VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Realizace liniových staveb, zejména dálnic či vysokorychlostních železnic a čím dál hustější rozpínání lidských sídel, vedou k rozčleňování krajiny do menších nepropojených celků, tedy fragmentů, což může potrápit nejednoho živočicha i rostlinu. Zelené mosty (též ekodukty) jsou jedním z prostředků, které se snaží krajinu rozdělenou širokými a téměř nekonečnými dálnicemi opět propojovat. Zřejmě je není třeba sáhodlouze představovat. Mezi českou veřejností mají spíše neblahou pověst předražených bezúčelných staveb, které všeobecně vrhají stín na smysluplnost ochranářských opatření. Je to s jejich účelností opravdu tak zlé a znamená jejich realizace jen vyhozené peníze? Pojďme se nad tím společně zamyslet v následujících řádcích.

Co jsou ekodukty a jaký je jejich účel?

Tyto speciální mostní konstrukce mají napomoci odbourat bariérový efekt a opět propojit rozdělené krajinné ostrůvky vzniklé v důsledku výstavby nejčastěji dálničních sítí, které jsou pro migrující živočichy často nepřekonatelné a přímo tím ohrožují zachování jejich populací z důvodu omezení dostupnosti potenciálních potravních zdrojů, úkrytů či příležitostí k rozmnožování.

Tříštění souvislých krajinných celků na menší izolované ostrovy ohrožuje především velké savce (vlk, medvěd, rys, los), kteří pro své přežití potřebují migrovat krajinou na velké vzdálenosti. Vliv má ale také na jiné či menší druhy savců, na obojživelníky, plazy nebo některé druhy ptáků, netopýrů či hmyzu, kteří nejsou schopni z různých důvodů takto široké pásmo přeletět.

Jedná se o nadchody nad komunikací, zpravidla tvořené tunelovou nebo mostní konstrukcí s přírodním vegetačním povrchem, který plynule navazuje na okolní krajinu. Oproti jiným typům migračních objektů, jako jsou mostní estakády, podchody, propustky apod., mohou být využívány širším spektrem živočichů o různých velikostech. Podchody či propustky jsou využívány spíše synantropními druhy, tj. adaptovanými na život v blízkosti lidských sídel (srnec, prase divoké, zajíc, kunovité šelmy) nebo zvyklými na pohyb pod zemí (liška, jezevec).

Je nezbytné si uvědomit, že zachování bezpečných migračních možností přes komunikace je nejen v zájmu zvířecích životů, ale i těch lidských. Zvířata se budou snažit nově vzniklé bariéry v krajině tak jako tak překonat, čímž se zvyšuje riziko nárůstu dopravních nehod.

Jak by měl vypadat funkční ekodukt?

Na tom, zda bude zelený most po výstavbě opravdu reálně využíván, závisí spousta faktorů. Obecně by se dalo říci „čím širší, tím lepší“, ale není to jediná podmínka. Důležité je vědět, pro jaké druhy živočichů bude navržen a znát jejich migrační trasy a nároky na prostředí. S tím souvisí vegetační druhová skladba a úkrytové možnosti, návaznost na okolní terén, vizuální oddělení a odhlučnění. Po realizaci by měl probíhat následný monitoring využívání ekoduktu s průběžným vyhodnocováním, případně pravidelná údržba porostu.

V rámci vegetačních úprav je vhodné používat geograficky původní druhy dřevin a regionální travní směsi s kvetoucími bylinami. Rozmístění a hustota výsadeb by měla odpovídat propojovaným biotopům a nárokům cílových druhů, které mohou být různé. Pokud je například záměrem propojit lesní biotopy pro velké savce, mohou být součástí i opatření pro menší druhy vázané na lesní světliny a okraje. V tomto případě může být zachován střed osluněný a pouze zatravněný bez dřevinné vegetace s umístěním úkrytových možností v podobě kamenů či dřeva.

Dalším důležitým faktorem je šířka, která také závisí na více proměnných. Zvažuje se její poměr k celkové délce ekoduktu, nároky jednotlivých druhů a případné rušivé vlivy. Pro velké savce je standardem minimální šířka 40 m. Pokud se zváží navíc využitelnost pro stepní a lesostepní druhy s cílem diverzifikovat porost, může to být i 60 m. V případě převedení lesní/polní cesty, která je rušivým vlivem, vzniká nutnost zajistit dostatečný prostor pro její oddělení, což znamená opět metry navíc.

Ideálně by přes ekodukt žádná cesta vést neměla (ani žádné dráty vysokého napětí apod.). Zejména velké šelmy jsou citlivé na rušení a s každým rušivým prvkem se snižuje pravděpodobnost, že ekodukt využijí. Vhodným způsobem je přejezdu vozidel úplně zabránit, např. umístěním větších kamenů nebo celých kmenů. Vizuálně lze dálnici oddělit pomocí dřevěných neprůhledných plotů a výsadeb.

Zelené mosty jsou jen jedním z možných opatření k řešení fragmentace krajiny způsobené liniovými stavbami a je nezbytné při jejich plánované výstavbě uvažovat v širším kontextu okolí. Je tím myšleno zvažování kumulace různých vlivů a také kombinování tohoto typu staveb s dalšími typy migračních objektů (podchody, propustky…) spolu se zajištěním dostatečné hustoty průchodů s doplněním dalších opatření, jako jsou ploty, odpuzovače, údržba zeleně na náspech a zářezech, vegetační naváděcí pásy, osvětlení a zvyšování přehlednosti či výstražné a informační systémy.

Současná praxe v ČR

V současnosti je plánování výstavby ekoduktu podmíněno vypracováním migrační studie, která bývá podkladem pro posouzení stavby v rámci EIA (Proces vyhodnocení vlivů záměru na životní prostředí). Tato studie obsahuje zhodnocení celkové migrační významnosti dotčeného území - od analýzy výchozího stavu až po návrhy opatření směřující k zabezpečení průchodnosti komunikace a zjištění druhů migrujících živočichů. Cílem je navrhnout opatření k minimalizaci negativního dopadu stavby na migrační trasy.

Důležitým podkladem pro vypracování migrační studie nebo i pro územní plánování je zpracovaný mapový podklad s vymezením biotopu vybraných zvláště chráněných druhů velkých savců v ČR. Tento podklad byl předmětem projektu z roku 2015 s názvem „Komplexní přístup k ochraně fauny terestrických ekosystémů před fragmentací krajiny v ČR“. Vyznačena jsou zde území jejich trvalého výskytu (jádrová území) a migrační koridory, které jednotlivá území vzájemně propojují.

Dalším významným milníkem z pohledu komplexního řešení problematiky prostupnosti krajiny v souvislosti s realizací liniových staveb je vydání metodiky z roku 2020 „Doprava a ochrana fauny v České republice“. Na té spolupracovala Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR) s Ředitelstvím silnic a dálnic (ŘSD).

V současnosti probíhá projekt s názvem „Průchodnost dopravní infrastruktury pro faunu jako podmínka bezpečné a udržitelné dopravy“, jehož předmětem je mimo jiné systematický monitoring 24 ekoduktů. Jedním z výstupů bude vznik veřejné databáze s hodnocením jejich účinnosti.

Konkrétní příklady realizací v ČR

V České republice je aktuálně zrealizováno 37 objektů typu nadchod, které mohou sloužit pro migraci zvířat, 36 je nad dálnicí/silnicí a jeden nad železnicí. Z tohoto počtu lze 13 z nich označit za ryzí ekodukty, 14 jako víceúčelové nadchody a zbylé představují upravené nadjezdy původně postavené za jiným účelem, než je migrace živočichů (obvykle převedení polní/lesní cesty). Funkci dálničních ekoduktů plní také všechny tunely mimo zastavěná území obcí.

První ekodukt v České republice Dolní újezd byl vybudován na dálnici D35 v úseku mezi Velkým Újezdem a Lipníkem nad Bečvou. Je široký 50 m a jeho výstavba započala v roce 1996. Do provozu byl uveden v létě roku 1999. Celková cena za realizaci vyšla na 111 mil. Kč. Využívají jej například zajíci, divoká prasata, lišky, jezevci, kuny, srnci, jeleni a je jedním z těch, které úspěšně plní svůj účel. Vegetace na povrchu je plně vzrostlá, čímž zajišťuje odhlučnění, plynulé navázání na okolní porost a poskytnutí bezpečných úkrytů. Drobnou nevýhodou je zachování přístupové cesty pro správce lesa, blízkost vesnice Dolní Újezd a strmý sráz navazující na jižní stranu ekoduktu, kam zvířata navádí oplocení.

Ekodukty se většinou plánují a vznikají při výstavbě nových dálnic, ale své opodstatnění má i dodatečná realizace. Příkladem je relativně nedávná rekonstrukce dálnice D1. ŘSD v současnosti zajišťuje oplocování všech dálničních sítí z důvodu prevence střetů se zvěří. Aby se zachovaly a obnovily důležité migrační cesty, byly na základě požadavku AOPK ČR vybudovány 4 nové ekodukty: 2 na Vysočině - Kamenice, Meziříčko a 2 na Jižní Moravě mezi Devíti kříži a Ostrovačicemi - Domašov a Říčany. Nyní jsou ve správě AOPK ČR a pravidelně monitorovány fotopastmi.

Dle telefonického sdělení Ing. Václava Hlaváče, ředitele regionálního pracoviště AOPK ČR Vysočina, jsou všechny čtyři migrační objekty v různé míře, avšak hojně využívány běžnou faunou z řad menších i velkých savců. Dřeviny v okolí ekoduktu Meziříčko byly poznamenány výskytem kůrovce, což může být příčinou pro nižší míru jeho využívání zvěří oproti jiným ekoduktům. V jednom případě byly zaznamenány souřadnice o výskytu vlka před a za jedním z ekoduktů. Fotopast jej však nezachytila. Důvodem může být to, že ani funkčnost fotopastí nemusí být někdy stoprocentní, nebo může dojít k jejich odcizení. V tomto případě je i přesto zřejmé, že jej vlk musel využít. Pohybujících se ohrožených velkých šelem a savců (vlk, medvěd, rys, los) se na našem území příliš mnoho nevyskytuje. Ale pokud bude ekodukt využit i jen jedním z nich, má to smysl, protože může významně přispět k zachování stávajících populací a k obohacení genofondu.

Výstavba dálnice D1 byla jednou z významných příčin oslabení populace losa v ČR. Z roku 2001 je poměrně známý příklad jedince, který se vytrvale pohyboval podél dálnice tři dny a nebyl schopen ji překonat. Musel být nakonec uspán a převezen na druhou stranu, kde byl následně vypuštěn. V současnosti je v těchto místech zajištěna možnost přechodu přes v roce 2021 vybudovaný ekodukt Kamenice, který je se svými 88 m nejširším z ekoduktů na D1.

První oficiální záznam velké šelmy pochází z letošního července a byl zachycen na fotopasti umístěné na relativně novém ekoduktu Bílý Kostel, který vznikl v roce 2023 na hlavním tahu z Liberce na Děčín. Jednalo se o dodatečnou výstavbu nad již existující komunikací v úseku častých srážek se zvěří, především jelenů, kteří tudy migrují z ještědského hřebene.

Příklady dobré praxe u nás tedy jsou. Následně uvedu i několik špatných, které přispěly k opovrhování tímto typem staveb u české veřejnosti. Jedním z nich je výstavba ekoduktu na dálnici D6 u Jenišova poblíž Karlových Varů, navrženého na migrační stezce z Krušnohoří do vnitrozemí. V rámci územního plánování nebylo podchyceno, jak se po výstavbě dálnice bude formovat blízké okolí, a tak vzniklo kousek od ekoduktu rozlehlé obchodní centrum, které zvěř od jeho využívání odrazuje. Ideální není ani blízkost okolních obcí a příliš malá šířka 30,5 m.

Svůj účel pozbývá i ekodukt na D1 u Hrabůvky, který je sice multifunkční a převádí akvaduktem Uhříněvský potok, plynovod a místní komunikaci mezi obcemi a kamenolomem, ale pro zvěř už tu prostor není. Paradoxně nebyl navržen ani v migrační studii v rámci EIA, ani nevzešel požadavek na jeho realizaci od orgánů ochrany přírody či jiných ochranářských organizací.

Na zvážení jsou také stamilionové investice do 7 ekoduktů vybudovaných okolo Prahy na okruhu přibližně 20 km, ze kterých navíc 6 km vede tunely. Důvodem pro pochybování o jejich účelnosti je jejich umístění v blízkosti zastavěného území, předpoklad další urbanizace přilehlých ploch a jejich četnost na takto krátkém úseku, navíc v koexistenci s tunely, které samy o sobě plní funkci ekoduktů. V okolí nelze předpokládat výskyt žádných ohrožených druhů, nelze ani očekávat jejich přesuny či migrace. Ve většině případů navíc převádějí místní komunikace.

Asi nejpodivuhodnější jsou tři ekodukty Cholupice I.-III. v blízkosti Cholupické bažantnice vystavěné velmi blízko sebe, každý o šířce jen 26,6 m. O kousek dál byl umístěn ekodukt Šabatka, který má sice 70 m, nepřevádí žádnou komunikaci, ale je využíván především lidmi k procházkám. Přitom je mezi těmito ekodukty rozsáhlý Komořanský tunel, který byl vyhlouben do stávajícího terénu a jeho povrch tvoří původní souvislý lesní porost i pole. Další ekodukty Hloubětín a Hutě jsou vystavěny opět blízko sebe, převádějí místní komunikace a jsou uprostřed zastavěného území, ze severní strany přiléhá vojenské letiště Praha-Kbely.

Existují i příklady, které jsou někde na půl cesty mezi optimálním provedením a funkčností. Jedná se například o ekodukt Nová Hospoda u Písku v blízkosti mimoúrovňové křižovatky a z jedné strany směřuje do prudkého svahu. I přesto je zvěří hojně využíván pro migraci z okolí Orlické přehrady na Strakonicko. Optimální umístění není vždy jednoduché vymyslet - například z důvodu mnohdy problematického vlastnictví pozemků.

Ekodukt Kletné na novojičínské části D1 byl vystavěn prakticky mezi poli a bez pokryvu vzrostlou vegetací. Na první pohled nemusí být patrno, že leží na migrační trase velkých šelem propojující Beskydy a celé Karpaty s pohořími dále na západ. Umístění do těchto míst je kompromisním řešením mezi finanční nákladností, optimem pro zvěř, technickou řešitelností, umístěním v terénu - v místě, kde je silnice v zářezu, daleko od osídlených oblastí a mimo inženýrské sítě. Zvířata si jej prý oťukávala již v průběhu stavby a začal být ihned využíván divokými prasaty, srnčí, zajíci, liškami a jezevci. Svými rozměry 62 m je navržen především pro umožnění migrace velkých šelem. Okraje jsou lemovány dřevěnými ploty, které brání výhledu na dálnici, a do budoucna se počítalo i s výsadbou zelených pásů a remízků v okolí, aby sem byla zvířata lépe nasměrována. Provedení bylo konzultováno s CHKO Poodří.

Jedním z teprve plánovaných je ekodukt Mosty u Jablunkova. Jablunkovská brázda poblíž hraničního přechodu se Slovenskem je významným migračním koridorem velkých savců a šelem, ale byla v těchto místech přetnuta silnicí první třídy. Plánovaný zelený most bude mít šířku od 68,5 do 84,8 m s umístěním do zvlněného terénu. Pro dosažení menšího sklonu přesypávky je navrženo přeložení koryta potoka (v délce 73 m) do větší vzdálenosti od konstrukce ekoduktu. Náklady na realizaci jsou odhadovány na 163 mil. Kč. Další ekodukt, aktuálně ve výstavbě, je mezi Bzencem a Moravským Pískem na Hodonínsku. Most je široký 66 m a má netradiční zalomenou konstrukci oproti obvyklému obloukovému tvaru, jinak by zvěř procházela na úrovni špiček stromů, což není žádoucí. Díky zalomení bylo možné snížit výšku. Cena stavby ekoduktu je 113 mil. Kč.

Závěr

Neblahou pověst ekoduktům přinesly především dřívější nepromyšlené realizace a několik předražených bezúčelných zelených mostů okolo Prahy. Na příkladech ze současné praxe lze vnímat pozitivní posun a poučení z minulosti. Umístění a výsledná podoba bývá konzultována s odborníky. Vznikla metodická podpora a v centru zájmu je i monitoring funkčnosti stávajících ekoduktů. Pozitivní je také zjištění, že jsou některé zelené mosty využívány i přesto, že nejsou úplně optimálně navrženy. Nespornou výhodou je jejich možná využitelnost pro široké spektrum živočichů najednou. Navíc většina druhů výrazně častěji využívá ekodukty než stejně široké podchody. Jejich výstavba má dle mého názoru smysl a je jedním z prvků, který může významně zmírnit negativní dopady fragmentace krajiny způsobené umístěním liniových staveb. Vzhledem k jejich finanční nákladnosti je ale nutné jejich realizaci pečlivě promyslet a umět ji adekvátně odůvodnit veřejnosti.

A ještě malý tip na závěr - zadejte si do vyhledávače portálu Mapy.cz obecný pojem ekodukt a můžete se kochat těmito stavbami nejen u nás, ale i ve světě. Kdyby se vám zdálo, že vám to moc ekoduktů nenabídlo, zkuste zazoomovat blíž.

Veronika Šimáčková je teoretickou i praktickou ochranářkou přírody na volné noze. V neziskové organizaci Rezekvítek kde se podílí na péči o chráněné lokality. Ráda chodí na hory, letos mimo jiné absolvovala Stezku Českem.