VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Na téma unikátnosti řeky Labe byla napsána řada publikací a článků od vědeckých pracovníků a přírodovědců, mezi které patřili například Vojen Ložek, Karl Prinz, nebo patří Karel Kubát a Václav Cílek.

V úvodu je potřebné také uvést na pravou míru, že některé informace o splavnění/zesplavnění jsou často interpretovány nesprávně, protože řeka Labe splavná je. Cíle opatření, která se dlouhodobě připravují, jsou zaměřeny na kroky vedoucí ke „zlepšení plavebních podmínek“; pod tímto názvem se však skrývá úplná kanalizace řeky Labe na českém dolním Labi. Je však třeba zdůraznit, že se v kontextu celého toku řeky Labe jedná o tok horní, byť v nížině s nadmořskou výškou v rozmezí cca 115-145 m.

Po úplné kanalizaci a tedy úplném zničení řady ekologických funkcí řeky dojde v podstatě k odstranění biologických překážek pro budování dalších infrastrukturních záměrů na řece Labi, o což se aktuálně pokouší Ředitelství vodních cest (ŘVC ČR) formou řady záměrů s budováním přístavišť pro rekreační plavbu a jejich umisťováním do přírodovědně cenných lokalit. Investor často předkládá záměry jednotlivě a odděleně tak, aby se snížila intenzita kumulativních vlivů na předměty ochrany a evropsky významné lokality, a to za situace chybějícího dokumentu, tzn. schválené Koncepce vodní dopravy.

Pohled do ‚dávné‘ historie

Záměry na zlepšení plavebních podmínek na Labi jsou již dlouholeté a v každé době měly, mají a budou mít své zastánce, kteří s různou intenzitou prosazovali, prosazují a budou prosazovat své cíle. Využívání vodních toků k přepravě zboží a osob mělo logický důvod, zejména v období využívání koňské síly. Jako příklad považuji vhodné ukázat vývoj objemu přeprav na Labi v Magdeburku; rok 1913: 18 mil. t, 2011: 1,16 mil. t, 2020: 0,16 mil. t (Arnika, 2022).

Významným historickým bodem ve vztahu k řece Labi byl rok 1348, kdy mezi Střekovem a Dolním Žlebem dochází k odstraňování plavebních „překážek“, tzn. fluvilálně-morfologických útvarů, které jsou významné pro fungování řeky. Katastrofální sucho v roce 1843 významně zpečetilo osud řeky a v roce 1873 jsou na základě této události stanoveny parametry plavebních hloubek. V roce 1868 uznává český sněm význam úprav a splavnění řek. Významné regulační práce na dolním Labi a Vltavě byly zahájeny v roce 1875 a o deset let později je schválen projekt na kanalizaci Labe a Vltavy od Prahy po státní hranici, o rok později je na tento záměr ustanovena komise. V roce 1903 jsou zahájeny stavební práce na prvních zdymadlech na Labi v Beřkovicích a Štětí a v roce 1930 je dokončena výstavba Masarykova zdymadla ve Střekově.

Význam vnitrozemské lodní dopravy klesá s rychlostí vývoje průmyslu v českých zemích

V minulosti měla lodní doprava výsadní postavení a významně ovlivňovala ekonomický rozvoj, průmysl a národní hospodářství, což dokládá, s jakou rychlostí proběhly regulace řek a výstavba doprovodné infrastruktury. Tato pozice postupně klesala s budováním železniční sítě a rozvojem automobilové dopravy, kdy parametry rychlosti a dostupnosti získávaly na prioritě.

Vnitrozemská lodní doprava v geograficky nepříznivých oblastech je pomalá, nespolehlivá a směřuje vždy jen tam, kam teče řeka nebo kudy je veden plavební kanál. Plavební podmínky zemí s příznivějšími geografickými předpoklady (nížinné státy s přístupem k moři) pro plavbu mají logicky větší objemy přeprav zboží po vodě (např. Nizozemí a Německo). Řeky v České republice pramení a jsou charakteristické dravějším tokem a větším spádem oproti řekám právě třeba v Německu nebo Nizozemí. Proto srovnávání plavebních podmínek v ČR s těmito zeměmi není korektní.

Poškození přírodního prostředí

Prováděné úpravy na vodních tocích jsou se svými důsledky významně negativní pro přírodní prostředí a celý ekosystém řek a navazujících údolních niv. Ztráta vody a konektivity řeky s údolní nivou jsou faktory, které začíná pociťovat na vlastní kůži stále více obyvatel minimálně v evropském prostoru. Nedostatek vody pro zemědělskou výrobu je ukázkou, jak se v minulosti provedená meliorační opatření obrací proti odvětví, pro které bylo prováděno.

Ve výčtu negativních vlivů je důležité zmínit především tyto: odstranění proudných úseků a změnu kyslíkového režimu ve vodě, zatopení přírodovědecky cenných lokalit, snížení prostupnosti řeky pro řadu živočišných druhů (omezení migrace), trvalé poškození přírodního prostředí a krajinného rázu a v neposlední řadě narušení fluviálních procesů a likvidaci morfologie vodního toku.

Stavební úpravy na dolním Labi prováděné v průběhu let 1850-1950 způsobily např. v Děčíně pokles hladiny nejméně o 50 cm. Výrazné navýšení hladiny a zvětšení průtoku na Labi v období sucha pro lodní dopravu pomocí vodních děl bylo považováno za reálné, ale realita je jiná a jednalo se o iluzorní myšlenku.

Nedávná historie procesu příprav výstavby plavebního stupně na řece Labi

Ministerstvo lesního a vodního hospodářství ČSR vydalo v roce 1976 Směrný vodohospodářský plán, kde se např. plánovala přečerpávací vodní elektrárna v oblasti Prostředního Žlebu, další nádrží pro tyto účely mělo být vodní dílo Dolní Žleb, nebyly však zcela vyřešeny konflikty s tehdy ještě fungující lodní dopravou.

V roce 1992 se začalo živě diskutovat o výstavbě vodních děl, která byla situována do lokalit v chráněných krajinných oblastech Labské pískovce (Dolní Žleb) a České středohoří (Malé Březno). Vzhledem k této situaci orgány státní správy a široká veřejnost uspořádaly ve dnech 25.-26. 9. 1993 na podporu ochrany řeky Labe seminář o hodnotách a problémech řeky Labe nazvaný Labe, řeka současnosti a budoucnosti (z obsahu referátů byl vydán sborník).

Odpor ochrany přírody a veřejnosti k tomuto záměru způsobil zamítnutí staveb. Poté proběhla jednání a byly vypracovány studie na hledání variantního řešení. Jednou z překážek k povolení stavby v Dolním Žlebu bylo její umístění v centrální části labského kaňonu (I. a II. zóna CHKO Labské pískovce). Proto investor stavby (ŘVC ČR) umístil nový stupeň (jehož součástí jsou další technické stavby) do lokality Prostřední Žleb, která leží v urbanizované části (IV. zóna CHKO). Doprovodné stavby v podobě koncentračních hrází, kamenných záhozů a prohrábek byly umístěny zejména do II. zóny CHKO Labské pískovce.

V roce 1997 vydalo Ministerstvo životního prostředí ČR zamítavé stanovisko ke zpracované dokumentaci EIA k Vodnímu dílu Malé Březno. Na podzim roku 1998 se otázka splavnění Labe znovu otevřela předložením nových variant staveb na Labi. V září 1999 probíhalo připomínkování dokumentace EIA k nově navrženému projektu splavnění Labe.

Dne 19. 11. 2001 se konalo veřejné projednání v rámci procesu EIA. Správy CHKO Labské pískovce a České středohoří a někteří další účastníci řízení dostali spolu s pozvánkou na veřejné projednání i předem připravené podmínečně souhlasné stanovisko (vypracované MŽP) o hodnocení vlivů na životní prostředí, paradoxně zároveň se záporným stanoviskem posuzovatele dokumentace. MŽP nakonec vydalo dne 4. 3. 2002 nesouhlasné stanovisko k dokumentaci EIA.

Protože předchozí varianta nezískala souhlasné stanovisko v procesu EIA, byl ke konci roku 2005 oznámen nový záměr na výstavbu plavebního stupně Děčín (PSD). V polovině roku 2010 obdrželo MŽP dokumentaci vlivu na životní prostředí, která byla na počátku září 2010 rozeslána dotčeným stranám. Na základě řady připomínek a nedostatků byla dokumentace v polovině roku 2011 vrácena k dopracování.

Na počátku roku 2012 MŽP obdrželo doplněnou a přepracovanou dokumentaci; ta byla opět rozeslána dotčeným stranám a byla v polovině roku 2012 znovu vrácena k doplnění.

Až za čtyři roky, v únoru 2016, obdrželo MŽP novou dokumentaci a v září 2016 ji pro nedostatky opět vrátilo k přepracování. Oznamovatel v souladu s účinností zákona č. 326/2017 Sb. nepředložil do 3 let (září 2019) přepracovanou dokumentaci, tím nesplnil zákonem stanovenou lhůtu, a proto v prosinci 2019 MŽP ukončilo proces projednávání.

V roce 2016 započal paralelně proces posuzování koncepce vodní dopravy pro období 2016-2023. Počátkem roku 2017 vydává Správa NP České Švýcarsko stanovisko, ve kterém vylučuje možnost kompenzovat negativní důsledky záměrů uvedených v této koncepci. Tímto aktem prozatím skončila etapa prosazování záměru, který pochází z dávné doby a byl udržován při „životě“ od doby „budování státu pro 40 milionů obyvatel“ a socialistické vlasti až po současnost.

Aktuální snahy ministerstva dopravy směřují ke zpochybňování výsledků výzkumů akademické sféry ve věci možných (respektive fakticky nemožných) kompenzací fluviálních těles v řekách (štěrkopískových náplavů).

Paradoxy ochrany Labského údolí

Ochrana labského údolí podléhá ochraně specificky českým způsobem, tj. chráníme pouze půl údolí. Tato půlka je chráněna vyhláškou MŽP č. 142/2010 Sb. ze dne 4. 5. 2010 s účinností od 1. 6. 2010 jako národní přírodní rezervace Kaňon Labe. Jednomu krajinářsky nejhodnotnějšímu a přírodovědně nejcennějšímu území se dostalo ochrany jako jednomu z posledních maloplošně zvláště chráněných (MZCH) území v rámci CHKO Labské pískovce, i když první návrhy na ochranu byly zpracovány již v období II. světové války a později v 90. letech 20. století.

Před 80 lety si význam a cennost labského údolí uvědomoval německý přírodovědec Karl Prinz. Kompletní historii o jeho ochraně z této doby nalezneme ve Státním archivu v Děčíně pod inventárním číslem 1598-350/1 - péče o životní prostředí 1938-1942. Principy a způsoby ochrany se vyznačují velmi typickým, tj. restriktivním rysem pro tehdejší poměry. Nařízení o zákazu dalších staveb v labském údolí, odstranění nevhodných reklam a staveb, povinnost natřít zašlé budovy nebo ošetřování zaplevelených ploch; taková opatření se měla v této době realizovat. Zajímavé bylo již tehdejší odlišné ohodnocení a návrh způsobu ochrany labského údolí od státní hranice do Děčína a od Děčína směrem do Českého středohoří. Zatímco první úsek byl navržen na nejvyšší rezervaci z důvodu ochrany přírodních hodnot, tak úsek Českého středohoří měl být chráněn z pohledu krajinných hodnot.

Národní přírodní rezervace Kaňon Labe

V roce 1997 popsal Václav Cílek v odborném časopisu Vesmír hodnoty labského kaňonu z několika pohledů. Je velmi nesnadné říci, který je ten nejdůležitější nebo nejvýznamnější. Nicméně mě zaujala kulturní hodnota labského kaňonu, myšlenka, která úzce zaměřeného biologa těžko napadne. Václav Cílek prezentuje daleko širší vnímání přírodních a kulturních hodnot v krajině. Popisuje labské údolí z pohledu jeho kulturní hodnoty a vztahu mezi českými a německými zeměmi. Popis hodnoty řeky Labe a údolí v podobě „dálnice“ historických kultur nebo srovnání s jinými místy v České republice jako hraničního mezníku či biokoridoru prvního řádu je v podstatě to nejdůležitější, čím se toto území vyznačuje.

Literatura
Buček, A. (2005): Vodní cesta Dunaj-Odra-Labe ve středoevropské krajině, Veronica, 1/2005, str. 5-7.
http://www.casopisveronica.cz/clanek.php?id=828
Cvrk (1994): Stavební úpravy toku dolního Labe do roku 1938, 108: 79-83, Řeka současnosti a budoucnosti.
Cílek, V. (1997): Kaňon Labe mezi Děčínem a hranicí, Vesmír 76: 638.
Podzimek, J. (2004): Důležitý evropský integrační projekt vodní koridor Dunaj-Odra-Labe, Vodní cesty a plavba, 1-2/2004.
Kolektiv (2022): Dopravní tepna … Labe?, Arnika, 60 stran.

Petr Bauer (1967) se problematice výstavby jezů na Labi na Správě CHKO Labské pískovce věnuje od roku 1991, též se věnuje botanice, územnímu plánování, managementu lučních ekosystémů a aktuálně řídí odbor ochrany přírody na Správě NP České Švýcarsko pro území národního parku a chráněné krajinné oblasti Labské pískovce.