Čtení na tyto dny

Přítel

Ať bydlí tam
kde je dřív jaro
později podzim
nejlépe u řeky
kolem níž
by se dalo jít lesem
kde by se naše myšlenky
uklidněné
rozestoupily jako stromy -
aby se tolik netrápil
až vtrhnem do jeho pokoje
v kterém na nás slovy myslívá
zrovna když ubližujeme ženě
nebo se ztrácíme v strachu
že máme ze srdce
jen cestu
zkoušíme-li to sami
na svou pěst
se svým jsem

(Zdeněk Volf) 

 

Hledám kafe s malou stopou


Renata Placková, č. 3/2023, s. 43-45

Hrnek kávy je hlavně voda. A výluh ze standardně sedmi gramů kávy. Tedy z někde na jihu vypěstovaných, obvykle do Evropy převezených, pražených a namletých kávových zrn. Semena jsou téměř výlučně z kávovníku arabského (arabika) nebo statného (robusta). Kávovník se z Afriky rozšířil do všech tropických oblastí, komerčně se pěstuje také v jihovýchodní Asii a v Jižní Americe. Dva druhy, několik málo celosvětově pěstovaných variant. Choroby a škůdci na sebe nedají dlouho čekat, zde je to třeba kávová rez. Kávovník je sice tropický druh, ale nesnáší příliš velká horka a výkyvy ve srážkách mu také nesvědčí. Klimatická změna bude ohrožovat jak kávovníky, tak jejich pěstitele. A mimochodem: Někde ve stadiu vzniku je prý geneticky modifikovaný kávovník, který nebude mít kofein. Aby nebylo nutné kávu odkofeinovávat třeba organickými rozpouštědly. To už snad radši cikorku (která je fajn, ale kafe to není).

Přepočteno na ekojednotky: Vodní stopa šálku kávy je 130 litrů vody (globální průměr na 7 gramů kávy, započtena zálivka a zpracování), uhlíková se zásadně liší podle způsobu přípravy. Na 40 ml nápoje může připadnout necelých 50 g CO2e, když použijete mocca konvičku (u obdobných jednoduchých pomůcek to bude srovnatelné) až po téměř 100 g CO2e u kapslových/ sáčkových kávovarů. Když přidáme jednotky sociální, tak káva má obrovský zotročující potenciál. Pěstuje se a dováží z míst, kde v nepříliš vzdálené minulosti byly evropské zámořské kolonie. Za tohle se všeobecně spíše stydíme a omlouváme (my, globální potomci kolonialistů), ale koloniální moresy a vztahy se přenesly i do současnosti. Když totiž pěstujete (jako rolník kdesi v Africe nebo Jižní Americe) něco, co se nedá sníst, ale ani prodat doma, a máte v tom nastrkanou většinu peněz i naději, že se nějak uživíte, tak vždycky taháte za kratší konec provazu. Skoro celý provaz (a naprostou většinu peněz) mají v ruce lidé a firmy většinou kdesi daleko. A ti od vás buď koupí, nebo nekoupí. Často koupí, ale za cenu, která zrovna vládne na burze. Kolik to stálo vás (peněz, času, úsilí), je bohužel příliš nepálí. Směle po spirále dolů, do kolotoče dluhů, chudoby, dětské práce. I to je v kávě, docela na dně šálku.

Trochu silný kafe. Vyvolává to podobné pocity jako bůček z velkochovu na talíři. A ještě zahustíme. Jedním z největších prodejců kávy jsou kavárny (překvapivě), ale také benzinky! A to znamená, co kafe, to „papírový“ kelímek. Papír horkou vodu dost špatně drží, takže vnitřek je obvykle potažený plastem. Životnost takového „šálku“ je ještě o něco kratší než provařených igelitek. Cesta z nákupu domů s igelitkou je obvykle delší než „dát si jedno kafe“. Občas jsou nápojové kelímky papírové a kompostovatelné (nepropustný vnitřní potah je z nějakého odbouratelného materiálu). To obvykle vyžaduje řízený a intenzivní kompost. A kolik kelímků na takovém místě skončí?

Ekoporadkyně hledá ekokafe

Všechno výše uvedené vím, takže hledám, jak z bludného kruhu ven. Nulovou variantu zde nějak nedokážu připustit (na rozdíl od velmi příležitostně přerušovaného veganství), takže hledám varianty schůdné. Níže popsané jsou osobní zkušenosti a názory podložené daty. Zcela výjimečně zde uvádím některé konkrétní značky a firmy - a to proto, že mezi slepými jednooký králem.

Kafe na doma

Vybírám si, tedy jsem. Základ je kafe fairtradové - pocházející z férového obchodu, kde jsou garantované snesitelné pracovní podmínky, více peněz pro ty, co s tím měli více práce (zemědělci), jsou tu nějaké ekologické standardy (ale bio je víc). Buď rovnou s konkrétní ekoznačkou (Fair trade - tu může mít jediný produkt jinak nepříliš férové firmy, nebo od firmy, která funguje jen férově a je ve World Fair Trade Organization). Nebo jinými ekoznačkami, nezávisle kontrolovanými. Na prohlášení typu „známe své pěstitele a máme je rádi“ slyším dost omezeně. Může to být pravda, ale určitě platí - důvěřuj, ale prověřuj (a případně certifikuj podle transparentních pravidel). Na vyšší úrovni je pak fairtradová pražírna/kavárna/zpracovna fungující jako sociální podnik. Dva příklady za více fungujících: Fai & Bio (www.fair-bio.cz) nabízející i kávu bez obalu. A Fairobchod.cz, úzce propojený s Fair trade centrem.

Na doma kupuju jen tolik, kolik spotřebuji - ale že jsem fajnšmerkr spíše environmentální než chuťový, volím větší balení, i když kafe je nejlepší do měsíce od upražení. A melu si ručním mlýnkem. Ty se dokonce vyrábí pořád u nás, a to v Lomnici nad Popelkou. Mlýnek z lomnického Lodosu vám vydrží na věčné časy.

Namleto, a co dál? Jak už to na environmentálním poli bývá, vede mechanika nad elektronikou. Mocca konvička (má variantu klasickou hliníkovou, ale i takové, co fungují na super rychlé a super úsporné indukční plotně) vydrží prakticky věčně, vyrábí se ve velikosti „na šáleček“ po „kbelíček“ a po použití ji stačí vypláchnout. Dobře si vedou i různé filtry (french press - vypadá jako odměrný válec s kovovým sítkem, hodí se jak na kávu, tak na čaj), vietnamské překapávače (kovový vícedílný „hrnek“ s několika sítky, zalévá se horkou vodou a káva sama překape do hrnku). Tradiční balkánsko-arabská konvička džezva je taky fajn, pokud u ní vydržíte stát a nepřekypí. O fous hůře jsou na tom mechanické (horkou vodou zalévané) překapávače, které vyžadují papírový filtr. Filtry mohou být z recyklovaného papíru (ale hůř se shání), po jednom použití jsou na vyhození (Do kompostu s nimi! Což nejde pokaždé.) a před použitím je nutné je propláchnout ne zrovna malým množstvím vody, aby se zbavily papírové pachuti (a ta neskončila v kafi). Různé vymyšlenosti typu aeropress (ten vyžaduje jen docela malý papírový filtřík), chemex, pákový pressovač poháněný vlastní silou apod. nechávám stranou. Vyhledejte si u kávových specialistů.

Na ekochvostu stojí všechny typy domácích kávových mašinek. A proč to? Je to elektronika a je poruchová, víc než pár let nejspíše nevydrží. S dost velkou pravděpodobností ji montoval někdo za žebráckou mzdu v nějaké zemi na okraji pozornosti. Některé z nich potřebují kávu v hliníkové kapsli - to už mi vážně hlava nebere, copak je problém to tam prostě nasypat a nechat namlít? Kávovar na kapsle funguje jen na kapsle, zrnkovou nebo mletou kávu tam nedáte. Některé spolknou kapsle více výrobců, některé jen od jednoho konkrétního. Kapsle je slisovaná, a pokud chcete vytřídit prolitou kávu do kompostu a hliníkový obal do kovů, tak přeji hodně štěstí a dobré nože. Existují i kapsle kompostovatelné, ale zase řeší problém, který by nebyl, kdyby nebyly kapslové kávovary.

Kávovary spotřebují nemálo vody a elektřiny. Samy se proplachují horkou vodou (při zapnutí a po vypnutí). Když to zapnete, uděláte jedno kafe a pak se zase vypne, znamená to dvě deci i víc horké vody jen na proplach. Potřebuje pravidelné čištění - naštěstí na to stačí obyčejná kyselina citronová (lze koupit za pár korun v drogerii ve velkém balení, pozor na předražené pidibalíčky „čističů kávovarů“ s citric acid - je to ta stejná kyselina citronová).

A co třeba rozpustné kafe, kterému stačí horká voda? To je vlastně usušená káva (výluh). Jak lze čekat, tak sušení (horkem nebo mrazem) si vezme celkem hodně energie. A tu horkou vodu tam zase pak vrátíme. Její bilanci ovšem výrazně vylepšuje úsporné balení (celkem malá sklenice obsahuje více „porcí“ kávy). O balíčkovaných kávách 2-3 v jednom se ani nezmiňuji. Pokud chcete kávu s mlékem nebo s cukrem, kupte to ve větším.

Z tohoto pohledu je vlastně náš „turek“ s lógrem na dně skleněného či porcelánového šálku geniální eko řešení. Ach jo!

Kafe na trase

Valná část kávy se prodá na benzinkách a v automatech všeho druhu. Pozor, reklama: Benzina (Orlen) a OMV mají na svých benzinkách kávu s fairtradovou certifikací (hledejte logo na tabuli s nabídkou káv, obsluha obvykle netuší, oč jde. Ale proč jim nerozšířit obzory, pokud na to máte chuť a informace). Valná část benzinek přešla od automatů na samoobslužné kávovače, kam si dáváte „papírový“ kelímek podle velikosti kávy. A auto snadno uveze kromě vás také hrnek na kávu. Jen musí být přiměřeně velký a čistý (pokud by nebyl, mohou vás legitimně odmítnout). Rada z praxe: Není dobré mít příliš vysoký hrnek na malé kafe. U řady automatů sjíždí tryska níž a prý je problém, když se tryska zarazí o hranu vašeho šálku (což se ale může stát i v případě, že si vezmete zbytečně velký papírový kelímek). Na každý pád by se váš hrnek neměl dotknout trysky - to aby bylo božstvu zvanému hygiena učiněno zadost - papírové kelímky na jedno použití taky nejsou sterilní.

Kávu do vlastního hrnku umí skoro všechny automaty od firmy Delikomat (cafe+co). Na nádražích nepotkáte skoro jiné, ale jsou ledaskde. Na většině těchto automatů je samolepka hrníčku s nápisem „Dej si kávu do vlastního“ a QR kódem. Ten ukrývá zásadní informaci: Stačí do výdejního prostoru automatu vsunout vlastní dostatečně velkou nádobu (výška 7-10 cm a nesmí být ze skla), mrknout na displej, že se objevila hláška „Kelímek“, zaplatit a namačkat volbu. A mít kafe do vlastního. Bacha, opakuji, na velikost a hlavně výšku hrnku je to háklivé! Příliš malého šálku si to nevšimne. Také pokud budete s hrnkem hýbat před výdejem nápoje, tak vypadne plastový kelímek automaticky.

Nápoj do vlastního hrnku by vám měli nalít v každém minibaru Českých drah (vyzkoušeno mnohokrát, jen pozor, aby vám nezalili pytlíček rozpustného kafe čtvrtlitrem vody, aby byl hrnek fakt plný - to je pak super americano). Podmínkou je, stejně jako jinde, aby byla nádoba k tomuto účelu vhodná a byla čistá - pokud je znečištěná, pak to mohou odmítnout. Stejné je to i u jiných zařízení - není to povinnost, ale měli by vám vyhovět a většinou to není problém. A zase jedna reklama: U prodejce rozpečených listových taštiček Fornetti mají fairtradovou kávu (zkontrolujte na tabuli s nabídkou káv). Chuťově mi sice občas připomene spálenou zemi, ale je to aspoň fairtradové.

A jsou tu i různé kelímkové iniciativy. Někde dostanete za vlastní hrnek slevu. Jinde si můžete kelímek za zálohu půjčit a vrátit tamtéž nebo jinde v síti zapojených podniků.


Jak se počítá ekostopa

Klíčovou roli hraje dávka kávy na šálek/porci, environmentální náklady na pěstování, zpracování a dopravu tvoří zhruba polovinu ekostopy. Tu druhou polovinu máte v ruce vy - podle způsobu přípravy.

Dva příklady: Ze 7 g kávy uděláte 25 ml espressa, do mocca konvičky standardně přijde 17 g na 150 ml kávy. Pak ze 100 g kávy vyrobíte buď 357 ml espressa nebo 882 ml mocca. A to jsou ta důležitá čísla. Protože jinak můžete dojít až k tomu (jako se podařilo jedné hojně citované studii životního cyklu), že nejvíce „eko“ jsou kávovary na kapsle - na jeden „hrnek“ mají nejmenší spotřebu kávy a nejhorší jsou filtrovací přístroje, kam se dávkuje více kávy, ale máte z nich větší objem nápoje. Proto je nutný přepočet nikoliv na „šálky“ (velké od cca 30 ml do klidně dvou deci, což je neporovnatelné), ale natvrdo na mililitry kávy ze 100 gramů zrn.

Kávová trojčlenka:
7 g = 25 ml kávy (espresso)
100 g = X ml kávy
X = 100/7 × 25 = 357 ml
Funguje pro všechny typy přípravy.


Ekostopa podle přípravy (přepočet na 40 ml kávy)
 mocca konvička na indukčním vařiči nebo plynu: 45-60 g CO2e
 automatický pressovač: 74-96 g CO2e (7 g kávy jako standardní dávka)
 kávovar na „sáčky“: 72-92 g CO2e (sáček zv. „pod“ obsahuje 7 g kávy)
 kávovar na kapsle: 57-73 g CO2e (kapsle obsahuje méně kávy, klidně jen 5 g,
což asi částečně snižuje absolutní uhlíkovou stopu, i když mají hliníkový obal).
Cit. Cibelli et al., 2021

Kravské mléko „prodraží“ uhlíkově přípravu o 14 g, když ho dáte do kávy 10 ml a bude studené. Ohřev vody (a zjednodušeně i mléka) k varu znamená zhruba 5 g CO2e na každý decilitr. Vzpomeňte na to, až budete příště plnit konvici. Vždy naplňte jen tolik vody, kolik zrovna potřebujete.


Renata Placková

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu