VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Jedním z nejvýznamnějších nástrojů ochrany přírody jsou chráněná území v podobě institutu zvláště chráněných území. Podle zákona o ochraně přírody a krajiny se vyhlašují na přírodovědecky či esteticky významných nebo jedinečných lokalitách. Za taková území považujeme nejčastěji místa s unikátní nebo ukázkovou (reprezentativní) biologickou rozmanitostí. Patří sem nejčastěji území s výskyty chráněných či ohrožených druhů rostlin a živočichů nebo se jedná o přítomnost významných biotopů. Do chráněných lokalit řadíme také území významné až jedinečné po stránce geologické.

Ukázky geologického vývoje si můžeme představit v podobě různých odkryvů a stratigrafických profilů. Chráněny jsou například mrazové klíny či sruby, vulkanické kužele i čedičové varhany. Mohou to být různé útvary, jako jsou pískovcová města anebo nálezy vzácných nerostů, např. granátů. Reprezentativními ukázkami jsou krasová území s jeskyněmi, propastmi, závrty, škrapy apod. Někdy je geologický podklad úzce propojený s ochranou živé přírody. Třeba na hadcích se tvoří specifická vegetace, stejně tomu je u písčitých či sprašových podkladů.

Pro menší geologické útvary do několika hektarů je nejvhodnější a nejvyužívanější kategorií ochrany přírodní památka (PP) či národní přírodní památka (NPP). Mezi nejmenší území u nás patří právě ta s geologickým předmětem ochrany. Jmenovat můžeme třeba PP Myšenecká slunce v jižních Čechách s velikostí 16 m². Chráněny jsou i celá území v podobě chráněných krajinných oblastí (např. CHKO Moravský kras), dokonce i národní parky (říční fenomén v NP Podyjí).

Na území Zlínského kraje najdeme sedmnáct zvláště chráněných území převážně geologického významu, jsou to: PP Ježovský lom, PP Medlovický lom, PP Hrádek, PP Skalky, PP Čertův kámen, PP Budačina, PP Králky, PP Skály, PP Čertovy skály, PP Svantovítova skála, PP Jarcovská kula, PP Kopce, PP Jasenice, NPR Pulčín - Hradisko, PP Kozel, PP Kazatelna, PP Kurovický lom.

Několik z uvedených lokalit jsme si přiblížili již v minulých číslech Veroniky. Tentokrát si představíme další tři chráněná území s výjimečnými geologickými fenomény. Texty vychází z knihy Geologické lokality Zlínského kraje (2021).

Přírodní památka Ježovský lom

Tento opuštěný pískovcový stěnový lom s jihovýchodní až jižní orientací najdeme v blízkosti silnice z Ježova do Osvětiman. Jedná se o ukázku flyšové sedimentace luhačovického souvrství. Z hlediska geologického představuje lomová stěna příklad flyšové sedimen tace s různými geologickými jevy, jako jsou například erozní podmořská koryta. V jednotlivých vrstvách, které jsou odkryté lomovou stěnou, převažují hnědavě šedé hrubozrnné křemenné pískovce, místy s nezpevněnou příměsí sedimentů až slepenci s písčitým základem. Právě u pískovců je zajímavá přítomnost vápnitého tmelu. Jeho vyšší koncentrace místy horninu zpevňuje, jinde je ho málo a pískovce jsou drolivé a kulovitě až bochníkovitě odvětrávají.

Lokalita je také důležitým útočištěm teplomilné flóry a fauny. Významná je zde psamofilní vegetace, z nichž některé pochází z poslední doby ledové. Psamofyty neboli psamofilní druhy (pískomilné) jsou rostliny rostoucí na písčitých půdách a píscích. Tato stanoviště jsou charakteristická prudkými výkyvy vodního režimu, proto musí být tyto rostliny dobře přizpůsobeny suchu, často to bývají zároveň xerofyty (druhy přizpůsobené suchým podmínkám). Z rostlinné říše zde můžeme narazit na paličkovec šedavý Corynephorus canescens, kavyl písečný Stipa borysthenica, smil písečný Helichrysum arenarium, mateřídoušku panonskou Thymus pannonicus, pelyněk ladní Artemisia campestris či koniklec velkokvětý Pulsatilla grandis. Z živočichů můžeme v území zpozorovat ještěrku zelenou Lacerta viridis, brouky, kteří vyžadují obnažené povrchy (střevlík Ulrichův Carabus ulrichii, svižník polní Cicindela campestris, prskavec menší Brachinus explodens) či samotářské včely (kutík zdobený Ectemnius lituratus, hrnčířka trnoštítá Antepipona orbitalis).

Přírodní památka Medlovický lom

Asi tři kilometry východně od Ježovského lomu najdeme opuštěný lom po těžbě porcelanitů. Území lomu je provázáno výskytem paleogenního flyše, který je tvořen několika silně zvrásněnými vrstvami různého stáří. Najdeme tady ukázky několika geologických období - spodní a svrchní soláňské vrstvy (paleocén - stáří 66 až 56 milionů let), bělověžské vrstvy (spodní až střední eocén - stáří 56 až 34 milionů let) a spodní a svrchní zlínské vrstvy (střední eocén až spodní oligocén - stáří 34 až 23 milionů let). Právě v mělkých okrajových depresích se v období svrchního miocénu (11-7 milionů let) usadily jíly se slojemi lignitu o mocnosti asi 1,5 m. Ty právě daly vzniknout unikátní hornině - porcelanitu.

Medlovické porcelanity - tak zní jejich oficiální název - vznikly následným vypálením původních jílů při vyhoření lignitové sloje (patrně za spoluúčasti úniků zemního plynu). Porcelanity mají převážně výraznou cihlově červenou barvu různých odstínů, nacházejí se tu i porcelanity okrově hnědé (slaběji vypálené), hnědé, fialové, modrošedě až světle šedé (ty nejsilněji vypálené). Vlivem smršťování po vypálení jsou porcelanity silně a nepravidelně rozpukané, s četnými ohlazy a trhlinami. Porcelanity jsou poměrně tvrdé, střípkovitě se rozpadající na ostrohranné úlomky o velikosti od několika cm do 10-20 cm.

Nejcennější část lokality tvoří zachovaná asi padesát metrů dlouhá a pět metrů vysoká lomová stěna, která reprezentuje průřez zbytkem jedinečného výskytu v úplném profilu, včetně zón kontaktu s nadložím i podložím. Kromě porcelanitů tu byla popsána řada dalších minerálů, např. síra, vápnitý sintr, manganomelan, hyalit. Úlomky medlovických porcelanitů byly nalezeny ve štěrcích a píscích tzv. boršického výplavového kužele v pískovně Boršice u Buchlovic (vzdálené 8 km od lomu).

Přírodní památka Olšava

Třetí geologickou zajímavostí je přírodní památka Olšava. Najdeme zde zbytek přirozeného neregulovaného koryta řeky Olšavy. Památku tvoří údolní niva s výraznými sedimenty račanské jednotky magurského flyše (viz Veronica č. 1/2023). Na těchto sedimentech se nachází strmá, místy až 12 m vysoká stěna, která je tvořena návějí spraší a sprašových hlín s fosilními půdami a půdními sedimenty. Původně byla Olšava divočící řekou na fluviálních písčitých štěrcích poslední doby ledové. Dnešní reliéf řeky se utvářel v naplaveninách hlín v souvislosti s erozí člověkem postupně obdělávaných ploch během posledních přibližně 6 000 let. Shodou okolností nebyla Olšava v tomto úseku naštěstí nikdy regulována a dnes je kromě ukázky původních neregulovaných řek naší krajiny též ukázkou geologického a geomorfologického vývoje čtvrtohorní krajiny.

Pavel Šnajdara (1966), ochránce přírody, geograf a regionální publicista, zejména pro oblast Zlínského kraje, též fotograf věnující se dokumentární fotografii a krajinářství.