VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

ZO ČSOP Margarita vznikla v roce 1995. Počátky sahají o deset let hlouběji. Tehdy se několik ze současných členů, ještě vysokoškoláků, setkalo v Třeboni na Prázdninách s Brontosaurem. Od té doby pořádali vlastní ochranářská setkání - víkendovky, silvestrovky a letní tábory. Nejdříve na Švařci (NPP; v péči Margarity od roku 1985 do roku 2012), od roku 1989 jsme si přibrali péči o NPP Jankovský potok (do roku 2010) a v roce 1992 ještě poslední vysočinskou národku, Hojkovské rašeliniště. S rostoucím počtem let, dětí, dioptrií, šedin, lysin, nemocí a kilogramů nám došly síly a zbylo jen naposledy zmíněné rašeliniště a k němu nějaké drobnosti (studánky, stromořadí, dětská hřiště, křížek v polích, vycházky a jiné kratochvíle pro veřejnost…). Dvě desítky členů pocházejí z různých míst naší vlasti.

Hojkovské rašeliniště je chráněné území nacházející se 15 km západně od Jihlavy na úpatí masivu Čeřínek. Roku 1993 bylo vyhlášeno národní přírodní památkou - jednou ze tří v Kraji Vysočina. Hlavním předmětem ochrany jsou organismy vázané na podmáčené louky a rašeliniště. Nejvýznamnější je kriticky ohrožená třtina nachová (Calamagrostis purpurea). Vyskytují se zde i další chráněné organismy, z těch známých například vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), ďáblík bahenní (Calla palustris), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis). Rašeliniště leží stranou turistických cest a není snadno přístupné, proto není příliš známé. Zvýšenou popularitu tohoto území mohly způsobit i „kešky“, které jsou umístěny poblíž nedalekých studánek (Panny Marie, Svatého Josefa, Nejsvětější Trojice). Margarita je obnovila či nově zbudovala v letech 2003 až 2011.

Mozaiková seč

Snad nejčastější ochranářskou činností je kosení travnatých ploch. I na Hojkovském rašeliništi probíhá od samého počátku v roce 1992. Poseče-li se celá plocha během velmi krátké doby, je to snadné organizačně a snad prospěšné rostlinám, ale živočichové - zejména bezobratlí a méně pohybliví plazi a obojživelníci - ztratí ze dne na den možnosti úkrytu i zdroj potravy. Proto se místo této plošné seče v posledních letech prosazuje spíše tak zvaná mozaiková seč. Její podstatou je posekání a sklizení části plochy o řadu týdnů dříve než zbytek. Tím je vždy zachována alespoň část plochy s živými rostlinami jako místo pro život i potrava pro různou žoužel a chamraď.

Taková mozaika se dělá různě. Nejčastější je asi šachovnicové sečení, kdy se pruhy posečené a stojící trávy zhruba pravoúhle protínají a vzniká tak soustava ploch; některé jsou posečeny dvakrát, některé vůbec a jiné jedenkrát, buď koncem jara, nebo na vrcholu léta. Šířka posečené plochy by neměla být větší než 8 metrů - je to vzdálenost, kterou housenky a podobní méně pohybliví živáčkové ještě jakž takž překonají.

Příroda však bývá ortogonální a ortometrická jen velmi vzácně. Organické i geologické útvary se blíží svou geometrií spíše objektům fraktálního charakteru. Střídají se malé a velké, široké a úzké, křivé a rovné plochy a plošky. Je téměř jisté, že právě různorodost je tím, co vyhovuje největšímu počtu organismů. Proto jsme v roce 2021 začali rovné pravoúhle se křížící linie nahrazovat obrazy rostlin a zvířat, vysekanými do plochy rašeliniště. Obrazce jsme nevolili náhodně, ale tak, aby měly k rašeliništi nějaký srozumitelný vztah. Výtvarná technika - tedy kresba sekačkou, retuš křovinořezem, patinování hráběmi, stínování vidlemi - zákonitě určovala možnosti zobrazených detailů.

Kromě ochranářského, výtvarného a jistého ideového hlediska jsme se museli řídit i nutnou managementovou technologií. Protože posekané rostlinstvo je třeba z plochy rašeliniště sklidit, vkomponováváme do vytvářených obrazců vždy alespoň 1,5 metru širokou linii, po které může projíždět traktůrek na svážení.

Máme tedy k použití severojižně orientovanou plochu o rozměrech asi tak 300 metrů na délku a 30 až 60 metrů na šířku. Na ni jsme v roce 2021 (ve spolupráci se studenty Gymnázia Jihlava) vytvořili obrazec znázorňující ontogenezi perleťovce stříbropáska (Argynnis paphia) a vachtu trojlistou. Letos jsme vysekali a vyhrabali trojici ještěrek živorodých (Zootoca vivipara) a dva lovčíky vodní (Dolomedes fimbriatus). Všechno to jsou běžné hojkovské druhy.

Tomáš Krásenský pracuje v ZO ČSOP Margarita v Jihlavě a je profesorem fyziky a biologie na jihlavském gymnáziu.