VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Zadržením vody v krajině a praktickou obnovou mokřadů se náš spolek Mokřady zabývá již 12 let. V tomto článku bych rád shrnul naše zkušenosti a nastínil hlavní zásady při budování i obnově mokřadů včetně trvalé péče o ně. Jak tedy na to?

Důležitý je dostatek vody na lokalitě. Vhodným ukazatelem je nutnost používat holínky i koncem léta. Vyskytují se zde i specifické mokřadní rostliny jako sítiny (Jancus) či ostřice (Carex). Prvním krokem by mělo být biologické zhodnocení lokality pro zachování cenných ploch a druhů. U biologicky degradovaných částí provedeme razantnější zásahy a tím rozvineme jejich skrytý potenciál. K posouzení biologické hodnoty území jsou potřeba odborníci. V praxi ale narážíme na limity počtu dostupných odborníků a jejich časové možnosti. Je možné se obrátit na pracovníky místně příslušného odboru životního prostředí (OŽP), Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR) a jejích správ chráněných krajinných oblastí (CHKO) či správ národních parků (NP). Základem je botanický průzkum, od kterého by se měl odvíjet návrh plánovaných opatření. Přípravné fázi musí být věnována náležitá pozornost.

Obnova a péče o mokřad zahrnuje tři základní opatření: zlepšení nebo udržení vodního režimu (tůně, vodní toky), kosení a odstranění náletových dřevin. Tůně umisťujeme přednostně do biologicky degradovaných ploch a do přirozených sníženin. Není to náročné na přesun hmot, tůně působí přirozeně a rovněž harmonicky zapadají do reliéfu terénu. Zkušební dírou v zemi se ujistíme, že je zde nepropustná jílovitá zemina bez písku a štěrku a že sem alespoň v minimálním množství přitéká voda. To je základ funkční tůně. Pro vybudování tůní stačí i malá plocha několika set metrů čtverečních s několika malými tůněmi o velikosti od několika málo m² do několika desítek metrů čtverečních. Ideální je vybudovat soustavu více tůní. Snažíme se o jejich velikostní, tvarovou a hloubkovou rozmanitost. Ta nabídne širokou škálu podmínek pro co nejširší paletu organismů. Tůně budujeme mělké s mírně svažitými břehy, neděláme ,vany‘ s příkrými břehy. Prosvětlené mělčiny jsou nejdůležitější zónou s největším potenciálem pro organismy. Vykopanou zeminu použijeme k vytvoření zemních valů pro zadržení vody v tůních do potřebné výšky. Zeminu rozhrnujeme do plochy, aby nevznikaly valy nepřirozeně vysoké. Klasické přírodní tůně na vhodných místech nepotřebují vůbec žádné technické prvky jako nepropustné fólie pro zadržení vody, výpustní trubky, požeráky, dovezené kameny či beton. Do tůní není žádoucí cíleně vysazovat žádné organismy, necháme je přirozeně osídlit. Do tohoto přírodního procesu standardně nezasahujeme, je to zbytečné až škodlivé.

Asi největší fyzickou překážkou v budování tůní jsou v minulosti vybudované meliorace - drenážní trubky v zemi, které odvodňují naši krajinu. Jsou na zemědělské půdě téměř všude. Pokud se trubky neodstraní nebo nerozbijí, mohou tůně odvodňovat. Tůně pečlivě obkopeme po svahu, trubky přerušíme a zajílujeme. Obtížná je předpověď, jak budou tůně zadržovat vodu, do jaké výšky se naplní a jaká bude dynamika přirozeného kolísání hladiny. Není výjimkou se na lokality v dalších letech vracet a dle situace tůně vhodně doupravit. To souvisí i s průběžnou péčí o tůně. Pokud mají dlouhodobě fungovat, je nutno je obnovovat, protože přirozeně zanikají zazemňováním. Obnovujeme nejlépe na podzim, kdy je přímý negativní vliv na živočichy nejmenší. Obnovujeme jen část tůní nebo jen část větších tůní, ne všechny naráz. Důležitá je nabídka tůní v různých fázích zániku. Jen tak se na určité lokalitě udrží maximum druhů s odlišnými nároky na prostředí. Tůně můžeme budovat ručně nebo strojně pásovým bagrem, efektivní je i ruční vytrhávání vegetace.

Dnešní krajinu trápí nadměrné zarůstání dřevinami a ani mokřady nejsou výjimkou. Kácení neprovádíme plošně, ale mozaikovitě. Cílem je opět vytvořit co nejširší nabídku mikrobiotopů pro co nejširší paletu organismů. Vyřezané dřeviny je možno s výhodou použít na stavbu zimovišť a úkrytů jejich nakupením na hromadu. Na vyřezaných plochách často dochází k aktivaci semenné banky a objevují se vzácné druhy rostlin.

I mokřady vyžadují kosení. Provádíme dnes již obvyklou mozaikovou seč. Pokosenou trávu také použijeme k vytvoření zimovišť a úkrytů. Není bezpodmínečně nutný její odvoz z lokality, což je často nemožné díky horší dostupnosti mokřadů. Dřeviny a trávu ukládáme k rozpadu na botanicky degradované plochy.

Úřední postup

U kosení není nutné mít žádný úřední souhlas. Při kácení dřevin je nutné mít souhlas OŽP a obce, a to při kácení stromů s obvodem větším než 120 cm v prsní výšce nebo plochy křovin větší než 40 m². U tůní není nutné mít žádný úřední souhlas, pokud jde o tůně do velikosti 300 m² a s maximální hloubkou 1,5 metru. To se týká tůní nenapojených na registrovaný vodní tok. Jinak je nutné mít souhlas správce toku, vodoprávního úřadu a OŽP pro zásah do významného krajinného prvku. Obvykle je vyžadována projektová dokumentace. I malý projekt obvykle stojí nemalý peníz a hlavně nejsou běžně dostupní projektanti, kteří by takové projekty zpracovali. To je důvod, proč se často budování tůní na tocích nerealizuje. Obdobně může být projektová dokumentace požadována správcem toku v záplavových zónách větších toků. Může být požadován i odvoz zeminy jako překážky proudící vodě. To je technicky a finančně značně náročné a může zmnohonásobit náklady na vybudování tůní. Obvykle to na takových místech znamená stopku jejich budování. Je určitě nutné mít při budování tůní bagrem vyjádření vlastníků inženýrských sítí (vodovod, kanalizace, elektřina, optické kabely, plyn, radiokomunikace). Je to administrativní zátěž, ale vyhneme se případným vzniklým škodám.

… a kdo to zaplatí?

Na kosení, kácení a tůně menšího rozsahu do několika set m² a do nákladů vyšších desítek tisíc Kč jsou určeny dotační programy Program péče o krajinu (PPK) a Program obnovy přirozených funkcí krajiny (POPFK). Programy běží už řadu let a částečně se charakterem překrývají. Jsou určeny pro fyzické i právnické osoby. Každoročně jsou vyhlašovány mírně upravené dotační podmínky s výzvou a příjmem žádostí zpravidla v jarním období. Žádosti se podávají elektronicky. Vlastní realizace může být provedena po příslibu přidělení dotace. Finanční prostředky jsou poskytovány po vlastní realizaci, jsou-li splněny všechny dotační náležitosti. Lze získat finanční prostředky pokrývající i 100 % nákladů. Dotace nejsou nárokovatelné. U zásahů malého rozsahu, do hodnoty několika tisíc Kč, asi nemá smysl o dotace žádat. Poměr vloženého úsilí do administrativní náročnosti není ideální. PPK je o něco jednodušší, vyžaduje obvykle jen souhlas vlastníka a vyjádření místního orgánu ochrany přírody. V případě POPFK je navíc vyžadován i souhlas stavebního úřadu s vyjádřením/vyjmutím plochy tůní ze zemědělského půdního fondu. To může být podmíněno souhlasy dalších orgánů. POPFK je tak administrativně náročnější. Na plochy, kde byly vybudované tůně z dotací, nelze současně pobírat dotace na zemědělské hospodaření (např. kosení). Oba dotační tituly vyhlašuje Ministerstvo životního prostředí (MŽP) a administruje AOPK ČR. Pro konkrétní informace ve vašem regionu je vhodné kontaktovat místní AOPK ČR. Zásah je vždy nutné konzultovat se správcem daného území (NP, AOPK ČR, krajské úřady).

Od letošního roku je možné pro financování tvorby a obnovy mokřadů využít i Projektové schéma AOPK ČR v rámci Operačního programu životní prostředí (OPŽP), které využívá tzv. zjednodušené metody vykazování. Zjednodušené metody vykazování (ZMV) výdajů jsou novou a plnohodnotnou metodou pro výpočet způsobilých nákladů projektu oproti metodě skutečně vzniklých nákladů pro projekty do 200 tis. EUR. Žadatel bude žádat o jednorázovou částku na přímé realizační výdaje vypočtenou na základě platných Nákladů obvyklých opatření Ministerstva životního prostředí (NOO MŽP) a na nepřímé výdaje stanovené paušální sazbou ve výši 7 % z přímých způsobilých realizačních výdajů. Výhodou ZMV je to, že příjemce dotace není povinen dokládat poskytovateli dotace skutečné výdaje na základě finančních dokladů a nepředkládá mu ke kontrole ani doklady k veřejným zakázkám. Finanční prostředky jsou propláceny na základě splnění výstupu projektu, který poskytovatel dotace kontroluje v místě jeho realizace.

Více informací o možných zdrojích financování přináší následující článek.

Jan Dvořák (1978) je absolventem Masarykovy univerzity v Brně, oboru systematická biologie a ekologie, a zakládajícím členem a místopředsedou neziskové organizace Mokřady, z. s.