|
Vstup pro předplatitele: |
Na pně kolměji
slunce dopadá
Zvedá ke kamni kámen
Město zajíká se kosy
Nemají na bílou košili
Poskakují v kabátcích klarinetů
Město popadá dech
Koktá tramvajemi a výhybkami
Bojí se prázdna
vzduchu na půl úst
Slova z plných plic
dechem netroufají si plýtvat
Mlčky počítáme
kde strom
byl zaokrouhlen v pařezu
(Jindřich Zogata)
Není možné představit kompletní vývoj divoké fauny Prahy v několika řádcích, ačkoliv víme, že se měnila. Například dnešní město plné polodivokých holubů nebylo dlouho typickým obrázkem. I když nejstarší doklady tohoto ptáka pocházejí z Vyšehradu již z 10.-11. století, zjevně - dle množství zachovaných kostí - nebyl ve středověku hojný.
Také pro dnešní podzemní Prahu typický potkan nebyl místním obyvatelem odjakživa, na území Prahy se začíná objevovat teprve v 18.-19. století. Nicméně dříve jeho místo zaplňovala krysa, které k životu zřejmě lépe vyhovoval tehdejší typ staveb s dřevěnými půdami než dnešní cihlové a panelové domy. Nejstarší kosti krys pocházejí z raně středověkého Vyšehradu a Pražského hradu, konkrétně z 9.-11. století, hojné jsou ve vrcholně středověkém období například na hradech. V historickém městě se samozřejmě vyskytovali i jiní hlodavci. Zajímavostí například je, že na Pražském hradě byly vedle mumií krys nalezeny i mumie plcha velkého, obojí datované do 16. století.
Ani dnešní Vltava posetá labutěmi nebyla stálým výjevem. Labutě, přistěhovalci ze severských jezer, se zde začínají usazovat a hnízdit až v sedmdesátých letech 20. století, podobně pozdě jako některé další druhy vrubozobých. I ostatní fauna řeky se měnila. Po vybudování zdymadla ve Střekově roku 1936 již do Prahy nemohly migrovat mořské ryby jako losos a platýs bradavičnatý, známé zde ještě v 19. století.
Velká divoká zvířata zajisté v pražských ulicích nikdy nežila, byť kontakt s divokou faunou byl v počátečních stadiích vývoje města bezpochyby daleko těsnější. Na ulicích či tržnicích ovšem byla k vidění řada domácích zvířat, přímo po ulicích pobíhali psi, a místy zřejmě volně i prasata a drůbež. Až po objevení Ameriky bylo možno zaslechnout krocana, jeho nejstarší kosti pocházejí ze 17. století z náměstí Republiky, kde byly nalezeny mezi jídelními odpadky mnichů. Typickými druhy chovanými za druhé světové války byli králíci a husy, držení při domácnostech jako potrava v době nedostatku.
Mgr. René Kyselý (1974) pracuje v Archeologickém ústavu AV ČR v Praze jako archeozoolog. kysely(zavináč)arup.cas.cz