VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V úterý 14. března 2023 mi v 19.25 hod. zazvonil telefon. „Máš puštěný televizor?“ ptal se kamarád Laďa Č. „Ne.“ „Tak si pusť na ČT1 Události, po půl tam bude reportáž, patrně nějaká blbost - prý vlk napadl člověka.“ „Dík.“ Netrpělivě jsem zíral na obrazovku. A vážně - byla tam…

Reportér Vlastimil Weiner informoval, že u lesa nedaleko obce Hora svatého Šebestiána na Chomutovsku zaútočilo pět vlků na jezevčíka lesníka a myslivce Milana Holana. Při spatření psa se údajně jeden vlk od smečky oddělil a na jezevčíka zaútočil. Milan Holan šel do podřepu a klackem se snažil šelmu odehnat. Vlk jej údajně zasáhl zuby na zápěstí, zranění si vyžádalo lékařské ošetření. Jezevčík vyvázl prý bez zranění. Milan Holan doslovně popsal údajný incident na ČT1 takto: „Z porostu vylítlo pět velkých vlků, ten velký samec se obrátil a chystal se mi zaútočit na psa. Tak jsem mu nastrčil ruku a vzal jsem ho klackem po hlavě. Tady mě kousl a tady. Ruka bolí a je nateklá, mám pohmožděniny.“ Pro televizi Prima hovořil takto: „Ze smrkového porostu vyběhla pětice vlků. Čtyři utíkali dopředu, pak se zastavili, ten jeden se otočil. Jeden z vlků se od smečky oddělil a rozeběhl se přímo směrem na psa. Chtěl asi napadnout psa nebo mě, tak se mi zakousl do ruky, já jsem ho vzal klackem a on zakňučel a utekl.“

„Policisté prověřují všechny okolnosti, které s případem souvisí,“ uvedla policejní mluvčí Miroslava Glogovská.

Popisovaná událost ve mně okamžitě vyvolala krajní podezření a nedůvěru. Bránit se proti šelmě v podřepu? To odporuje logice i bujné fantazii. Stačí zajít na kynologické cvičiště a podívat se na nácvik obrany. Kdysi v mládí jsem také občas figuranta dělal a vím, co je to mít na rukávu německého ovčáka, dobrmana nebo rotvajlera. A když moje devítiměsíční fenka československého vlčáka Taiga (teprve odrostlé štěně) „zobla“ zloděje, musela mu být amputována ruka v zápěstí. Obvaz na ruce Milana Holana spíše dával tušit, že se muž škrábl o hřebík nebo poranil o šlahoun ostružiní.

Následující den členové Agentury ochrany přírody a krajiny provedli terénní šetření v okolí Hory svatého Šebestiána. Naštěstí ještě neodtála sněhová pokrývka. Podle zjištění ochranářů ale nic nenasvědčuje tomu, že by se v udaném místě nějaká šelma pohybovala. „Situaci skutečně nebereme na lehkou váhu,“ uvedla mluvčí agentury Karolína Šůlová. „Jediné, co můžeme v tuto chvíli říci, je, že kromě výpovědi napadeného, která se objevuje v různých verzích, nic nenasvědčuje přítomnosti vlčí smečky na místě údajného incidentu.“ K údajnému útoku mělo dojít na louce u lesa v části obce Nová Ves. Zoolog agentury tak zkontroloval celé širší území, kde mělo k incidentu dojít. Prohlížel především plochy, kde by mohly být zjištěny pobytové znaky vlků (stopy, trus, moč, zbytky kořisti). Jednalo se o území podél lesních pozemků, na kterém byla téměř souvislá sněhová pokrývka. „Žádné pobytové znaky vlka obecného se však najít nepodařilo. Vidět nebyly ani stopy člověka s malým psem,“ informovala Karolína Šůlová. Nedaleko místa, kde mělo k incidentu dojít, probíhal začátkem měsíce března pravidelný monitoring velkých šelem. Jednalo se o oblast Menhartického vrchu. Ani tehdy nebyly nalezeny vlčí stopy a jiné pobytové znaky, které by přítomnost vlků dokládaly.

Pracovníci AOPK se snažili osobně setkat s údajně napadeným mužem Milanem Holanem. Ten se však omluvil s tím, že je u lékaře. Chtěli rovněž získat jeho oblečení kvůli analýze DNA, která by spolehlivě prokázala, zda se jednalo o vlka. Oblečení už měl ale prý vyprané. Poněkud podezřele přehnaná čistotnost…

Milan Holan byl ošetřen v chomutovské nemocnici, do Ústí nad Labem pak musel kvůli očkování proti vzteklině. Záchranáři uvedli, že ve výjezdové dokumentaci, která vychází z výpovědi pacienta, byl údaj o napadení psem. „Pacient se dostavil na infekční oddělení Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem, a to kvůli očkování proti vzteklině,“ uvedla mluvčí Krajské zdravotní Jana Mrákotová. Pokud připustíme, že Milan Holan lhal, musíme se pídit po příčině jeho konání. Nic jiného, než snaha rozpoutat nenávist veřejnosti vůči vlkům mě však nenapadá. Zbývá se jen dohadovat, zda jeho čin pocházel výhradně z jeho hlavy, nebo po dohodě s některými stejně smýšlejícími lidmi. A média by si měla být vědoma, co nepravdivá zpráva může způsobit. Snaha o objektivní realitu a důkladně ověřené informace by měla zvítězit nad bulvární senzacechtivostí.

Přestože Milanu Holanovi byla pod tíhou důkazů lež prokázána a jeho výpověď vyvrácena, najdeme stále na internetu články typu: První prokázané napadení člověka vlkem nebo Vlk napadl v Česku člověka. Tady je 6 rad, které vám můžou zachránit život atd. Jak se píše v knize Michelle Paverové Bratr vlk: „Když mají lidé strach, pověsti se snadno stanou pravdou.“ Lživé tvrzení o napadení vlkem není pouze smutné, nýbrž přímo ostudné! Zamýšleného, zcela zřejmého účelu bylo tak u části laické veřejnosti dosaženo, neboť jak učil říšský ministr propagandy Joseph Goebbels: „Stokrát opakovaná lež se stává pravdou!“

Boj s předsudky je často bojem s větrnými mlýny. Jane Goodallová v knize Nevinné bestie píše: „Může to ovšem trvat velmi dlouho, než se překonají všechny lidské předsudky. I v Evropě dovedou mít lidé o zvířatech prapodivné představy: že ježci kradou kravám mléko; že netopýři se zaplétají ženám do vlasů; že vlčáci nesnášejí malé děti.“ Ve slaboduché soutěži televize Nova Co na to Češi mělo sto Čechů jmenovat čtyři nejnebezpečnější zvířata. Absurdní žebříček vypadal takto: vlk, medvěd, had, hyena.

Ve světle důkazů je s podivem, že televize dosud neodvysílaly odpovídající dementi a že nebylo podáno trestní oznámení za šíření poplašné zprávy. Marginalita? Nikoliv! (O pár dní později pak mluvčí chomutovské policie Miroslava Glogovská uvedla: „Po vyhodnocení dosud získaných informací zahájili policisté úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání trestného činu šíření poplašné zprávy.“) Řada chovatelů ovcí a koz (zejména na Broumovsku) a řada myslivců čeká na každičkou záminku, aby opět rozdmýchali nenávistné tažení proti vlkům a toužebně očekává povolení k odstřelu vzácných, kriticky ohrožených šelem. Ing. Jiří Janota, předseda Českomoravské myslivecké jednoty, se ihned dal slyšet: „Je řada dneska už zdokumentovaných případů, kdy opravdu vlci útočí na lovecké psy v honitbách, došlo už k zabití několika loveckých psů.“ To je pravda, k několika již došlo. (Úvahy o několika psech zabitých vlky je však nutno konfrontovat se stovkami psů zastřelených myslivci. Vždyť svého času považovali myslivci likvidaci pytlačících psů a koček za své svaté poslání, které není možné a priori kategoricky odmítat jako zavrženíhodné a je nutno je posuzovat podle konkrétní situace. A je dlužno přiznat, že za „pytlačícího psa“ je možné skrýt mnohé…)

Například: V neděli 5. března 2023 byl myslivec Václav Zubek na procházce se svým psem na česko-polské hranici u Jablunkova. „Při procházce v honitbě odběhl můj pes do houštiny ve svažitém terénu. Vždy se vrátil nejpozději do dvaceti minut na místo, kde mě opustil,“ uvedl Václav Zubek a pokračoval, „tentokrát asi po deseti minutách mne můj GPS přístroj upozornil, že se pes zastavil a nemění polohu. Po chvíli jsem ho začal přivolávat. Asi po pěti minutách, kdy neměnil svoji lokaci v terénu a přístroj mi trvale ukazoval vzdálenost k němu 214 metrů, jsem se za ním vydal. Nevěděl jsem, co to má znamenat. Celkem rychle jsem ho našel, ovšem bylo už bohužel pozdě. Fido měl prokousnutý hřbet, nepovedlo se mi ho již oživit.“

Dlužno zdůraznit, že nesrovnatelně vyšší počet psích úmrtí zaviní např. divoká prasata. Rozhodně nechci snižovat ani bagatelizovat ztrátu psa a bolest majitele. Ovšem varovná slova pana Ing. Janoty zní vskutku pikantně v souběhu s kauzou myslivce, která se právě vyšetřuje. Večer 28. února 2023 byla pětadvacetiletá Sabina Plačková s přítelem a se svou desetiletou černobílou border kolií Dixie na procházce u cyklostezky mezi Darkovicemi a Vřesinou na Opavsku. Dvojice stála téměř u posedu, Dixie deset metrů od nich. Z posedu zazněl výstřel. „Už jí nebylo pomoci a ten pocit bezmoci nepřeji nikomu. Neuměla se nadechnout, všude se rozlévala krev, tak strašně moc krve. Byla jsem s ní do posledního dechu, hrozně se trápila. Střelil ji špatně. Křičela jsem na něho, ať ji ten srab přijde aspoň dostřelit, byla jsem zoufalá. Měla zranění neslučitelná se životem,“ uvedla majitelka Dixie. Myslivec Jiří Smolka podle jejích slov ihned volal mysliveckého hospodáře. Podle Sabiny Plačkové měla na sobě Dixie světlý postroj, myslivec však přesto tvrdil, že si psa spletl s liškou. Na svou obranu Jiří Smolka uvedl: „Vidím, že tam je něco podobného jako liška, že tam je liška. Ona se vrátila a teďkom běží. Mířil jsem na ni a pak jsem vystřelil.“ Po příjezdu policie myslivci údajně tvrdili, že pes byl daleko v poli, což podle majitelky byla naprostá lež. Mluvčí policie René Černohorský uvedl: „Případem se zabývají policisté z Hlučína, kteří zjišťují veškeré podrobnosti. Prozatím nebylo stanoveno, zda jde o trestný čin, nebo přestupek. Probíhají výslechy a další úkony. Myslivec měl všechny doklady i zbraně v pořádku.“ Myslivec si spletl černobílou border kolii v postroji s liškou. Co dodat? Případ myslivce, který zastřelil v Darkovicích přímo před očima majitelky border kolii Dixie, vzbudil velký rozruch u veřejnosti. Lidé sepisují petice, prostřednictvím kterých žádají exemplární potrestání střelce a také náležité prošetření celého případu. Vedení mysliveckého spolku Jiřímu Smolkovi do prošetření případu odebralo povolenku k lovu, podle iniciátorů obou petic to ale zdaleka nestačí a myslivec by se měl podrobit očnímu vyšetření a zkoumání duševního stavu, aby mu mohl být odebrán zbrojní průkaz. Vedení Okresního mysliveckého spolku v Opavě ve svém prohlášení přiznalo, že myslivec porušil jak pravidla bezpečnosti střelby, tak myslivecké etiky. Událost je zatím v šetření.

Jak si v tuto chvíli také nevzpomenout na myslivce Miroslava Kociána, který 4. srpna 2013 zastřelil nad ránem v Rakoveckém údolí na Vyškovsku devětadvacetiletého muže, který zde bivakoval ve spacáku na poli s nesklizenou slámou. Zranil dokonce i jeho kamaráda. Miroslav Kocián se prý domníval, že střílí na srnčí zvěř! Odvolací Krajský soud v Brně Kociánovo odvolání proti údajně příliš přísnému trestu zamítl a poslal ho na tři a půl roku do vězení (není to směšně málo?). Odsouzený musí rodině mrtvého, tedy jeho matce, otci a sestře, alespoň vyplatit celkové odškodné 6,2 milionu korun. Odsouzen byl za usmrcení z nedbalosti a těžké ublížení na zdraví. Myslivec pochybení odmítá. Hájí se tím, že střílel na srnu. Podle soudů na lovu nedbal zvýšené opatrnosti, jak to každému myslivci nařizuje zákon. Navíc byl mírně pod vlivem alkoholu. Podle znalců měl v krvi v době střelby od 0,28 do 0,43 promile alkoholu. Tvrdil, že večer před lovem vypil čtyři piva. „Šokující je, že se za událost neomluvil a nijak nevyjádřil svoji lítost,“ zdůraznil vyškovský státní zástupce Radek Hůlka.

Co říci závěrem této chmurné kapitolky? Snad jen to, že heslo Nicola Machiavelliho z knihy Vladař - účel světí prostředky - je zvrácené. Lež nemůže posvětit nic. Lež je jako odhozený bumerang a potměšile se vrací na hlavu lháře.

Jaroslav Monte Kvasnica

Post scriptum

Často si připomínám slova filozofa a publicisty profesora Erazima Václava Koháka (1933-2020):

Poražený vlk nastaví krční žílu a vítěz ho nechá na pokoji. Ne tak člověk - ten střílí i do vzdávajícího se. Vlčí kód je daleko ušlechtilejší než kód člověka. Divočina, kde vládne řád přírody, je řádem Božím na rozdíl od řádu lidského.