|
Vstup pro předplatitele: |
Mám rád minerální vody
pro jejich zemitost
A kdykoliv je piju
tak si představuji
jak vyvěrají z Běloves
z Korytnice
či z Moravského Berouna…
A jak mě cévy zanáší
nejvzácnější kovy
Mám rád minerální vody
po kterých nikdy nejsem
ani vážnější
ani šťastnější
než doopravdy jsem
(Zdeněk Volf)
Dopis adresovaný 17. června tohoto roku e-mailem dr. Mojmíru Vlašínovi:
Vážený pane doktore,
jelikož jste známým specialistou na netopýry, dovoluji si Vám sdělit vlastní trapnou historku s netopýrem. Když jsem dnes ráno kontroloval svoji sbírku kaktusů, umístěnou na balkoně paneláku v Bystrci, zjistil jsem, že v dlouhých ostnech cereusů uvízl malý netopýr, který se už nehýbal, protože nemohl: křídla měl probodána ostny. Délku jeho těla (se staženými křídly) bych odhadl na pět cenťáků, asi je to nějaký vzácnější druh letce. Když jsem oběť fotografoval zblízka, s hrůzou jsem zjistil, že ještě dýchá (povrch hrudníku se mu pohyboval). Opatrně jsem netopýra vyjmul z ostnů a položil na krycí sklo předokenního skleníčku. Ležel a nehýbal se, chvíli byla vidět otevřená rudá tlama s bílými zuby, dýchací pohyby už nebyly patrné. Přemýšlel jsem chvíli, zda nemám zavolat do záchranné stanice v Jinačovicích, když tu se netopýr začal převalovat na zádech, mávat křídly a nakonec vzlétl; obletěl celý panelák, zahnul za něj a zmizel z dohledu. Nevím, co bych dodal, snad jen to, že kopii tohoto dopisu přeposílám i přítelkyni kaktusářce.
Zdraví Eduard Stuchlík
(Poznámka dr. Mojmíra Vlašína: V příhodě Eduarda Stuchlíka se jedná o netopýra rezavého Nyctalus noctula.)
Eduard Stuchlík (1943) se narodil a žije v Brně. V letech 2002-2018 byl šéfredaktorem čtvrtletníku Zooreport, vydávaného brněnskou zoologickou zahradou. Se Zoo Brno stále externě spolupracuje.