Vstup pro předplatitele: |
Za řekou lesy v tichých mukách
svlékají potrhaný šat
a chystají se odlétat
Bojíme se že osamíme
na steskem podmáčených lukách
Bývá nám úzko v ony dny
kdy lužní háje jsou jak svaté
a v trávě rostou jedovaté
bledé a křehké ocúny
(Jan Skácel
Odlévání do ztraceného vosku, 1984)
Možná si toho všimnete až na druhý pohled, ale toto číslo Veroniky je plné změn. Je o pralesích, a je také o divočině. Má novou grafiku (a grafičku), nové kreslíře, novou přílohu (dokonce hned dvě). Naplňují ho jak odborné články, tak úvahy, obrázky a fotografie, básně, recenze. Každý z těchto útvarů a každý z jejich tvůrců má svůj způsob vyjadřování a svůj jazyk. Vnímá ze svého úhlu pohledu a snímá pro nás určitý výsek světa.
Pročítat takový různorodý materiál je poněkud náročnější, ale výsledné sdělení je rozmanitější a snad přináší i větší potěšení - prostě jinou kvalitu. Chtěli jsme podtrhnout kvalitu, zároveň vyjít z tradice, být vážní, objektivní a solidní, ale taky se usmívat pod vousy nebo si dovolit být niterní.
Dnešní doba už netvoří jednoznačné výklady a univerzální pravdy, nenabízí jistoty, přináší krize. Osaháváme ji ze všech možných stran a propojujeme tak jednotlivé kouty našeho společného světa. Předpokladem je otevřenost, nepředpojatost a ochota naslouchat, pokud si jen tak čtu, a osobní zodpovědnost, přecházím-li do role autora.
Je to náročnější, ale taky poctivější. Přináší to více důvodů k radosti, za nimiž stojí starosti a trápení, zda všechno dobře dopadne. Často je v tom skryta i soukromá zkouška odvahy. Neobejde se to bez spolupráce, a ta zase ne bez vzájemné komunikace.
A jiné cesty ani není. Věříme, že po ní půjdete s námi a že se budeme vzájemně podporovat.
Dana Zajoncová