VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Před lety jsme - Josef Polášek a já - natáčeli s režisérem Pavlem Jiráskem v České televizi tři vícedílné pořady, jednak o jeskyních (Vzhůru dolů), pak o zahradách a hlavně 13 dílů o houbách (Na houby!). Zvláště ten poslední měl velký ohlas, poněvadž, jak známo, je skoro každý náš občan houbařem a nejen to, i znalcem, mykologem amatérem. ČT vydala o tomto pořadu i knihu, hodně lidí mě pak po několikerém vysílání zastavovalo, chválilo nebo doplňovalo, co snad, podle jejich mínění, chybělo a taky, co by oni věděli líp než my s Pepou nebo příslušný odborník, který vždy každý díl provázel a různé houby komentoval, případně doplnil svým originálním kuchařským receptem. Projeli jsme s tímto pořadem kus naší republiky, poznali různá čarovná místa, nalezli všelijaké houby i tam, kde bychom je nečekali, a taky jsme se seznámili s houbami, které jsme doposud neznali. Ale ne dost na tom.

Poučili jsme se o tom, jak houby rostou, jak a kam až sahá podhoubí čili mycelium, jaký význam mají různé houby v přírodě, jak žijí v symbióze s různými stromy a jinou vegetací, co se s nimi děje po lesních požárech, nebo jak rostou na haldách po těžbě a taky v lesích pod korunami stromů v trávě, ale i jak se pěstují průmyslově ve velkém na jídlo i pro zdravotnické účely. Já jsem hrál trochu nerudného otce- -znalce hub a Pepa Polášek mi oponoval, doplňoval mé poznámky a spolu s dalšími účinkujícími jsme chodili po lesích a pralesích, hájích, podél železnic a všude možně. A ovšem na různých místech jsme nacházeli všelijaké houby, jedovaté, halucinogenní, parazitické, nejedlé, a samozřejmě i jedlé a chutné, na kterých jsme si pak často „pošmákli“. Režisér Jirásek pak dokonce vydal knihu poezie o houbách.

Já jsem vždycky rád sbíral houby, s mým otcem jsme na ně chodili do lesů kolem Brna a mnohdy jsme se vraceli s bohatými úlovky a ty pak byly vítanou součástí našeho domácího jídelníčku. Myslíval jsem si často, že houby dost znám, že jich hodně poznám a nemůžu se splést. Ale náš pořad mě poučil, že se člověk může splést velice snadno, a že je nutno být vždycky ostražitý, a když si nejsem na 100 % jist, raději se zeptat v nějaké houbařské poradně. Vlastně bych mohl říci, že jsem tu známou českou houbařskou jistotu tak trochu ztratil, když jsem poznal pestrou paletu různorodých hub a množství detailů, jimiž se někdy liší jedlá houba od nejedlé nebo jedovaté. To ovšem neznamená, že by člověk zavrhl sbírání hub a jejich konzumaci, jen je třeba být a zůstat obezřetný a opatrný i při naší houbařské vášni.

Arnošt Goldflam

(Pozn. redakce: Všechny díly si můžete připomenout v archivu České televize na
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10319128250-na-houby/dily/.)