VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Dnes nebudeme probírat, co v lese sníst, ale co s konečným článkem metabolismu.

Je mi ouvej, když se rozhlédnu z jinak neznečištěné (nanejvýš nějaký ten papírek od bonbónu nechtěně vytroušený z kapsy) výletnické trasy lesem mimo hlavní směr. Tedy tam, kam každého žene potřeba úlevy, za keře a stromy. Je praktické a estetické mít v kapse či v batůžku (kabelce) pro všechny případy balíček papírových kapesníků. Ale je opravdu nutné používat zrovna tento bělený seskládaný ubrousek pro potřebu úlevy? Vrcholem je přihození plastového obalu na hromádku použitých kapesníčků. Co s ním, když už mi došly… A to ani nezmiňuji vlhčené ubrousky, ty nechutnají ani čistírnám odpadních vod a nepatří ani do klozetu, natož přímo do přírody! Staré časy s málo kvalitním toaletním papírem v okolí cest zatěžovaly méně.

Přirozenému rozkladu rychleji podléhá toaletní papír z recyklovaného materiálu, nebělený. Model nepreferovaný doma, ani v kanceláři, nepříjemně se rozpadající už při použití. Do přírody (nebo pro přírodu) je však vzhledem ke krátkému poločasu rozpadu rozhodně vhodnější. (Jen nezapomeňte vyndat zásobičku z kapsy kalhot, než je vložíte do pračky, ať vám nezavločkuje celou dávku vypraného prádla!) Překryjeme-li dokonané dílo a recyklovaný papír lesní prstí, loňským jehličím či listím, je vystaráno. Kromě atraktivních modelů papírů dvou až třívrstvých s estetickým vlisovaným vzorem a jemnou parfemací, vesměs používaných v domácnostech, je tedy vhodné mít doma jednu velkou lacinou plebejskou roli a z té si odmotat. Mimochodem, ve vlacích nabízejí cestujícím nejlevnější a k tomuto účelu nejvhodnější materiál. Takže existuje.

Co počít, nemáme-li papírovou rezervu? I příroda nabízí dostatek materiálu, opatrnosti při výběru listoví ale nezaškodí. Přestože nejsou známy otravy „zadem“, vyhněme se listům jedovatých rostlin, i když mají dostatečnou plochu a měkkost. Rulík zlomocný ani náprstník nebrat! I jiné kytky mají listy dostatečně velké a jedovaté nejsou, jejich chlupatý povrch však nemusí být k nejcitlivějším místům pokožky přátelský (např. kostival, divizna). Naopak listy podbělu nebo devětsilu jsou k tělu přátelské. Navíc mají i léčivé účinky, pomohou vyrovnat se například s hrozícími opruzeninami. Před použitím vhodné listy pomačkat, změknou a mohou uvolnit šťávu.

No a proč nechávat svůj výplod v přírodě, když páníčkové po psech to mají v parku poklízet? Protože ve volné přírodě to obohatí jídelníček řady závisláků. Můžeme pohostit hoiby, chrobáky, vrubouny, larvy much a jiné živočichy. Ale přece jen: návštěvníků přírody přibývá, tak ať ji nadměrně nevyzdobíme. Mnohá zvířátka svůj produkt zahrabávají, aby neupozornila na své stezky. Skauti jsou učeni chodit do lesa s lopatkou… Řešení ponechávám na vaší úvaze.

Olga Lepšová Skácelová

Olga Lepšová Skácelová (1956) je vědeckou a výzkumnou pracovnicí PřF Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích se specializací na sinice a řasy. Je dlouholetou členkou redakční rady časopisu Veronica a pravidelnou autorkou textů ze svého oboru a rad, co a jak jíst ve volné přírodě.