VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V minulém čísle se v článku Jána Regendy Ty české rybníky jsou stříbro slité… anebo smaragdy? objevila informace, že průměrná provozní ztráta na rybnících s extenzivním hospodařením činí 23 500 Kč/ha. Tato suma vychází z výsledku projektu hrazeného z Norských fondů, na kterém se autor článku podílel a jehož ekonomické výstupy osobně prezentuje tak, že to nelze chápat jinak, než že si můžeme s ekonomikou provozu rybářského podniku hrát, jak chceme, ale vždy se dostaneme plus mínus k této hektarové ztrátě. Upřímně jsem rád za tento projekt, protože konečně někdo zkusil spočítat, kolik stojí extenzivní hospodaření na rybnících s jinými rybami než kapr. Pojďme se tedy na tato čísla podívat z pohledu hypotetického rybářského podnikatele, který si na sebe musí vydělat, protože malá rozloha rybníků, na kterých se v tomto modelu hospodaří, mu, s jednou výjimkou, neumožňuje dostat se k lizu v podobě dotace na mimoprodukční funkce rybníků z rozpočtu Ministerstva zemědělství a nemá kolem sebe tým lidí, kteří by mu dokázali nachystat projekt na grant z Norských, Švýcarských či jiných fondů.

Na první dobrou může praštit do očí vzdálenost některých rybníků od sídla rybářského podniku, v tomto případě Třeboně. Skutečně by ekonomicky gramotný podnikatel hospodařil na rybnících vzdálených přes 200 km? Ano, jeden příklad z praxe máme. Lednické rybníky. Zde od roku 2023 po dobu následujících 8 let hospodaří Rybniční hospodářství, s. r. o., se sídlem vzdáleným „nejrychlejší“ trasou 215 km od středu této rybniční soustavy. Jeden rozdíl tu však je. Na Lednické rybníky se nejezdí hospodařit z dalekých Lázní Bohdaneč. Běžnou péči zde zajišťuje místní zaměstnanec, kterému na tachometru při jednom kolečku kolem celé soustavy přibude cca 20 km. To je nejen ekonomické, ale i efektivnější. Komu by se taky chtělo trávit v autě 3 hodiny, jednou si hodit na hrázi rybníka planktonkou a jet 3 hodiny zpátky domů. A co ještě když je D1 u Brna ucpaná jako česle po povodni. Co tam máme dál? Nájmy rybníků. Vy zíráte, my zíráme. Vizír. Za hektar tohoto rybníka platit nájem 30 000 Kč? Na rybníce s tolika omezeními od ochrany přírody? Jak to funguje na Lednických rybnících? I za ně rybář platí vlastníkovi (státu) nájem, jinak to nejde. Péče řádného hospodáře tomu říkají právníci a kontroloři. Loni tento nájem odpovídal necelým 2 % nájmu za Vizír, v absolutních číslech 573 Kč/ha. Letos ho přizvedla inflace. Předchozí nájemce na lednické soustavě začínal na 5 376 Kč/ha. Platit 30 000 Kč/ha na Vizíru se rovná ekonomické sebevraždě. Pokud chci (tedy jako hypotetický rybářský podnikatel) dodržovat pravidla ochranářů a ne je ignorovat a doslova a do písmene tyto rybníky pohnojit. Nebo pokud nespoléhám na to, že to za mě zaplatí Norové. Na ostatních pronajatých rybnících se v rámci projektu, který popisuje Regenda, platil nájem 11 910 Kč/ha (průměr na hektar za brdské rybníky) resp. 6 250 Kč/ha za rybník Farský.

Vzdálenost, resp. náklady na dopravu, nájem a náklady na rybí obsádku jsou zásadními položkami ovlivňujícími ekonomiku celého projektu. Tak si to zkusme přepočítat za modelové situace, že hypoteticky hospodařím se stejnými rybími obsádkami, ale na svém, tedy bez nájmu. Rozdělím si rybníky do modelových soustav tak, abych je měl cirka 20 km od baráku, a budu na ně jezdit každý měsíc jednou, abych splnil povinné bezpečnostní prohlídky vodního díla. Jedinou výjimku z počtu návštěv udělám na Vizíru v roce 2023, kde jsem stejně jako projektový tým na vtoku do rybníka instaloval zařízení na odchyt invazních druhů ryb, a to se musí kontrolovat častěji. Výsledek? Ani na jedné modelové rybniční soustavě si nejenže nevydělám ani na slanou housku, ale stejně jako Ján Regenda prodělám gatě. Každá sranda holt něco stojí. Moje modelová průměrná hektarová ztráta však činí 8 298 Kč, což je o 35 % méně než dokázali prodělat aktéři projektu.

Co říci závěrem? Pokud chceme naše rybníky změnit ze smaragdů na stříbro slité, musíme hledat zdroje, které by u podobných rybníků pokryly provozní ztrátu, nebo na nich zvolit jiné formy hospodaření. Prodejem ryb se zatím náklady nepokryjí. Na takto malých rybnících si totiž u „běžných“ druhů ryb nelze do cenotvorby započítat již zmíněné dotace na mimoprodukční funkce rybníků, kterými vládnou velcí hráči na rybářském hřišti a jejichž účelem je částečně kompenzovat rybářským subjektům újmy vzniklé zajišťováním vodohospodářských a celospolečenských funkcí rybníka. Pokud jsem vlastníkem nebo nájemcem (pachtýřem) rybníka většího než 5 ha a zároveň zemědělským (rybářským) podnikatelem, mám na dotaci nárok a teoreticky mohu plnit až deset těchto mimoprodukčních funkcí. Každá z nich je pro rok 2024 ohodnocena částkou do 1 000 Kč/ha a o tuto podporu mohu žádat až do výše katastrální výměry rybníka. Takže podpora „až deset tisíc/ha“. Tomu jako onen pomyslný podnikatel na rybníce o rozloze pod 5 ha opravdu nemám šanci konkurovat a trh s „netradičními“, často ochranářsky zajímavými druhy, zdá se, zatím příliš nefunguje. Na obranu těchto dotací je ale nutno říci, že pokud jsou rozumně využity, může z toho profitovat nejen rybářský podnikatel, ale i ochrana přírody. Lednické rybníky buďtež důkazem této symbiózy.

Znám spoustu rybářů a některé se dokonce nebojím označit za kamarády. Vím, že spolu lze kráčet po jedné cestě za stejným cílem. Jen tato naše cesta nesmí být lemována argumentačními fauly a dlážděna čísly, které ne úplně odpovídají rybářské praxi. Model hospodaření, o jehož ekonomické výsledky se projekt popisovaný Regendou opírá, by totiž v reálu zvolil snad jen rybářský podnikatel, který by z nějakého důvodu potřeboval mít jistotu, že skončí ve ztrátě. V čím větší, tím lepší.

Vlastimil Sajfrt je zástupcem vedoucího Správy CHKO Pálava. Má na starosti vodní hospodářství, rybářství a myslivost.

(Tabulka v tištěné verzi časopisu ukazuje srovnání zisků/ztrát u brdských rybníků, kde jsem se u tří z nich dostal oproti projektu do kladných čísel.
Výsledky srovnání všech rybníků jsou dostupné zde na webu časopisu.)