VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Finalistky a finalisté 30. ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého (CJCH) se v roce 2019 rozhodli uskutečnit viditelné gesto spočívající v pokusu o ekologicky šetrnější přístup při realizaci finálové výstavy v Moravské galerii v Brně. Každý z vystavujících, kterými byli skupina Comunite Fresca (tvořená Danou Balážovou, Markétou Filipovou a Marií Štindlovou), Andreas Gajdošík, Baptiste Charneux, Marie Lukáčová a Pavla Malinová, předložil před zahájením výstavy účet ekologické zátěže, kterou napočítali během svých příprav. Každý z vystavujících tak nastavil skrze svou ekologickou stopu zrcadlo probíhajícím klimatickým změnám, které vyústilo odmítnutím letecké cesty na uměleckou rezidenci do New Yorku laureátem Andreasem Gajdošíkem. Ekologickou stopu jsme si počítali i v rámci našeho týmu Společnosti Jindřicha Chalupeckého (SJCH) a s jejím zaznamenáváním a hodnocením jsme pokračovali nadále i v roce 2020 a 2021. O pozitivním dopadu gesta umělců možná vypovídá i návštěvnost - výstavu vidělo 5 797 lidí, zatím nejvíce z finálových prezentací - ale především to, že jsme měli společně s Moravskou galerií možnost přehodnotit své přemýšlení nad jinak běžným provozem výstavy. Iniciativa finalistek a finalistů mohla svým způsobem přispět i k narůstajícímu veřejnému zájmu o tuto problematiku.

Pro naše účely sledování ekologické zátěže jsme rozdělili výstavu na celkem tři fáze. První fáze zahrnovala přípravy a vznik uměleckých děl, na které navazuje druhá fáze, instalace v galerii včetně stavby výstavní architektury, jež je neodmyslitelnou součástí každé umělecké instalace, a nachystání místa konání, Pražákova paláce Moravské galerie. Za třetí fázi jsme určili provoz samotné výstavy v galerii, jejíž ekologická stopa byla rovněž dopočítávána.

Přípravnou první fázi výstavy sledoval u vlastního projektu každý z finalistek a finalistů zvlášť za zpětné kontroly realizačního týmu SJCH. Nepřetržitý provoz výkonného počítače, který udržoval server Andrease Gajdošíka aktivní po dobu několika měsíců, se významně projevil na rozložení výsledné energetické náročnosti projektů. Andreasův server běžel ve Švédsku, byl napájený z převážně obnovitelných zdrojů a přebytečné teplo vytápělo dům. V případě projektu Baptista Charneuxe, který v rámci svého projektu vypaloval velkoformátovou keramiku ve speciálních pecích nedaleko Prahy, se projevil zejména její výhřev na více než tisíc stupňů Celsia. Nepřetržité vypalování po dobu osmi hodin posunulo Baptistovu přípravu s ohledem na energetickou náročnost na předposlední místo. Srovnatelně energeticky náročné bylo natáčení filmu Marie Lukáčové, který využíval techniku napájenou elektrickou energií. Finalistka využívá pro napájení energii z obnovitelných zdrojů. V porovnání s ostatními může působit spotřeba energie na vytvoření uměleckých děl skupiny Comunite Fresca a Pavly Malinové jako zanedbatelná. V jejich případě musíme zohlednit zejména spotřebu při transportech materiálu do ateliéru, převoz barev a náročnost samotné instalace, která kompenzovala jejich energeticky šetrný průběh první fáze. Celková energetická spotřeba vzniku uměleckých děl 1 677,48 kWh odpovídá přibližné spotřebě energie při pečení 1 300 bochníků chleba v běžné elektrické troubě.

Za druhou fázi výstavy považujeme přípravu v galerijních prostorách Pražákova paláce v Moravské galerii v Brně. Obdobně jako v předchozím případě jsme sledovali energetickou náročnost stavby, nyní zaměřenou na výstavní architekturu a stavební materiály. Měřili jsme ale pouze spotřebiče čerpající elektrickou energii využitou při zpracování a konstruování materiálu. Veličiny jako lidská energie, kinetická energie a poměrná část energie využité na provoz telefonních zařízení do našich výpočtů zahrnuté nejsou, byť představují nezanedbatelnou část energetické spotřeby u každého projektu. Nemalou součástí měření byla i uhlíková stopa našich cest, přímo úměrná ujetým kilometrům v dopravních prostředcích (osobní automobil, autobus, dodávka, vlak, tramvaj). Výrazný podíl máme na spotřebě CO₂ i my, nicméně v hodnotách SJCH se jedná o součet za pětičlenný tým. Celkový součet všech cest v kilometrech byl o zhruba 3 531 km větší, než je délka zemského rovníku (obvod zeměkoule).

Následující závěry vychází z měření a kvalifikovaných odhadů náročnosti stavby jednotlivých uměleckých instalací. Z výpočtů je patrné, že necelou polovinu celkově spotřebované energie připadá na práci umělecké skupiny Comunite Fresca, která sloužila jako nezbytný základ pro realizaci samotného uměleckého díla, tj. fresky realizované v galerijním prostoru v podobě site-specific - in situ instalace. Zároveň má projekt těžiště v podobě pěti intervencí do neziskových organizací, kterých si autorky osobně váží. Návštěvníci měli možnost v Pražákově paláci vidět „domek“ obsahující tyto interakce a reciproční dárky těchto neziskových organizací. Vzhledem k rozsahu práce se jedná o nejnáročnější výstavní projekt v rámci stavebně-architektonického řešení výstavy. Součástí kalkulace v tomto případě není energie spotřebovaná při přípravě opalovaných dřevěných latí a výrobě cihel a energie využitá při ohýbání a výrobě plechové střechy vně stavby. Tyto materiály byly vyráběné průmyslově a kalkulace energetické náročnosti jejich výroby v naší osobní bilanci nezahrnujeme. I při pouhém odhadu je však zřejmé, že skutečná celková spotřebovaná energie v projektu Comunite Fresky je celkově nejvyšší v rámci popisované druhé fáze.

Ostatní finalistky a finalisté si v ohledu výstavní architektury a materiálu počínali šetrněji. V případě Andrease Gajdošíka se jednalo o konstrukci atypických pojízdných soklů, adjustace kabeláže pro pohyb soklů v dostatečném rádiu od pomyslného středu místnosti a současně konstrukce dvou lavic s půlkruhovým výřezem po stranách místnosti, které sloužily návštěvníkům při sledování jeho finálového webového projektu.

Srovnatelná s projektem Andrease Gajdošíka je náročnost instalace Marie Lukáčové, která pro svoji velkoformátovou projekci využila horizontální panel sahající až ke stropu historické budovy galerie. Mezi další prvky patřily adjustace umělecky pojatých závěsů v oknech, montáž audiovizuální techniky a zejména instalace zvýšené podlahy s velkoformátovou abstraktní autorskou malbou různých druhů hmyzu. Měření projektu Marie Lukáčové, obdobně jako dalších projektů vystavujících umělkyň a umělců, nezahrnuje lidskou práci.

Příprava architektury finálových projektů Pavly Malinové a Baptista Charneuxe se vyznačuje poměrně nízkou spotřebou elektrické energie v průběhu jejich přípravy. V případě Pavly Malinové se jednalo o konstrukci zvlněné paneláže, která byla náročná na manuální stavební práci, nicméně vyžadovala o to méně elektrické energie pro svou realizaci. V případě adjustace nosných kovových konstrukcí Baptista Charneuxe se jednalo, obdobně jako u Pavly Malinové, jen o minimální stavební zásahy do galerijního prostoru a jeho výsledná spotřeba energie je tím v druhé fázi nejnižší. Celkový součet energie 117,86 kWh na instalaci projektů odpovídá spotřebě elektrické energie potřebné k nařezání zhruba šedesáti kubíků dřeva elektrickou motorovou pilou.

Třetí fází vzniku výstavy CJCH 2019 je její provoz. Výstava se stala ekologickým experimentem i v této fázi a byla po celou dobu svého konání napájena pouze z externího zdroje v podobě šedesáti solárních panelů poskytnutých sponzorem a umístěných vedle galerie na místě staveniště budoucího Janáčkova kulturního centra v historickém centru Brna, a to včetně osvětlení v galerii. Nutno podotknout, že mimo staveniště by kvůli památkové ochraně nebylo možné panely instalovat. Tomuto experimentu rovněž velice pomohla iniciativa Moravské galerie, která absolvovala mnoho jednání se zástupci města Brna. Osvětlení navržené ateliérem No Architects tvořily subtilní černé nosné konstrukce pro kabeláž. Kabeláž i konstrukce byly zároveň přiznané jako stavební prvek přímo v uměleckých instalacích. Moravská galerie pak po dobu konání výstavy omezila přívod tepla a snížila intenzitu osvětlení, aby se ušetřilo co nejvíce energie. Celková spotřeba výstavy přepočítaná na dny odpovídá průměrné energetické spotřebě 15 kancelářských počítačů při intenzivním užívání.

Z výsledné celkové návštěvnosti je zřejmé, že pomyslné zhoršení podmínek ve výstavním prostoru diváky neodradilo, naopak možná oslovilo.

Text a grafy Společnost Jindřicha Chalupeckého (sjch.cz)