysař.

A další rok jsem tam už žádného nenašel. Zmizeli nejen strašáci, ale i velká část lesa v údolí. Popadal i březový háj. Viděl jsem jen stovky pahýlů vyvrácených stromů od vichřice, která se tudy prohnala.

Rudolf Šmíd

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu