|
Vstup pro předplatitele: |
Na patách naděje
Léto.
Léto, které nevyšlo.
Proč skřivanům se hrdlo zadrhlo?
Kdo připínal torzům křídla motýlí?
A kdo byl smyčcem bez houslí?
Na minutovou ručičku lákali
jsme čas.
Je večer. Vysoký až k svítání.
Zbrojíř naděje.
Večer, kdy úzkost taje v dým
a z popele, co po pastýřských
ohních zbyl,
vzlétl jestřáb, sivý pták,
nesmrtelnou perutí.
Nad hory, nad doly.
Zlatem harfy odlétalo léto
a duše svlékala se
pro budoucí dny,
pro světlo nepodpírané berlemi.
(Vít Obrtel)
Začátkem května se na podmáčeném poli u obce Vlkoš objevilo hejnko osmi kamenáčků pestrých (Arenaria interpres). Jde o bahňáky, kteří žijí v arktidě na pobřeží Skandinávského poloostrova a jen velmi vzácně se objevují v době tahu ve střední Evropě.
Kamenáček pestrý je veliký asi jako kos s krátkýma červenýma nohama a krátkým ocasem. Opeření horní části těla má rezavohnědé a černobílé, spodní strana těla je bílá s širokou černou hrudní páskou. Samec i samice jsou stejně zbarveni. Živí se korýši, hmyzem a měkkýši, které vyhledává pod naplavenými řasami na mořském pobřeží.
Hnízdí v pobřežní tundře a je jedením z nejseverněji hnízdících ptáků. Je to tažný druh, který zimuje na mořských pobřežích všech kontinentů. U nás se vyskytuje velmi vzácně na tahu, a to pouze jednotliví ptáci nebo malá hejnka od 2 do 6 kusů. Zajímavé je i to, že na stejné lokalitě se s nimi zároveň vyskytují i další u nás vzácné severské druhy, jako jsou jespák křivozobý (Calidris ferruginea), linduška rudokrká (Anthus cervinus) a konipas luční severoevropský (Motacilla flava thunbergi). Na polním mokřadu u Vlkoše je objevil ornitolog Zdeněk Abrahámek.
Jiří Šafránek