VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Příjemno, pohodička, sentiment, dobrodružná nálada. Zubačka na Sněžník, rostlinní cestovatelé, nádražky. Co mají tyto na první pohled nesourodé pojmy společného? Třeba pocity vybavující se, když se řekne krajina z vlaku, a také témata, o kterých si můžete číst v tomto čísle Veroniky.

Nikdy by mě nenapadlo, že se v rámci své více než třicetileté profesionální kariéry ochránce přírody stanu ještě i biomonitoristou a ekodozorcem, jak rádoby žoviálně nazývám činnost označovanou jako biologické průzkumy a ekologický dozor. Tato práce mi přivála do života kolegy s velkými odbornými zkušenostmi s vysokorychlostními železničními tratěmi - jinak také VRT. Své poznatky vám čtenářům propsali do několika textů a přiblížili tak fenomén, který se pravděpodobně dotkne naší krajiny. Bude jejich výstavba nejvýznamnějším zásahem do jejího vzhledu za poslední desetiletí? Budou Češi ekologičtěji cestovat? A budou moci skrze VRTky díky nepřerušeným migračním koridorům dál pochodovat losi z Polska na Šumavu? Na tyto otázky i na spoustu dalších snad najdete odpověď právě v této sérii článků.

Ale nejen VRTky zaplní následující stránky. Vždyť vlaky, z nichž můžeme tak jedinečně pohodově sledovat krajinu, jsou tu s námi již brzy dvě stě let. A nevyužívají jich jen lidé, cestují jimi třeba i nepůvodní druhy rostlin, jak se můžete dočíst. Železnice však nejsou jen vagóny s lokomotivou a koleje pod nimi. V jejich těsné blízkosti vznikly cenné biotopy, suchomilné se stepní flórou a faunou, nebo naopak mokřadní bohaté na „bažinnou“ květenu, velké lupenonožce, obojživelníky či ptáky. O tom se můžete dočíst hned ve dvou článcích, a protože o cestě vlakem se píše tak s chutí a jaksi samo, najdete poprvé také hned dvě evropské krajiny. Ty navíc ještě doplňuje reportáž o putování Evropou vlakem po galeriích a dalších uměleckých skvostech hned sedmi státy, úchvatnou přírodu přitom nepřehlížejíc. Vlaková nostalgie oslovila i dva autory fejetonů, a jak bylo v úvodu naznačeno, dočtete se i o koloritu nádražních restaurací či se dozvíte, proč se vlakem, přesněji zubačkou, na Králický Sněžník opravdu neprojedete. Ale číslo nabízí i čtení neželezniční, o ještěrkách, ptácích, vlcích, o pověstech českých, o dětech, které chtějí pomáhat klimatu. A víte, že divadelní soubor Verdis historicky poprvé hrál kus nesouvisející s aktuálním ekologickým děním u nás?

Vše jako poetická linka podtrhují verše držitele ceny Magnesia Litera.

Co tak vzít si tuto naši Veroniku s sebou do vlaku? Když pojede, sledovat krajinu, když chvíli postojí, tak se začíst, pak vystoupit, zajít do některé nádražky, tam si zase chvíli číst.

Přeji příjemné počtení nejen do vlaku, ale do jakékoli letní krajiny…

Roman Barták