VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Začnu chvalozpěvem: Sója je nenáročná na pěstování, má výborné výživové hodnoty a celkem žádnou chuť. Díky poslední vlastnosti je hitovkou hlavně bezmasé (a ještě více bezmléčné) kuchyně. Tofu je starší než křesťanství, které alespoň občasné vegetariánství přineslo do Evropy. V principu jde o tvaroh nebo nezrající sýr - tedy sražené sójové mléko. Tempeh, další vege chuťovka, jsou sójové boby pro změnu s ušlechtilou plísní, tedy další sýrová obdoba. Všechna možná neživočišná mléka, párečky, řízečky, salámy mají jako základ jeden chuťově i barvou nudný bob. Poznámka osobní: Není mi moc srozumitelná ta urputná snaha dělat veganské obdoby masových jídel. Něco se jíst musí, ale fakt to musí vypadat a chutnat ausgerechnet jako párek nebo paštika? Masaři se na to stejně budou koukat skrz prsty (někdy oprávněně, ne všechno je chutné) a po jistém přechodném období se po podobných jídlech ani nestýská. Krom toho jsou dost náročné na výrobu (mrkněte na počet složek), balení (hlavně různé polotovary, třeba předem obalené řízky) a tak dále.

Jsou tedy vegani hlavní sójožrouti? Nebyli a nejsou. Nebo by byli, pokud by základem konvenčního krmiva většiny hospodářských zvířat nebyla sója, přesněji řečeno sójové pokrutiny, zbytek po vylisování sójového oleje. Ty jsou jako krmivo velmi hodnotné - málo tuku, hodně bílkovin, dobrá stravitelnost a asi to slepicím, prasatům i kravám chutná.

Zkusme tedy propočítat, kdo má na talíři více sóji. Jako dobré měřítko lze použít tofu coby nezrající sýr vs. průměrný měkký sýr (tvrdé mají ještě vyšší spotřebu mléka, ale tofu je koneckonců měkké). Na kilogram sýra je potřeba asi 10 litrů mléka, na kilogram tofu asi 1,2 kg suché sóji (Namočením nabobtná, pak se z ní udělá mléko a vysrážením sádrou nebo jiným srážedlem tofu. Zbytky bobů - okara - jsou také jedlé.). Většina konvenčního mléka je od vysokoprodukčních dojnic krmených standardizovanou směsí. V době laktace (dojení) dostávají směs, ze které tvoří mléko v poměru přibližně 1 kg směsi na 2 litry mléka (Kráva nevyrobí víc mléka, než dostane krmiva: mléko je zčásti voda a část krmné dávky tvoří také siláž, zelené krmivo, seno atd. Pro výpočet je použitá jen ta výživnější část, která obsahuje hledanou sóju. Počítáno podle doporučení výrobců krmiv a zootechnických skript.). Směs je asi z 1/3 tvořená sójou, proto platí, že 1 litr mléka skrývá asi 0,2 kg sóji (pokrutin). Zaokrouhleno, ale pro ilustraci to poslouží.

Když to propočítáme do srozumitelných čísel:
1 kg kravského sýra = 10 litrů mléka = 2 kg sóji
1 kg tofu = 1,2 kg sóji

A ještě jeden háček: Naprostá většina krmné sóji je geneticky modifikovaná. Geneticky modifikované plodiny to mají v EU těžké: V zásadě je skoro nikdo nechce, zejména ne jíst. Potraviny z geneticky upravených plodin jsou povinně na obalu označeny a podléhají velmi složitému schvalování. Můžete se s nimi setkat jen vzácně, u nás se prodával v zásadě jen geneticky modifikovaný (GM) sójový a řepkový olej. V posledních šesti letech se u nás až na pár pokusných kultur GM plodiny nepěstují, v Evropě jsou v různých státech pěstovány, ale téměř vždy jen okrajově. Kromě problémů s odbytem je také nutné pečlivě oddělovat GM produkci od té nemodifikované, zabránit nežádoucímu křížení s nemodifikovanými druhy (U rostlin, které pyl práší do větru a čekají, kam padne, je to velmi složitá disciplína! Právě tak to má uspořádané třeba kukuřice; sója se spoléhá na hmyz.) a pak to prodat. V USA je to jiná písnička, tam se jako GM pěstuje hodně plodin a reguluje málo. Hodlají řešit teprve možné důsledky. EU je postavená na principu předběžné opatrnosti a potenciálně rizikové novinky se prosazují pomalu a regulují hodně.

Geneticky modifikované krmivo je ovšem přípustné (musí být ale také výslovně označené) a produkce zvířat (mléko, maso) se už neznačí. GM sója, případně kukuřice nebo řepka se běžně prodává i pro malochovatele - složení krmných směsí pro slepice je často zajímavé čtení.

Poslední háček nebo spíše hák: Geneticky modifikované plodiny jsou pěstované v několika málo variantách a téměř výhradně jde o rostliny upravené tak, aby byly odolné vůči herbicidům, hlavně glyfosátu. Komerční název Roundup Ready® hovoří za vše. Pole lze pak stříkat proti plevelu vícekrát ročně a spálí to jen ty nevylepšené druhy. Kam se poděly sliby, že GM znamená méně chemie na polích? Ano, některé pozměněné plodiny jsou upravené tak, aby byly odolné proti škůdcům, ale téměř vždy jde o kombinaci s odolností proti herbicidům. Další špatná zpráva: Totéž platí pro valnou část konvenčně (nikoliv bio) pěstované bavlny.

Vadí? Nevadí? Pokud vadí, tak je několik možností: Kupujte bio. Tam nejsou GM plodiny ani krmiva přípustná, tečka. Příměs do 0,9 % je považována za náhodnou a přijatelnou. Čtěte obaly a dobře vybírejte. U tofu ani tempehu GM sója nehrozí. Dobrovolný standard „Bez GMO“ (www.bezgmo.cz) sice zní slibně a má podporu našeho Ministerstva zemědělství, ale má taky háček: Mléčné krávy stačí krmit bez GMO tři měsíce a mléko dostane certifikát. Lepší než nic, ale „bez GMO“ mi to zrovna nepřijde. Domácí slepice krmte radši zrním a šroty než předmíchanou směsí.

Co říct na závěr? Jednoduché to není!

Renata Placková

Renata Placková (*1985) je ekoložka a ekoporadkyně. V posledních letech se zabývá zejména revitalizacemi mokřadů v Národním parku Šumava. V Ekologickém institutu Veronica se věnuje zejména ekospotřebitelství, ekologickému provozu institucí a odpadům. Ve volném čase nejraději putuje za obzory.