Čtení na tyto dny

Říční hrnek

Říční hrnek
jsme našli
v osikovém břehu
Ptáci z něho pili
ryby z něho pily

Ptáci, laně a filozofové
ale snad nebude hned nejhůř

v důvěřivém kruhu
čistá vodo
mít tě blízko
být ti blízko
by mi pro začátek
stačilo 

(Jiřina Salaquardová)

 

Doporučujeme ke čtení

Ohlédnutí za půlstoletím Ramsarské úmluvy

Jan Plesník, č. 3/2023, s. 2-5, pro předplatitele

K hydromorfologickému působení bobra evropského

Tomáš Just, č. 3/2023, s. 29-33

Algolog v mokřadech

Olga Lepšová-Skácelová, č. 3/2023, s. 39-41, pro předplatitele

Hnízdění ve věnci

Dagmar Pecková, č. 3/2023, s. 46-47

Vzácný biotop na okraji velkoměsta. 70. výročí založ. brněnské zoo – I

Eduard Stuchlík, č. 1/2023, s. 10-12, pro předplatitele

Ferdinand Bučina: Hospodaření na javornických loukách

Václav Štěpánek, č. 1/2023, s. I-XVI, pro předplatitele

Duše a její krajina


Jiří Trávníček, č. 3/2022, s. 41
Tady bydlí moje duše. Je to duše kluka z dědiny.
Tady bydlí moje duše. Je to duše kluka z dědiny. Foto rodinný archiv autora

Skládají se na ni dvě věci - dětství, a že už není. Vyrůstal jsem u prarodičů v Křečkovicích, dnes části Vyškova, kousek od kapličky. Děda byl hanácký sedlák, typický pantáta, sousedy ctěný a k sobě přísný. Komunisti ho sice rozkulačili, ale nechali mu statek s velkým dvorem a zahradou, a taky něco málo polí. Za zahradou byla zmola, pak mírně do kopečka podél úzké cesty… a jsem na dědově políčku. Nic z toho už dnes neexistuje. Nejdřív zahradu zabrali pro řadovou zástavbu, pak zmizelo i pole - je zhruba v tom místě, kde se kříží dálnice na Kroměříž a Ostravu. Tady nahoře mi bylo dobře. Pohled na věž kostela a věž radnice mě uklidňoval - věci jsou v pořádku.

Je konec června na začátku sedmdesátých let. To už jsem byl o něco větší a jezdil jsem k prarodičům jen na prázdniny. Všechno vonělo, ale tak sytě, a hlavně křen. Znáte tu jemně kořeněnou vůni? Šlo se na pole a pak po okresce, kde nejezdila žádná auta, a došlo se až na Zouvalku, do vesnice, co je spíš jen taková obydlená zatáčka. Pole, remízky, nějaké louky, polní cesty; bylo to na kopečku, na obzoru na druhé straně se zvedaly další kopečky, už zalesněné. Všeho tady bylo akorát, nic nepřebývalo, nic si nepřekáželo. Hospodine, seš frajer, fakt dobrý. Dnes si říkám, jak malebné to teprve muselo být za dědova mládí, kdy se ještě nehospodařilo extenzivně a místo lánů zde byla malá pole, občas i políčka. Pamatuju si hluboké příkopy podél okresky, ale nejlíp mi bylo na polní cestě, napůl schovanému v obilí, které už na konci června bylo vzrostlé; na kraji pole vlčí máky a chrpy.

Tady bydlí moje duše. Je to duše kluka z dědiny. Duše kluka dědiny vracejícího se z hauzíru za humny. Kráčí po polní cestě ze Zouvalky do Křečkovic. Kráčí a je jí smutno.

Jiří Trávníček

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu