Vstup pro předplatitele: |
Je také únava
teprve tisíciletého jazyka
(mé řeči)
Je také únava
teprve dvousetletých stromů
(mé ulice)
Louka navečer povadla —
Už dlouho nepršelo
a neozval se cvrček
(má duše)
Auta na vzdálené dálnici
svítí Třou si
pneumatiky o asfalt
ropný derivát
o ropný derivát
a ropný derivát
je žene
(František Schildberger)
Na pultech našich knihkupectví se objevuje řada titulů, které se věnují včelaření. Publikace Ekologické včelaření autorů Davida Gerstmeiera a Tobiase Miltenbergera se však od běžných praktických příruček výrazně liší. Včely nejsou v knize pojímány jako objekt chovu či zdroj surovin a hmotného užitku, ale spíše jako nevyčerpatelný zdroj poučení. Čtení knihy předpokládá jistou znalost včelaření a s řadou pojmů se zde pracuje s naprostou samozřejmostí. Pokud by po knize přesto sáhl i čtenář, který zatím váhá, zda s chovem včel začít, najde zde řadu zajímavých filozofických úvah anebo poměrně detailní rozvedení některých přirozených vlastností včel. O tom, že nám včely mohou být inspirací, svědčí i přiléhavé srovnání dělby práce v úle s lidskou společností. Autoři připomínají ne všem známou skutečnost, že včely v nouzových situacích dokážou na sebe převzít zcela jiné úkoly, než které plnily doposud, a mohou nám tak sloužit jako vzor flexibility a připravenosti opustit strnulé struktury a přizpůsobit se novým podmínkám, což je ostatně jedním z hnacích motorů evoluce. Jako červená nit se publikací vine snaha o zdůraznění významu přirozeného způsobu rozmnožování včelstev. Umělý chov matek je postaven do ostrého protikladu k tvorbě rojových matečníků a vlastnímu rojení. Autoři poukazují na možnou souvislost mezi současnými globálními zdravotními problémy včely medonosné a soustavným potlačováním jejich přirozených vlastností, kterými jsou kromě zmíněného rojení také tiché výměny matek nebo volná stavba včelího díla. Moderní včelaření totiž přineslo princip rozběrného díla a využívání voskových mezistěn, které například autoři využívají pouze v mednících, nikoliv však v plodišti, kde naopak nechávají včelám maximální svobodu. Poměrně velký prostor je v knize věnován medu jako léku či potravině, přičemž zde stejně jako včelí jed, pyl či vosk není nazýván produktem, ale darem, s čímž nelze než souhlasit. Plně se ztotožňuji se závěrečnou výzvou pro budoucnost k opětovnému nastolení rovnováhy mezi včelami, životním prostředím a člověkem. V tomto směru je pak naším společným velkým úkolem zvýšení potravní nabídky nejen pro včely, ale také pro další opylovače, neboť jejich úloha v ekosystémech je nenahraditelná. Ekologické včelaření, ať už se jedná o tuto knihu nebo o samotný systém vedení včelstev, určitě není pro každého, stojí však za to se s ním alespoň rámcově seznámit a zkusit se posunout ve svých dovednostech a znalostech dál.
Jiří Kmet
Mgr. Jiří Kmet včelaří na Břeclavsku, obhospodařuje asi 20 včelstev v úlech Langstroth 2/3 a má osobní zkušenosti s přírodním vedením včelstev v tzv. dřevěných košnicích. Při ošetřování včelstev používá již pouze organické kyseliny. Pracuje v AOPK ČR jako vedoucí Správy CHKO Pálava.