VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Díky projektu zaměřenému na rozvoj ochrany přírody v Arménii, který realizovala v letech 2021-2023 AOPK ČR a Finský institut pro životní prostředí SYKE, se naskytla příležitost mj. nahlédnout do způsobu práce s daty o výskytu druhů v Arménii a současně se díky úzké spolupráci se SYKE nabízí i srovnání s velmi rozvinutým Finskem.

Arménie

V Arménii je situace v zásadě zcela jednoduchá - žádná oficiální databáze o výskytu a rozšíření druhů neexistuje. Státní ochrana přírody nemá prakticky žádnou kapacitu a vlastně ani ponětí o tom, že by taková průběžně doplňovaná databáze mohla existovat a jaké by měla využití. To ostře kontrastuje s mimořádnou biologickou rozmanitostí Arménie (snad považovaná za samozřejmost), kde dominuje nelesní krajina v širokém rozpětí od polopouštních formací po nivální pásmo. Lesy (bučiny, jalovcové lesy a různé typy dubohabřin) pokrývají pouze asi 11 % území.

Pro pochopení souvislostí je třeba uvést, že na oddělení ochrany přírody na ministerstvu životního prostředí působí 12 pracovníků, kteří by měli garantovat koordinaci správy a péče o chráněná území a ochranu druhové rozmanitosti napříč Arménií. Vedle ministerstva (a inspekce životního prostředí, která podléhá přímo úřadu premiéra) už v ochraně přírody působí jen regionální správy zodpovědné za ochranu konkrétních chráněných území. Zcela tedy chybí klíčový mezičlánek v podobě státní agentury zodpovědný mimo jiné právě za vývoj, provoz a plnění systému shromažďujícím data o biodiverzitě. Vzhledem k tomu, že na ministerstvu i regionálních správách jsou zaměstnáni pouze dva pracovníci s vysokoškolským biologickým vzděláním, nelze větší iniciativu ze strany státních institucí očekávat.

Poměr počtu odborníků k druhové rozmanitosti je obecně v Arménii hodně odlišný od našich poměrů. Herpetoložka Jerevanské státní univerzity prof. Marine Arakelyan s oblibou a jen lehkou nadsázkou říká, že v Holandsku je 50 profesionálních herpetologů na 5 druhů plazů, zatímco v Arménii je 5 herpetologů a 50 druhů plazů.

Ovšem tak, jak se v praktické ochraně přírody zásadně angažují nevládní organizace, zejména ty podporované ze zahraničí, jako například Caucasus Nature Fund, FPWC nebo WWF Armenia, provozují tyto organizace i své dílčí databáze. V případě WWF zaměřené na sběr dat o výskytu kozy bezoárové, medvěda, ovce kruhorohé nebo vlajkového druhu arménské ochrany přírody levharta perského.

Soustavný sběr informací o rozšíření ptáků a denních motýlů (https://www.butterfly-conservation-armenia.org/) zajišťuje neziskovka BirdLinks. Na základě více než deset let sbíraných dat mohl vyjít atlas rozšíření ptáků i se zobrazením trendů o jejich výskytu. Publikované informace i způsob monitoringu je ovšem jinými arménskými experty zpochybňován. Faktem je, že odborníků schopných soustavně sbírat data o výskytu a rozšíření ptáků je v Arménii nemnoho, působí zpravidla v do jisté míry konkurenčních neziskových organizacích a i při zapojení nadšenců v rámci občanské vědy je zvládnutí plošného pokrytí celého členitého území Arménie hraniční.

Akademie věd pokrývá svými pracovníky všechny taxonomické skupiny a provádí postupně pravidelné inventarizace v jednotlivých regionech, ovšem data z těchto kampaní se zásadně před publikováním neposkytují, zejména z obavy o komerční zneužití nebo sběratelství atraktivních druhů, a akademici je v principu považují za osobní vlastnictví. Publikace váznou, již řadu let se čeká na revizi a nové vydání Červené knihy, která se považuje za vyvrcholení práce jedné generace terénních biologů. Zpravidla se stává, že s odchodem specialisty do důchodu odcházejí z instituce i sesbíraná primární data, což může připomínat situaci v české ochraně přírody před zhruba dvaceti a více lety.

Teprve v roce 2022 pochopil nutnost zahájení systematického monitoringu biodiverzity osvícený náměstek ministra ŽP a ve spolupráci s CNF začal podnikat kroky k rozběhnutí takového systému.

S ohledem na charakter chráněných území (nejčastěji zcela přírodní lesy různých typů, jezera, stepní trávníky) a velmi zachovalé konektivitě krajiny a stále převažujícího tradičního využívání krajiny lze i bez tvrdých dat na základě odhadu znalců soudit, že klíčové druhy mají stále slušnou perspektivu dlouhodobého přežívání. Arménská ochrana přírody se v terénu soustřeďuje výlučně na potlačování nelegálních aktivit, jako je pytlačení a nelegální těžba dřeva a na eliminaci požárů. A to by v zásadě mělo stačit.

Finsko

Finnish Biodiversity Information Facility (FinBIF) je úložiště dat s otevřeným přístupem pro výzkumníky, vládu a veřejnost. FinBIF sjednocuje mnoho sbírek a nálezových databází Finska o výskytu druhů do jediného zdroje.

Online portál laji.fi umožňuje procházet, vyhledávat a stahovat informace o všech druzích a zaznamenávat a sdílet svá vlastní pozorování. FinBIF se zavázal ke sdílení a propagaci dat s otevřeným přístupem.

FinBIF má (v květnu 2024) přes 51 milionů pozorování více než 47 000 druhů z 570 různých sbírek. Z těchto pozorování je 48,6 milionu z Finska a zahrnuje téměř 35 700 druhů. FinBIF poskytuje několik způsobů použití dat, od prohlížení dat na internetovém portálu po přímé stahování souborů dat. Poskytované datové sady zahrnují např. údaje o výskytu a fotografie/videa, metadata o zdrojích, taxonomie, popisy taxonů a grafické i textové podklady pro identifikaci druhů a také odkazy na příslušnou literaturu.

Přestože je FinBIF založen na myšlence otevřeného přístupu, existuje několik důvodů, proč by údaje o výskytu druhů měly být před veřejností alespoň částečně skryty. Primárním důvodem pro skrytí údajů o poloze pozorování druhu je skutečnost, že druh je ohrožený, chráněný nebo je druh zvláště citlivý na vyrušování v konkrétním čase nebo místě (např. hnízdiště během hnízdění). Citlivá data jsou obvykle rozmlžena tím, že jsou souřadnice méně konkrétní, což FinBIF umožňuje pomocí šesti různých úrovní rozlišení: 1 km x 1 km, 5 km x 5 km, 10 km x 10 km, 25 km x 25 km, 50 km x 50 km, nebo tím, že údaje o poloze neuvádějí vůbec. FinBIF spolupracuje s GBIF tím, že poskytuje všechna svá pozorovaná data mezinárodním uživatelům.

Jindřich Chlapek (1974) pracuje v Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR, regionálním pracovišti Olomoucko v oddělení sledování stavu biodiverzity. V letech 2021-2022 pracoval na projektu Twinning v Arménii.
Jaakko J. Ilvonen (1984) je výzkumným pracovníkem na Finském institutu pro životní prostředí SYKE. Podílel se na projektu Twinning v Arménii.