VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Houby patří mezi časté kolonizátory exkrementů zvířat, hlavně býložravců. Tato ekologická skupina je označována jako houby koprofilní. Jedná se o dekompozitory (rozkladače), jejichž úkolem je podílet se na rozkladu trusu až na jednodušší anorganické látky, které se následně dostávají znovu do ekosystému a mohou být zpětně využity rostlinami, které býložravci spásají. Výtrusy (neboli spory) těchto hub ulpěné na rostlinách jsou díky své tlusté stěně a případně i různým povrchovým strukturám přizpůsobeny k tomu, aby mohly po spasení projít víceméně nepoškozené trávicím traktem živočichů a po vykálení mohly založit na exkrementu nové podhoubí (mycelium) a posléze případné plodnice.

Mezi koprofilní houby patří řada zástupců ze skupiny tzv. hub spájivých (Mucoromycota), vřeckovýtrusných (Ascomycota) i stopkovýtrusných (Basidiomycota). Zajímavým fenoménem je sukcese hub na exkrementech býložravců, která začíná viditelnou kolonizací houbami spájivými několik dní po vykálení. Po několika týdnech následuje tvorba plodnic hub vřeckovýtrusných, které jsou nakonec zhruba po měsíci postupně nahrazeny plodnicemi stopkovýtrusných hub. Podle viditelné přítomnosti té či oné skupiny hub lze tak velmi orientačně odhadovat stáří daných exkrementů.

Spájivé houby na rozdíl od ostatních zpravidla netvoří plodnice, nýbrž houbová vlákna nesoucí výtrusnici většinou kulovitého tvaru, uvnitř které vznikají nepohlavní cestou výtrusy. Za častého a známého zástupce lze považovat např. plíseň hlavičkovou (Mucor mucedo) tvořící na trusu do 10 cm vysoké chomáče těchto vláken s výtrusnicemi. Pozoruhodným příkladem těchto hub je rovněž měchomršť (Pilobolus), který je proslulý explozivním odmršťováním svých černých výtrusnic, dosahujícím zrychlení až 210 000 m/s2. (Pozn. red.: Volný pád v zeměpisných šířkách České republiky činí přibližně 9,81 m/s2.) Zástupci vřeckovýtrusných hub tvoří plodnice většinou drobných rozměrů, které můžeme zaznamenat často pouze při zvýšené pozornosti. K těm nápadnějším patří např. zástupci rodů žlutěnka (Cheilymenia) nebo hovník (Ascobolus) s miskovitými, často živě zbarvenými plodnicemi. Stopkovýtrusné houby obvykle vytváří plodnice čtenářům jistě nejlépe známé, s kloboukem a třeněm. Patrně nejhojnějšími zástupci těchto hub na exkrementech jsou hnojníky (Coprinus s.l.). Z dalších poměrně častých druhů lze jmenovat např. kropenatec motýlovitý (Panaeolus papilionaceus) nebo límcovku polokulovitou (Stropharia semiglobata).

Aleš Jirsa

Aleš Jirsa studuje na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích obor botanika se specializací na mykologii. Je členem Mykologického klubu Jihočeského muzea v Českých Budějovicích, dále České mykologické společnosti (ČMS) a České vědecké společnosti pro mykologii (ČVSM).

Literatura:

Hudson, H. J. (1968): The Ecology of Fungi on Plant Remains Above the Soil. New Phytol., 67, 837-874.
Yafetto L., Carroll L., Cui Y., Davis D. J., Fischer M. W., Henterly A. C., Kessler J. D., Kilroy H. A., Shidler J. B., Stolze-Rybczynski J. L., Sugawara Z. et Money N. P. (2008): The fastest flights in nature: high-speed spore discharge mechanisms among fungi. PLoS One, 3(9), e3237, 5 p. doi: 10.1371/journal.pone.0003237.