VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

„Zvířata bohužel musí žít na jedné planetě s lidmi.“ Adolf Born

Jako každý člověk mám mnoho intenzivních vzpomínek z dětství. Jedna z nich je spojena s jarním táním. Kolem stružek na chodnících i na silnici pochodovali drobnými krůčky chocholouši obecní (Galerida cristata). Byli všude, kam oko dohlédlo. Stejně tak později: před hospodou U Plevna často stával koňský povoz a chocholouši horlivě prozkoumávali koňské kobližky.

Všimli jste si, kolik dnes vzácných zvířat má za svým rodovým jménem druhové jméno obecný (čili běžný)? Smutný paradox. Chocholouš obecný u nás měl v minulosti mnoho lidových názvů. Říkalo se mu chocholka, skřiváček nebo (podle naříkavého hlásku) trpělka. Chocholouši běžně hnízdívali na rumištích, na okrajích vsí a měst, v kolejištích, na vesnických nádražích… Dnes se ale nacházejí na samé hranici životaschopnosti druhu. Do poloviny šedesátých let 20. století patřili chocholouši k našim nejběžnějším pěvcům. Pak však nastal strmý pád populace a velmi dramatický úpadek na všech místech výskytu. Nejprve tito drobní ptáčci vymizeli ze vsí i z periferií měst. V současnosti chocholouši obecní spadají do kategorie ohrožených druhů a ornitologové předpokládají, že se dnes u nás nacházejí na hranici přežití. V Čechách došlo v rozsáhlých oblastech již k naprostému vymizení a dnes chocholouše najdeme pouze v Polabí a Povltaví; rovněž v Moravskoslezském kraji patrně chocholouš vymizel zcela. Poněkud optimističtější situace je na střední a jižní Moravě, kde poslední „robinsony“ můžeme vypátrat kuriózně na parkovištích velkých nákupních středisek a průmyslových zón mezi skladištními halami, případně na staveništích. Ornitologové se domnívají, že hlavním viníkem drastického úbytku chocholoušů v Česku je intenzifikace zemědělství spojená s dramatickým úbytkem hospodářského zvířectva a řídkých porostů s různými druhy plevelů v blízkosti lidských obydlí. Chocholouši bývali také silně vázáni na koňské povozy, respektive na koňské exkrementy. I ty z našich vesnic a menších městeček (o velkých městech nemluvě) nenávratně vymizely. Koňské farmy a jezdecká střediska nejsou pro chocholouše náhradou, neboť bývají často umístěny blízko lesů nebo přímo v lesním prostředí, kam se chocholouši kvůli dravcům nikdy neodvažovali. Usedlí chocholouši jsou velmi citliví ke změnám prostředí a nedokáží se s nimi vyrovnat. Ornitolog Libor Praus, který chocholouše po léta monitoruje, uvádí: „Jistý záblesk naděje pro existenci druhu mohou snad představovat množící se pozorování chocholoušů z okolí kravínů a polních cest v blízkosti celoročně přítomných hnojišť. Toto prostředí mohli ptáci opětovně osídlit teprve nedávno, nelze ale vyloučit, že zde byli pouze přehlíženi.“

Optimisté odhadují, že dnes žije na našem území padesátina původního počtu chocholoušů obecných. V letech 2001-2003 hnízdilo v celé České republice 500 až 1 000 párů, přičemž někde se uvádí i 1 100 až 2 200 hnízdních párů. V každém případě je možné tvrdit, že se z proletáře ptačí říše stal vlastně exot. I na zbytky populací chocholoušů, které našly útočiště ve městech, pochopitelně číhají mnohá nebezpečí. Libor Praus k tomuto problému říká: „Za nejvýznamnější rizikový faktor ohrožující městské hnízdící chocholouše považuji na základě závěrů z terénního pozorování příliš časté kosení trávníků (frekvence sečení nižší než tři týdny). Rodiče do vyšších travních porostů odvádí dosud nevzletná mláďata chocholoušů ze všech typů městských hnízdišť (jak ze zakrslých okrasných keřů u silnic, tak z plochých střech) a za běžných okolností se mláďata v tomto rizikovém stanovišti ukrývají minimálně pět dnů nutných k dosažení vzletnosti.“ Velká péče o trávníky tedy chocholoušům jednoznačně škodí.

Smutná čísla

Chmurný nesporný fakt: na světě ubývají ptáci! Podle studie publikované v americkém časopise Science klesl za posledních 50 let v Severní Americe počet ptáků o tři miliardy. Evropa na tom není o moc lépe. Ukazuje se, že se tragický úbytek paradoxně netýká ani tolik vzácných a ohrožených druhů, ale hlavně těch „obyčejných“. Ptáci jsou výrazným indikátorem změn životního prostředí a tento závěr může mít zásadní vliv na ekosystémy a jejich funkce. „Obyčejné“ ptactvo je nezbytně důležité pro funkci ekosystémů. Roznáší semena rostlin, hubí škůdce a pomáhá vytvářet prostředí k opylení rostlin. Problémy mají i ptáci, kteří hnízdí v blízkosti lidí na budovách - vlaštovky, jiřičky, rorýsi, protože v důsledku zateplování, rekonstrukcí budov i úprav střech přestávají existovat pro tyto ptačí druhy vhodná místa k hnízdění. A k již zmíněným příčinám úbytku ptáků můžeme přičíst ještě jednu další, za kterou může člověk - lov. Data ohledně nelegálního zabíjení jsou soustředěna na oblast Středozemního moře. Podle zprávy Birdlife International je tam nelegálně zabito až 25 milionů ptáků ročně. V Egyptě se ptáci chytají do sítí, které jím mají bránit, aby se nedostali na pláže. Na Kypru se zase chytají na lepové pasti, na které se pták přilepí a před svou smrtí následkem hladu, dehydratace či sebepoškození několik dní trpí. Není tajemstvím, že také větrné elektrárny zabíjejí ptáky. Kromě přirozeného prostředí ptáků mizí ze světa i jejich potrava. Ubývá hmyz, paradoxně ze stejných důvodů jako ptáci - zejména kvůli způsobu zemědělského hospodaření v krajině.

Ve spárech antropocénu

Přelomová studie izraelského vědce Yinona Bar-Ona odhalila, že od vzestupu lidské civilizace před 10 000 lety se biomasa divoce žijících savců zmenšila o 83 %. Dave Goulson ve své knize Tichá země píše: „Vezmeme-li to z jiné strany, znamená to, že zhruba pět z každých šesti žijících savců zmizelo. Míru lidského vlivu také odhaluje ohromující odhad, že divoce žijící savci v současnosti tvoří chabá 4 % celkového počtu savců, zatímco naše hospodářská zvířata (především krávy, prasata a ovce) tvoří 60 % a my lidé zbývajících 36 %. Je to obtížně uchopitelné, ale pokud má Yinon Bar-On pravdu, tak když se sečte všech 5 000 druhů savců žijících na světě ve volné přírodě - krysy, sloni, králíci, medvědi, lumíci, sobi, pakoně, velryby a mnoho, mnoho dalších, tvoří ti všichni pouhou patnáctinu hmotnosti našich krav a prasat a lidé je hmotou převažují v poměru devět ku jedné. Studie odhalila, že 70 % ptačí populace na celém světě v současnosti tvoří domácí drůbež.“ Antropocén je tedy v plném proudu. Lidstvo již přesáhlo hranici osmi miliard. Často si představuji, jaký Mount Everest výkalů lidé vyprodukují za jeden jediný den, jaké jezero moči… Ale to je pouhý marginální problém.

Post scriptum

Není v moci článku zabývat se podrobněji tematikou, jíž jsem se jen lehounce dotkl. Zájemcům doporučuji knihu Rachel Carsonové Tiché jaro, Život na naší planetě Davida Attenborougha, Šesté vymírání Elizabeth Kolbertové a zmíněnou knihu Tichá země Davea Goulsona.

Jaroslav Monte Kvasnica

Jaroslav Monte Kvasnica (1953) je spisovatel. Dlouhodobě se věnuje psovitým šelmám, v současné době studuje vlčí smečku v Českém ráji. Je autorem vlčí pentalogie, jejíž poslední díl Návrat vlčího zpěvu recenzujeme na jiném místě tohoto čísla.