Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Krysař


Rudolf Šmíd, č. 2/2010, str. 26

Jedním ze způsobů, jak hledám nové strašáky, jsou nahodilé výlety do míst, kde jsem ještě nebyl. Takhle jsem před čtyřmi lety zajel i do Slavošova u Zruče nad Sázavou. Hned před vesnicí jsem jich na bramborovém poli objevil pět. A když jsem k nim došel, tak jsem v dáli zahlédl další. Ale to nebylo všechno. Na konci vesnice jich na mě čekala celá armáda. Celkem jsem tam tenkrát napočítal čtyřicet jedna strašáků! Nezvykle velká úroda. Strašáků, hlavně těch polních, za těch šestnáct let, co je pozoruji, hodně ubylo.

Zrovna jsem myslím fotil kněžnu Libuši, když se z křoví vynořil starý muž a ptal se mě, co tady pohledávám. Po mém vysvětlení se uklidnil a řekl mi, že si tady dávají na lidi pozor, protože ve vesnici bydleli a donedávna i vraždili manželé Stodolovi. Venkovan se však se mnou nakonec loučil optimisticky: „Přijeďte za týden, to budou taky v kukuřici!“

Skutečně, příští týden jich přibylo ještě osm. Mimochodem, je to můj stále platný osobní rekord v počtu strašáků na jednu vesnici. Přitom jsem v okolních obcích nenarazil ani na jednoho. Podivné místo je ten Slavošov.

Hned jak skončila zima, jsem se tam vydal znovu. Loňští strašáci buď zmizeli, nebo leželi polorozpadlí na okraji pole. Stál tu však jeden nový. Smutně se díval do březového háje a jakoby hrál na dřevěnou flétnu. Krysař.

A další rok jsem tam už žádného nenašel. Zmizeli nejen strašáci, ale i velká část lesa v údolí. Popadal i březový háj. Viděl jsem jen stovky pahýlů vyvrácených stromů od vichřice, která se tudy prohnala.

Rudolf Šmíd

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu