VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Má-li ochrana přírody efektivně dosahovat vytyčených cílů, potřebuje plán. V moderním pojetí územní ochrany tyto cíle představují příznivý stav druhů nebo biotopů, které tvoří předměty ochrany dotčeného chráněného území, měřený indikátory dosažení takového stavu. Cestu k dosažení příznivého stavu pak popisuje plánovací dokumentace, která může být různě podrobná a specifická.

Plány péče

Plán péče je odborný a koncepční dokument ochrany přírody, jehož posláním je na základě údajů o dosavadním vývoji a současném stavu zvláště chráněného území navrhnout opatření na zachování nebo zlepšení stavu předmětu ochrany. Podobným dokumentem je souhrn doporučených opatření pro chráněná území v rámci soustavy Natura 2000. Ten však na rozdíl od plánu péče není aktualizován periodicky, ale předpokládá se jeho aktualizace v případě potřeby, zejména při zjištění nepříznivého vývoje.

V tomto textu se zaměříme především na plánování péče o maloplošná zvláště chráněná území (MZCHÚ) a evropsky významné lokality (EVL). Specifika plánování péče o velkoplošná chráněná území opomíjíme, byť i přes jejich větší rozlohu sdílejí základní principy a potřebu kvalitních datových podkladů. V případě soukromých rezervací či území bez formální ochrany není proces plánování nijak formalizován. Pro taková území však jejich správci z řad nevládních organizací nebo aktivních jednotlivců zásahy rovněž plánují a tento příspěvek je určen i jim.

Pokud má plán vést k dosažení cílů, musí vycházet z odpovídajícího popisu reality, neboli z kvalitních dat. Plánování péče o chráněná území tradičně stojí na několika hlavních datových zdrojích. Při hodnocení uplynulého období a plánování péče na to navazující poskytuje klíčové informace předchozí plán péče. Ten, a také již zmíněný souhrn doporučených opatření, nalezneme v Digitálním registru ústředního seznamu ochrany přírody (DRUSOP), kde se nacházejí i další klíčové podklady - vyhlašovací dokumentace, ostatní právní dokumentace, vydané výjimky a povolení k činnostem či odborné dokumenty včetně závěrečných zpráv z inventarizací nebo zpracovaných studií. Vše uvedené je důležitým zdrojem dat v plánování péče stejně jako závěrečné zprávy z mapování a monitoringu. Mimo chráněná území jsou studie či závěrečné zprávy z mapování a monitoringu dostupné po přihlášení v Bibliografii AOPK ČR (bibliografie.nature.cz).

Zdroje informací o konkrétních lokalitách

Data o stavu předmětů ochrany a dalších významných přírodních fenoménech v chráněném území jsou centrálně shromažďována ve dvou obsáhlých databázích, které AOPK ČR spravuje - v Nálezové databázi ochrany přírody (NDOP) a vrstvě mapování biotopů (VMB). S více než 35 miliony záznamů představuje NDOP klíčový zdroj informací o výskytu druhů v Česku. Filtr nálezových dat umožňuje zobrazení nálezů podle chráněného území, katastru či podle vlastního prostorového vymezení. Stejně tak je možné pomocí prohlížecí aplikace vybírat taxony podle řady seznamů ochranářsky významných druhů, mezi něž patří červené seznamy druhů a přílohy evropských směrnic. Podobně je při filtrování k dispozici výběr invazních nepůvodních druhů podle řady seznamů, včetně nařízení EU o regulaci a černého seznamu. Bližší popis možností nahlížení do databáze a sdílení vlastních informací s ochranou přírody poskytuje hned další příspěvek v tomto čísle od Karla Chobota.

Informace o výskytu a kvalitě přírodních biotopů jsou v několika časových řezech k dispozici ve vrstvě mapování biotopů. Určitým limitem VMB je relativně dlouhá perioda aktualizace (12 let), avšak současnou snahou je sladit aktualizaci dat s dobou platnosti plánů péče o MZCHÚ.

V neposlední řadě každého správce zajímá možnost poučit se z toho, co se na jemu svěřeném území v minulosti provádělo. Nezbytné je proto pečlivě evidovat podrobný popis veškerých prováděných opatření a rozhodunutí. Přesná evidence včetně prostorových zákresů pak společně s údaji o stavu předmětů ochrany umožňuje usuzovat na úspěšné a neúspěšné intervence.

Důležité je také sledování efektu prováděného managementu, principiálně to však samozřejmě není možné vždy a na všech plochách. Proto je nastaven systém monitoringu krajinotvorných opatření, který se zaměřuje na výběr reprezentativních ploch, na kterých se vybrané typy opatření (např. tvorba tůní, seč lučních biotopů apod.) sledují. Po zhodnocení za určité časové období budou k dispozici komunitě správců území zobecněné informace a závěry, jak na jednotlivé typy péče obvykle reagují vybrané biotopy a druhy, s určitou mírou pravděpodobnosti odpovídající také dané lokalitě.

Samostatnou kapitolou jsou pak specializované studie, které je vhodné zařadit tam, kde se provádí méně obvyklý, inovativní management. Důležité je však myslet na obyvkle delší dobu, která je po intervenci (například obnovním opatřením) nutná k dosažení cíleného stavu druhů a stanovišť a také na potřebu referenčního sledování ještě před provedením zásahů.

Na konci výčtu zmiňme zdroje informací, které ovlivňují proveditelnost plánovaných opatření a jejichž využití by mělo být samozřejmostí. Mezi ně patří zejména katastr nemovitostí, který poskytuje informace o vlastnictví a druhu pozemku, a náklady obvyklých opatření MŽP, ty poskytují představu o finanční náročnosti naplánované péče.

Nástroje pro vyhodnocování informací

Z uvedeného výčtu vyplývá otázka, jak se v množství dat vyznat. Hlavní část práce pracovníků ochrany přírody, kteří péči v chráněných územích plánují, spočívá ve využití vlastních detailních znalostí poměrů na lokalitě a integraci výše popsaných datových sad. Datových souborů přibývá a ty stávající se neustále rozšiřují a vyvíjejí. S tím vzrůstají i nároky na schopnosti uživatele a analytický software. Po vzoru hesla Tomáše Bati „Lidem myšlení, strojům dřinu“ proto vznikají nástroje, které pracovníkům ochrany přírody usnadňují práci. Podrobnou znalost území založenou na terénní zkušenosti, jednání s vlastníky a uživateli pozemků a vědomosti o historii lokality stroje sice zatím nenahradí, značnou část dřiny s průniky GIS vrstev, výpočty přepočtených výměr rozloh biotopů a parcel ale eliminovat mohou.

Jedním z takových nástrojů poskytovaných AOPK ČR je aplikace GeoReport (georeport.nature.cz), vyvinutá především s cílem zjednodušit vyřizování stavebních řízení. GeoReport dokáže propojit množství dat o stavu biodiverzity s dalšími podstatnými informacemi o správním členění či formách ochrany a podat tak přes pár kliků ucelený obrázek o možnostech i limitech vybrané parcely nebo zákresu. Na stejném principu integrace dat začíná fungovat nově rekonstruovaný Informační systém ochrany přírody (ISOP), jenž propojuje data značně komplexnějším způsobem. Pro správu chráněných území to přináší pestrou řadu nástrojů. Automatizace procesů s sebou rovněž nese menší chybovost, která nevyhnutelně narůstá s každým kopírováním výsledků GIS analýz do textového editoru.

Specifickým příkladem nového nástroje je hodnocení stavu předmětů ochrany evropsky významných lokalit. To si klade za cíl zhodnotit aktuální stav druhů a stanovišť, pro které je území vyhlášeno, z pohledu pravděpodobnosti zajištění jejich dalšího výskytu na lokalitě. Systém sledování stavu předmětů ochrany EVL je zaváděn v rámci projektu Jedna příroda (LIFE-IP: N2K Revisited), jenž se zaměřuje na implementaci principů adaptivního managementu ve správě chráněných území tvořících soustavu Natura 2000 v Česku. Časem k jednotlivým hodnocením přibyde i trend, který je klíčový pro sledování vývoje druhů a stanovišť a průběžné vyhodnocování dopadů péče.

S postupujícím vývojem a tím, jak systém hodnocení vstupuje do povědomí ochranářské komunity, postupně přibývají další využití. Z nich alespoň za krátkou zmínku stojí především harmonizace s tzv. standardními datovými formuláři (SDF), prostřednictvím kterých jsou údaje o stavu lokalit soustavy Natura 2000 reportovány Evropské komisi a poskytnutí informací autorizovaným osobám, jako další podklad pro hodnocení vlivu potenciálních záměrů na lokality. Stejně tak je třeba sledování stavu předmětů ochrany EVL sladit s metodikami sledování stavu MZCHÚ - v plánech péče je již dle nové osnovy důležitou částí a pravidelnému zhodnocení stavu předmětů ochrany je v nich věnována celá kapitola.

Hlavní směr, kterým se bude hodnocení stavu do budoucna ubírat, však určuje jeho původní poslání: poskytnutí správcům lokalit co nejlepších podkladů k rozhodování o nastavení péče o ně. Proto je momentálně hlavní snahou dokončit proces vývoje pro všechny druhy a zpřístupnit ho všem dotčeným orgánům ochrany přírody a zpracovatelům plánovací dokumentace. Na autorech plánů péče vždy zůstane kritické myšlení a obtížný úkol v komplexním prostředí rozklíčovat, jaký způsob péče je pro cílové druhy a stanoviště nejvhodnější.

Jonáš Gaigr se na odboru monitoringu biodiverzity v Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR věnuje vývoji systému hodnocení stavu předmětů ochrany evropsky významných lokalit.
Eva Knižátková pracuje v Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR, kde vede oddělení maloplošných zvláště chráněných území.

K dalšímu čtení doporučujeme: Adaptivní management chráněných území ve správě AOPK ČR.
https://www.casopis.ochranaprirody.cz/pece-o-prirodu-a-krajinu/adaptivni-management-chranenych-uzemi-ve-sprave-aopk-cr/