Čtení na tyto dny

Pohyb

Je také únava
teprve tisíciletého jazyka
(mé řeči)

Je také únava
teprve dvousetletých stromů
(mé ulice)

Louka navečer povadla —

Už dlouho nepršelo
a neozval se cvrček
(má duše)

Auta na vzdálené dálnici
svítí  Třou si
pneumatiky o asfalt

ropný derivát
o ropný derivát
a ropný derivát

je žene

(František Schildberger)

 

Rybníček na Novém Městě pražském


Adéla Pokorná, č. 6/2009, str. 2-3

Už na konci 10. století existuje písemná zmínka o malé osadě ležící na pravém břehu Vltavy na dohled od Pražského hradu, tyčícího se naproti přes řeku. O počátcích této osady nevíme zhola nic, zajímavé je ale její jméno - Rybník nebo Rybníček. Toto jméno samo o sobě je nejstarší zmínkou o rybnikářství na našem území. Rybníky se u nás jinak běžně začaly zakládat teprve od 12. století. Z dalších zmínek roztroušených po různých archivech je známo, že ve 12. století patřily k osadě Rybník minimálně tři rybníčky. V té době už se Rybník nacházel prakticky na předměstí Starého Města pražského, kousek od jeho hradeb.

Po založení Nového Města pražského Karlem IV. v polovině 14. století se vesnička rázem ocitla uprostřed města. Zpočátku se ještě udržela na plánech měřičů rozdělujících parcely, ale během let a staletí zanikla beze stopy. Zůstalo o ní známo jen to, že ležela v blízkosti kostela sv. Štěpána. Za štěpánským kostelem dodnes můžeme v husté zástavbě narazit na některé uličky, které nás překvapí svými jmény jako V Tůních nebo Na Rybníčku.

V únoru roku 2009 byla pod zdánlivě sterilní betonovou podlahou sklepa jednoho domu v ulici V Tůních nalezena asi metrová vrstva tmavého bahna. Po bližším prozkoumání se ukázalo, že se jedná o usazeniny vzniklé na dně jednoho z rybníčků. Pohřbené ve tmě a vlhku hluboko pod rušným velkoměstem zůstaly do dnešních dnů zachovány nejen vrstvy rybničního bahna, ale i zapadlá semínka rostlin a zrnka pylu, rybí šupiny nebo celé skořápky škeblí. Z těchto drobných pozůstatků dnes můžeme číst jako v knize.

V nejstarších vrstvách nacházíme kromě semen vodních rostlin (okřehek, růžkatec ponořený, šejdračka bahenní, rdest a stolístek) zejména velké množství zástupců bujné pobřežní vegetace, jako například žabník jitrocelový, pryskyřník lítý, rdesno peprník, karbinec evropský, rukev bažinnou, orobinec nebo lilek potměchuť. Pravděpodobně jsme narazili na první rybníček v kaskádě, ležící ve svahu ještě nad vesnicí. Tím by snad bylo možné vysvětlit na svou dobu velmi neobvyklou čistotu vodní nádrže. Nezaznamenali jsme žádné stopy vajíček střevních parazitů a do rybníka nejspíš nikdo neházel ani odpadky. Nebyly totiž nalezeny téměř žádné střepy z keramických nádob ani jiné pozůstatky z kuchyní v podobě zbytků pěstovaných rostlin.

Také jsme nenarazili na žádnou významnou stopu lesa. V okolí rybníčku v té době rostly bohatě kvetoucí louky - s třezalkou, kohoutkem, kontryhelem, hvozdíkem, chrpou, černohlávkem, šťovíkem, jitrocelem a skřípinou. Kvetly zde i kopretiny a pampelišky, heřmánek, rmen, pryskyřníky, devaterník, violka, bodlák, zběhovec plazivý a písečnice douškolistá.

Právě nálezem tohoto nesmírně bohatého souboru lučních druhů je materiál z ulice V Tůních tak cenný. Ze středověkých měst se nám většinou dochovaly pouze „hromady hnoje“, které jsou pro rekonstrukci přírody v okolí sídel méně lichotivé. Z mladších vrstev sedimentu ale můžeme vyčíst, jak se i k našemu rybníčku nezadržitelně blíží město. Nejdříve začne ubývat lučních druhů a objevují se polní a zahradní plevele. Z lučních druhů v nejmladších vrstvách přetrvávají pouze rdesno ptačí a šťovík - jednoznačné indikátory intenzivně sešlapávané půdy. A zatímco v nejstarších vrstvách jen vzácně narazíme na semínko kopřivy nebo merlíku, postupem času začínají ruderální druhy přibývat, až nakonec zcela převládnou.

V naší „knize“ bohužel chybějí poslední stránky. Při stavbě domu byly odkopány vrstvy, které by nám dnes mohly prozradit, jestli byl rybníček nakonec zasypán stavební sutí při horečném budování Nového Města, nebo zda se postupně plnil bahnem, až časem sám zanikl. Víme jen to, že na jednom obrázku Prahy ze 17. století se v jeho místě nacházejí zahrady.


Mgr. Adéla Pokorná (1972) pracuje v Archeologickém ústavu AV ČR a je doktorandkou na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Věnuje se archeobotanice středověku. adepo(zavináč)seznam.cz

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu