|
Vstup pro předplatitele: |
Jít zrána prachem polní cesty bosý
a stanout tváří v tvář
vyjevenému koroptvímu kuřátku
už sotva se mi poštěstí.
Vždyť dávno chodím ulicí,
kde nezavadíš o kapičku rosy.
Však míjím příliš hlučná náměstí.
A potkám-li trs jílku v dlažbě,
což asi zdejším sotva něco říká,
postačí, abych oči přimhouřil,
a slyším koroptvičku opiově tikat.
(Josef Suchý)
V centru obce Sedlnice na bývalém nádvoří zámku stojí pozoruhodný pomník. Je to památník německému básníku Eichendorffovi, který na zámku bydlel a tvořil. Byl postaven ve 30. letech 20. století místními obyvateli, kteří jej měli velice rádi. Když vyzvedávali balvany z blízké říčky, určitě netušili, že zároveň budují největší sbírku bludných balvanů v dnešním geoparku Podbeskydí. Sedlnickým se tak podařilo tvůrce Darmošlapa uctít kameny, které se sem přitoulaly z daleké Skandinávie. Každý z balvanů si s sebou přinesl i příběh svého vzniku, některé nám dokonce odkrývají tajemství svého původu. Chcete-li sami poodkrýt jejich tajemství, navštivte Sedlnici. Nejlépe brzy na jaře. To zde můžete kromě odhalování kamenných tajemství na nejmenší naučné stezce v ČR obdivovat i tisíce bílých květů v zámeckém parku a na dalších místech v obci. A třeba si k tomu číst slova básníka, kterého zdejší rozkvetlá niva inspirovala:
Sněženky
Vzdáleným zpěvem
nocí tiše zněl sad
v šepotu vánku:
„Zvonečky něžné,
vzbuďte se z dlouhého spánku,
či nechcete snad radost dnů příštích
nám již zvěstovat?“
Nebyl to zpěv, byly to pocely
stříbrné zvonky zazněly
nádherou jara.
Klesly však bolestí,
když sněhy poslední
svůj závoj rozprostřely.
I básník zmlkl slovem,
jímž vzkřísil jaro
kvetoucí nad jeho hrobem.
Více naleznete na:
http://geoparkpodbeskydi.cz/geolokality.php?mn_post=21
Dalibor Kvita