Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Krysař


Rudolf Šmíd, č. 2/2010, str. 26

Jedním ze způsobů, jak hledám nové strašáky, jsou nahodilé výlety do míst, kde jsem ještě nebyl. Takhle jsem před čtyřmi lety zajel i do Slavošova u Zruče nad Sázavou. Hned před vesnicí jsem jich na bramborovém poli objevil pět. A když jsem k nim došel, tak jsem v dáli zahlédl další. Ale to nebylo všechno. Na konci vesnice jich na mě čekala celá armáda. Celkem jsem tam tenkrát napočítal čtyřicet jedna strašáků! Nezvykle velká úroda. Strašáků, hlavně těch polních, za těch šestnáct let, co je pozoruji, hodně ubylo.

Zrovna jsem myslím fotil kněžnu Libuši, když se z křoví vynořil starý muž a ptal se mě, co tady pohledávám. Po mém vysvětlení se uklidnil a řekl mi, že si tady dávají na lidi pozor, protože ve vesnici bydleli a donedávna i vraždili manželé Stodolovi. Venkovan se však se mnou nakonec loučil optimisticky: „Přijeďte za týden, to budou taky v kukuřici!“

Skutečně, příští týden jich přibylo ještě osm. Mimochodem, je to můj stále platný osobní rekord v počtu strašáků na jednu vesnici. Přitom jsem v okolních obcích nenarazil ani na jednoho. Podivné místo je ten Slavošov.

Hned jak skončila zima, jsem se tam vydal znovu. Loňští strašáci buď zmizeli, nebo leželi polorozpadlí na okraji pole. Stál tu však jeden nový. Smutně se díval do březového háje a jakoby hrál na dřevěnou flétnu. Krysař.

A další rok jsem tam už žádného nenašel. Zmizeli nejen strašáci, ale i velká část lesa v údolí. Popadal i březový háj. Viděl jsem jen stovky pahýlů vyvrácených stromů od vichřice, která se tudy prohnala.

Rudolf Šmíd

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu