VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Vážení čtenáři, s končícím létem vám přinášíme další číslo Veroniky, které je zaměřeno na živáčky, ke kterým se musíme sehnout, abychom je vůbec viděli. Dáte mi jistě za pravdu, že toto sehnutí je vždy obohacující a odkrývá nám svět, který často přehlížíme. Můžeme to vzít ale více obrazně a naše sehnutí chápat i jako pokornou poklonu těmto často přehlíženým tvorům, kteří mají mnohdy tak neuvěřitelný a komplikovaný životní cyklus, že až žasneme. Larvy některých modrásků si musí do mraveniště odnést určitý druh mravenců, aby si pak po roce nebo dvou letech dospělý motýl užil pouhých čtrnáct dní svého krátkého života. Někteří dospělci hmyzu ani nemají trávicí ústrojí, protože ho prostě ve své krátké epizodě dospělosti nepotřebují. Mnoho druhů hmyzu patří mezi opylovače nebo možná lépe řečeno opylovatele, což nás lidi zajímá především proto, že bez opylení není úroda. Toto propojení světa rostlin a hmyzu je fascinující již samo o sobě. Se změnou prostředí a klimatu však nabývá dalšího rozměru a mnozí si kladou donedávna nepředstavitelnou otázku: „Co když úbytek hmyzích opylovatelů zasáhne i zemědělství?“ Bez nich by nebyly například jahody, rajčata, okurky, ale taky bychom přišli o většinu ovoce.

Ačkoliv téměř všichni budeme v tomto smyslu asi mluvit o opylovačích, dle Wikipedie a některých autorů bychom měli debatovat spíše o opylovatelích. Opylovačem se má totiž nazývat rostlina, která je svým pylem schopna opylit jinou rostlinu, a to pomocí opylovatele. To je živočich, většinou z hmyzí říše, který přenáší pyl z jedné rostliny na druhou. Tolik tedy školní poučení na úvod. Osobně si myslím, že je vlastně jedno, jak v naší nejednoduché mateřštině máme správně pojmenovat skupinu živočichů, která se v posledních desetiletích viditelně potýká s razantním úbytkem druhů i propadem početnosti populací. Podstatné je, abychom rozuměli tomu, proč se tak děje. Po přečtení tohoto čísla zjistíte, že odpověď na jednoduchou otázku jednoduchá rozhodně není a že na úbytek opylovačů/opylovatelů, či hmyzu obecně, má vliv mnoho různých faktorů, které se navzájem ovlivňují. Zjistíte, že i snaha o záchranu druhu na hranici vymizení je vždy velkou loterií, když máme už jen poslední populaci s několika jedinci. I když se po několik let může zdát, že daný druh je z nejhoršího venku, jedna sezona může všechno změnit. Toto číslo Veroniky vydávané ve spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR přináší články, které, jak věříme, pomohou nahlédnout do problematiky úbytku hmyzu a snah na zajištění lepších časů nejen pro hmyz.

S úbytkem hmyzu úzce souvisí i proměna krajiny a mizení rostlin, které jsou buď živnými rostlinami pro larvy některých druhů, nebo poskytují nektar dospělcům. Jak a kde se tvoří regionální luční směsi pro vaši zahrádku nebo obec se dočtete v samostatném článku.

Ani v tomto čísle neopomineme tradiční rubriky. V Krajině mého srdce se podíváme na Vřešťovsko. Asi netušíte, kde to je, ale Jan Lepš vás dokonale uvede do místa samého. A nezůstane jenom v Čechách.

V naší Galerii se vracíme k Janu Lacinovi a navazujeme na předchozí číslo Veroniky. Představujeme tohoto „muže z ikony“ tentokrát jako hravého výtvarníka. A Václav Štěpánek se vypravil na Lacinovo oblíbené místo, aby nám podal aktuální zprávu, jak viděl letos Bobravu.

Přinášíme i aktuální kauzy - jedna spojená s historickou alejí na Boskovicku a druhá s dálnicí D3 nazvaná Hejtmanka žádá dohled. V letošním deštivém létě se ale článků urodilo nějak víc než obvykle, a tak v tomto editorialu nebudu zmiňovat všechny.

Jen snad na závěr jedno odhalení: Potomci levotočivých šneků jsou pravotočiví! V této souvislosti si dovolím připomenout říjnové volby do krajů a Senátu a popřát vám všem šťastnou volbu! A myslete i na živáčky.

Tomáš Růžička