Čtení na tyto dny

Pocta

Byli jsme vyznamenáni.

Nu ano,
letos na jaře
dostalo se nám mimořádné výsady.
V koruně naší borovice
založil si hnízdo pár pěnkav.

Já ovíván
přelety dříve vzácnými jak šafrán
jen popelím se v poctě důvěrou,
ty co chvíli zase kladeš na ústa
prst v roli starostlivé strážkyně.

A oběma nám duše obrůstají prachovými pírky.
A oběma nám jde k duhu
tohle filigránsky něžné sousedství
v zeleném velkoměstě veškerenstva.

(Josef Suchý) 

 

Doporučujeme ke čtení

Ubývá u nás ptáků?

Alena Klvaňová, č. 2/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33, pro předplatitele

Přírodní řeky jako překvapení Polska

Roman Barták, č. 2/2024, s. 34-35

Návrat vlčího zpěvu Jaroslava Monte Kvasnici

Jiřina Lacinová, č. 2/2024, s. 44-45

Pouť na Svatou Horu II. Pěší putování

Václav Štěpánek, č. 1/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Putování za vyplaveným dřevem

Petr Čermák, č. 1/2024, s. 20-22, pro předplatitele

Beskydy Rudolfa Jandy. Věnováno 50. výročí vzniku CHKO Beskydy

Václav Štěpánek, č. 1/2024, , pro předplatitele

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Hnízdění ve věnci


Dagmar Pecková, č. 3/2023, s. 46-47

DEN D

Na dveřích už mám léta věnec z větviček, jehož výzdobu měním podle ročních dob. Na jaro jsem si přichystala záplavu květin. Umělých. Různě jsem je propletla původním materiálem. Věnec zářil všemi barvami. Ještě jsem připnula pár motýlů (samozřejmě také umělých) a dílo bylo dokonáno. Byl to sice kýč, ale pěkný. Jednoho rána jsem otevřela dveře. Na rohožce byla spousta jemných klacíků a útržků mechu. Zametla jsem, ale při dalším otevření to tam bylo napadané znovu. Podívala jsem se do věnce… a ejhle. Jakýsi ptáček si stavěl hnízdo… pojala mě zvědavost, co z toho bude… fakt se nám na dveřích v plastovém věnci usídlí ptactvo a vyvedou mladý, nebo z toho bude jen nepořádek na rohožce a pos.aný dveře?

VEJCE

Hnízdo bylo během příštích dvou dní dostavěno k dokonalosti. Začala se objevovat první vajíčka. Nejdřív tři, během dalších dní přibyla ještě dvě, takže dohromady pět. Na Wikipedii jsem horečnatě začala hledat, co se nám to uhnízdilo ve vchodových dveřích. Po různých diskusích na fb jsem došla k názoru, že to bude kos. Manželovi jsem oznámila, že musíme dveře zavřít a chodit zadem přes balkón a zahradu. Nejdřív na mě koukal dost udiveně, že by kvůli nějakému ptákovi měl dělat pár kroků a schodů navíc, ale když viděl snaživou samičku v hnízdě, tak i on zjihl a podřídil se.

KOČKY

Od té doby jsme se plížili okolo domu a někdy jsme se dveřmi zimní zahrady naprosto potichu chodili dívat na ten zázrak. Opatrně, abychom nerušili. Samička seděla na hnízdě jako vyřezaná. Obdivuhodná trpělivost a oddanost. Do misky jsem jí nosila slunečnicová semínka a začala si dělat starosti, co udělat pro to, aby vznikající rodinku nesežraly kočky i s věncem.

Kolem dokola jsme rozmístili kytky, co kočky odpuzují.

VYLÍHNUTÍ

Stavba hnízda začla 19. dubna a 9. května jsme v hnízdě našli pět holátek. Číhali jsme, až matka na chvíli opustí hnízdo, abychom zkontrolovali stav věci. Pánbůh požehnej…

ROSTOU JAKO Z VODY

O dva dny později, 11. května, mají malí dinosauři něco jako peří. Matka samoživitelka maká a shání hmyze a žížale. Snad to dá…

ANI DISNEY BY TO LÍP NENAMALOVAL

14. květen, snad necelý týden po vylíhnutí? Už jsou to ptáčci. Příroda je mocná… tak teď se mít hodně na pozoru. Náš pes Bruno hlídá z druhé strany. Je nalepený na dveře a spustí děsný rachot, jakmile ucítí kočku jen z dálky.

PÍPÁNÍ V PLASTU

Týden po vylíhnutí a už jsou skoro hotoví. Ještě se tam vejdou. Je s podivem, že ani jedno nevypadlo. My dále slaňujeme přes balkón, ale takový pošťák je schopen klidně přeskákat dost vysoké překážky a přehlédnout výstražné nápisy „Nevstupovat“ a klidně doručí balíky a dopisy až ke vchodovým dveřím… Německo je halt Německo… ne že si cokoli chodíte na poštu vyzvedávat sami. Doručí i přes prales odpudivě páchnoucích kytek… no… pošťáci nejsou kočky, že?

UŽ TO VYPADÁ, ŽE BRZY POLETÍ

Je mi záhadou, že se tam všichni ještě vůbec nacpou.

MÁMA NA VEJMINKU

Máma už stojí jen na kraji hnízda. Už nemá, kam by si, chudák, sedla. Potřebovali by přístavbu… ale tam by zase hrozilo nebezpečí, že mámě zůstanou na krku… příroda ví, jak to zařídit.

A JSOU FUČ

19. května je hnízdo prázdné. Přesně měsíc poté, co jsem objevila jeho stavbu. Prostě jsou fuč. Není to úžasné? Pečlivě jsme prohledali okolí dveří, jestli nejsou někde zbytky peří z nějakých kočičích mordů… ale nic jsme nenašli. Mezi větvemi stromů se linul kosí zpěv… Tak snad to dali. Byl to výživný měsíc. Ale stálo to za to. Odstranili jsme překážky pro kočky a pošťáky a nezvykle jsme zase začali chodit dveřmi.

Dagmar Pecková


Dagmar Pecková je česká operní pěvkyně. Zpěv studovala na Státní konzervatoři v Praze a po angažmá v Saské státní opeře v Drážďanech byla několik let sólistkou i ve Státní opeře v Berlíně. Během své úspěšné profesionální kariéry vystupovala na předních světových operních i koncertních jevištích. V roce 2017 založila ve svém rodišti v Chrudimi Hudební festival Zlatá Pecka, v jehož rámci probíhají projekty na podporu mladých začínajících talentů - Talentissimo a Pěvissimo. Na českých i moravských činoherních jevištích nyní exceluje jako Maria Callas ve hře Terrence McNallyho, kterou nastudovala pro Městské divadlo Mladá Boleslav. Kromě toho, že poskytla azyl kosí rodince, háčkuje luxusní kabelky, skvěle vaří a má dobře proříznutou pusu nejen na zpěv, ale i na vyjádření svých názorů.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu