VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Výstavby přehrad jsou vždy kontroverzní záležitostí už i proto, že jde o veliké zásahy do krajiny a o velké investice. Na příkladu stavby Novomlýnských nádrží si můžeme ukázat, jaké byly představy a jak to vypadá ve skutečnosti. V roce 1967, tedy před 50 lety posluchači fakulty lesního inženýrství v Brně, podílející se na tvorbě studentského časopisu LEF (z časopisu Veronica jím prošli v letech 1964-1966 jeho zakladatelé Jan Lacina a Antonín Buček, v letech 1968-1969 Ivo Dostál a v dále po jeho obnovení v roce 2002 Petr Čermák) připravili ve dvou pokračováních rozsáhlou anketu o plánované stavbě nádrží, v níž oslovili zástupce jak propagátorů, tak odpůrců výstavby. Vznikl nečekaně poučný dokument o představách zástupců obou táborů, dnes neméně zajímavý i pro nás, kdo víme, jak to dopadlo.

Ze strany protagonistů a tehdejších mocných se vyjádřil autor úvodní studie legendární Ing. arch. Jindřich Kumpošt, dále významný vodohospodář a dřívější rektor ČVUT v Praze, později rektor brněnského VUT a svého času i ministr školství prof. Ing. dr. Vilibald Bezdíček, CSc., a hlavní inženýr projektu Ing. Vlastimil Vlček. Důvody výstavby z jejich pohledu byly v pořadí priorit: zajištění vody pro závlahy, snížení škod záplavami, ozdravění krajiny a umožnění rekreace, chov ryb, využití odtoku vody z nádrží pro energetické účely, zajištění pitné vody pro vodárny, využití dolní a střední nádrže pro plavbu jako přípojky pro plánovaný kanál Dunaj-Odra-Labe (D-O-L), snížení velikosti stoleté vody dle tehdy platných údajů Q100 z 940 m³/s na 700 m³/s. Snili o tom, jak budou nádrže vypadat v roce 1980, a představovali si, že to bude moravský Balaton pro ½ milionu lidí, s jachtingem a hausbóty, a že jižní Morava bude jako hydropark s obrovskými hydroponickými skleníky, celosvětovými zemědělskými výstavami, s průmyslem vodních strojů (arch. Kumpošt), že půjde o jednu z nejhezčích krajin v republice, tedy zahradu republiky s vysoce produktivní a esteticky lahodnou krajinou, netrýzněnou suchem, větrnou erozí a náhodnostmi (Bezdíček). Ing. Vlček byl přesvědčen, že větší část orné půdy bude sloužit zelinářství, sady budou přinášet velké úrody ovoce a i na vinicích bude více hroznů, rovněž životní prostředí v obcích bude zdravější, občanská vybavenost lepší. A bude-li využito možnosti odběru vody pro pitné účely, budou jí obce v okolí zásobovány včetně kempů, motelů, hotelů, tábořišť, pláží. Okolí nádrží bude obklopeno vzrostlou zelení a nádrže budou esteticky zapadat do okolní krajiny, snadná dostupnost z Brna a velké rekreační možnosti s všestrannými aktivitami budou podporovat rozkvět přilehlých obcí. Na techniky se tedy vyjadřovali skoro až v básnických obrazech. A v jejich argumentech také zaznělo, že je na nich vodohospodářích, aby napravili to, co sami nezpůsobili, tedy příčiny povodní, a že potřebu závlah nelze vyřešit jinak než výstavbou nádrží, se střední a dolní nádrží se po snadné stavební úpravě počítá pro potřeby kanálu D-O-L.

Z opačného tábora se za biology v anketě vyjádřil doc. Ing. Jan Šmarda z Geografického ústavu Československé akademie věd (GÚ ČSAV) v Brně, Ing. Jaroslav Horák z Lesnické fakulty v Brně (v oblasti nádrží se tehdy plánovalo vykácet 1 200 ha lužního lesa) a místní občan z Dolních Věstonic pan Klanica (bratr známého archeologa, dlouholetého vedoucího výzkumů na velkomoravském hradisku v Mikulčicích Zdeňka Klanici). Jejich hlavním argumentem bylo, že místo plánovaného občasného zaplavení krajiny dojde k trvalé záplavě (nádrže mají plochu 32 km² - pozn. I. D.) nesmírně hodnotné přírodní oblasti, jejíž nejen ekonomická hodnota u nás, ale i ve světě stále stoupá, dále že škody povodněmi jsou řešitelné daleko méně nákladně obnovením zpustlých odvodňovacích kanálů, které spolehlivě ku prospěchu a úrodnosti krajiny fungovaly v dřívějších dobách a rychle stahovaly vody vylité z břehu zpět do toku. Také zaznělo, že se dříve v korytě Dyje průběžně prováděla těžba štěrkopísků, po jejím ukončení došlo k zanesení koryta a tím ke snížení nejen jeho průtočné kapacity, ale právě k vyřazení činnosti odvodňovacích kanálů. Upozorňovali také na nutnost řešení retenčních a odtokových poměrů již od pramenných oblastí, na potřebu zastavit odvodňování lesů a zemědělských půd, tedy celé krajiny, a navrátit tak krajině retenční schopnost, poukazovali na nezbytné zastavení napřimování a prohlubování toků, na pokračující vysazování monokultur lesů a na nutnost přeměňovat stávající monokultury na lesy smíšené. Rovněž zdůrazňovali pozitivní vliv lesa na zvyšování vlhkosti vzduchu, a i jako zábrany jeho proudění, a také zdůrazňovali skutečnost, že kvalita vody nemusí odpovídat nejen plánované kvalitě pitné vody, ale ani kvalitě vody vhodné na závlahy. Ke sporům mezi biology a techniky bylo řečeno, že početná dobře organizovaná a placená řada pracovníků technických institucí stojí proti hrstce pracovníků, často dobrovolných, kteří pokud tedy vůbec bývají na jednání zváni, tak záměrně na poslední chvíli, s tím, že jejich námitky a připomínky stejně nejsou brány v potaz (Jak to zní současně!).

Pan Klanica z Dolních Věstonic v anketě také vysvětlil, jak to s těmi povodňovými škodami vlastně je - škody se záměrně zveličují, z luk se udělala pole a seje se tam již s úmyslem, že zničenou úrodu stejně pojišťovna zaplatí, a podobně je to se senem - za odplavené seno se utrží až třikrát více.

Časopis LEF se v roce 1969 v dvojčísle 3-4, tedy nedlouho před ukončením své tehdejší existence, k Novým Mlýnům vrátil s novými informacemi ze Zprávy vládní koordinační komise pro jižní Moravu, která obsahovala další důvody o potřebnosti výstavby, podle nichž výstavba nádrží vyřeší ochranu proti záplavám, zajistí vodu pro závlahy a poskytne prostor pro očekávanou expanzi vodní rekreace (až 150 tisíc návštěvníků denně), zvýší se výnosy zemědělské produkce, zamezí se znečištění studní s pitnou vodou po záplavách, z dolní nádrže se vytvoří zásobárna pitné vody, vznikne prostor pro výnosný chov ryb, významnou bude těžba rákosu a rozvoj myslivosti.

Bylo to politické zadání, za kterým stály strana, vláda a mocné organizace. Od vyjádření Ing. Šmardy se jeho zaměstnavatel Geologický ústav ČSAV dokonce distancoval. Pro ilustraci, jakým způsobem se mnohé tehdy realizovalo, si dovolím osobní vzpomínku.

Jako zaměstnanec Českého hydrometeorologického ústavu jsem se někdy v 80. letech účastnil připomínkovacího řízení k výstavbě poslední, tedy dolní Novomlýnské nádrže. Naše pracoviště bylo její výstavbou dotčeno zrušením závěrečné a velmi důležité vodoměrné stanice na Dyji v Dolních Věstonicích, za což jsme požadovali výstavbu nové funkční stanice, což časem sice bylo splněno, ale pro naše potřeby už funkční nebyla. Psal jsem svůj požadavek o vyjádření svého dlouholetého přítele Oldřicha Musila, tehdy pracovníka Krajského střediska památkové péče a ochrany přírody v Brně (KSPPOP), který shodou okolností časopisu LEF v roce 1967 se zmiňovanou anketou jako student VUT přátelsky pomáhal. Jeho vyjádření bylo zhruba ve znění, že vzhledem k tomu, že žádná z obou dosud postavených nádrží nesplnila svůj účel, tak navrhuje zrevidovat smysl výstavby třetí a od výstavby odstoupit. Po nezvykle dlouhé době jsme obdrželi zápis z tohoto jednání a k mému velkému překvapení před mým vyjádřením bylo souhlasné vyjádření KSPPOP bez jakýchkoliv připomínek podepsané tehdejším jeho vedoucím. Pak jsem se dozvěděl, že Krajský národní výbor dal velmi důrazně vědět KSPPOP, že pokud nezmění své stanovisko, tak nejenže Oldřicha vyhodí, ale rozpráší i celé KSPPOP.