Čtení na tyto dny

Návštěva ze souhvězdí višně

Nad ránem s bouřkou přistály
i ty nezralé
Zářily
jako vltavíny
s křišťálovou peckou uvnitř

Scifisté samozřejmě spali
jako když je
do hvězd hodí
my jsme samozřejmě spali
jako když nás
do hvězd hodí
a hvězdy samozřejmě spaly
jako když je
do lidí hodí

Tak byla budoucnost
zase jen ve hvězdách
a lidech

(Jiřina Salaquardová) 

 

Doporučujeme ke čtení

Všechno, co potřebuješ, je láska

David Veselý, č. 3/2022, s. 7-9

O migraci ryb a životě „po řecku“

Tomáš Lotocki, č. 3/2022, s. 28

Nemýtit! Zde žijí staré lesy

Jeňýk Hofmeistr, Miroslav Svoboda, č. 3/2022, s. 42-45, pro předplatitele

Ceny Josefa Vavrouška za rok 2021

redakce , Aleš Máchal, Blanka Mikátová, č. 3/2022, s. 48-50

Šikmý kostel: románová kronika ztraceného města, léta 1894–1921

Karin Lednická, č. 2/2022, s. 23-25, pro předplatitele

Skalická Morávka

Petr Birklen, č. 2/2022, s. 44-45

Vzpomínka na Vítka Grulicha __ 2. 10. 1956 – 24. 2. 2022

Olga Lepšová-Skácelová, č. 2/2022, s. 56-57

Tisy v tísni

Renata Placková, č. 2/2022, s. 58

Duše a její krajina


Jiří Trávníček, č. 3/2022, s. 41
Tady bydlí moje duše. Je to duše kluka z dědiny.
Tady bydlí moje duše. Je to duše kluka z dědiny. Foto rodinný archiv autora

Skládají se na ni dvě věci - dětství, a že už není. Vyrůstal jsem u prarodičů v Křečkovicích, dnes části Vyškova, kousek od kapličky. Děda byl hanácký sedlák, typický pantáta, sousedy ctěný a k sobě přísný. Komunisti ho sice rozkulačili, ale nechali mu statek s velkým dvorem a zahradou, a taky něco málo polí. Za zahradou byla zmola, pak mírně do kopečka podél úzké cesty… a jsem na dědově políčku. Nic z toho už dnes neexistuje. Nejdřív zahradu zabrali pro řadovou zástavbu, pak zmizelo i pole - je zhruba v tom místě, kde se kříží dálnice na Kroměříž a Ostravu. Tady nahoře mi bylo dobře. Pohled na věž kostela a věž radnice mě uklidňoval - věci jsou v pořádku.

Je konec června na začátku sedmdesátých let. To už jsem byl o něco větší a jezdil jsem k prarodičům jen na prázdniny. Všechno vonělo, ale tak sytě, a hlavně křen. Znáte tu jemně kořeněnou vůni? Šlo se na pole a pak po okresce, kde nejezdila žádná auta, a došlo se až na Zouvalku, do vesnice, co je spíš jen taková obydlená zatáčka. Pole, remízky, nějaké louky, polní cesty; bylo to na kopečku, na obzoru na druhé straně se zvedaly další kopečky, už zalesněné. Všeho tady bylo akorát, nic nepřebývalo, nic si nepřekáželo. Hospodine, seš frajer, fakt dobrý. Dnes si říkám, jak malebné to teprve muselo být za dědova mládí, kdy se ještě nehospodařilo extenzivně a místo lánů zde byla malá pole, občas i políčka. Pamatuju si hluboké příkopy podél okresky, ale nejlíp mi bylo na polní cestě, napůl schovanému v obilí, které už na konci června bylo vzrostlé; na kraji pole vlčí máky a chrpy.

Tady bydlí moje duše. Je to duše kluka z dědiny. Duše kluka dědiny vracejícího se z hauzíru za humny. Kráčí po polní cestě ze Zouvalky do Křečkovic. Kráčí a je jí smutno.

Jiří Trávníček

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu