VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Když se vypravíte za hranice svého města či vesnice, nebo dokonce za hranice svého státu, dostanete přehršel rad, jak navštívené nové město, novou oblast či stát nejlépe poznat. Brožované bedekry nabízí nekonečnou řadu zaručených tipů, stejně jako zkušení cestovatelé zahlcují své online stránky zaručenými a odzkoušenými lokalitami, které přeci každý musí vidět. Jednomu by se z toho zamotala hlava. Podle mne však stačí zajít na místní hřbitov. Pravda, nepořídíte tady efektní fotografické záběry, kterými ohromíte přátele na facebooku, ale je tady klid a rozhodně se nebudete mačkat v davu. A nuda to rozhodně také nebude. Na hřbitově v Bělorusku mne překvapily kříže ověnčené girlandami květů, jaké bych očekával spíš někde v Mexiku. A to nebylo vše, téměř u každého hrobu stál stůl se zahradní židlí a na něm nedojedené pohoštění. Zrovna mrholilo a kapky rozpouštěly polevu z dortového řezu, který tady někdo, snad pro nebožtíka, ponechal. Na Sicílii hřbitovy zase spíše připomínají chaotický shluk bizarních staveb. Nejedná se ale o domky, nýbrž o hrobky, ve kterých se chce nebožtík, alespoň po smrti, ukrýt před věčným palčivým sluncem. Bílé kamenné kříže dávno nepoužívaných hřbitovů, schoulených kolem anglických kostelíků z režného zdiva, mi dodnes jasně svítí v paměti. Aniž to možná tuší, vypovídají hřbitovy o místních obyvatelích lépe než jejich místní kroniky. Mnoho se ze hřbitovů dozvíme i sami o sobě. Zarůstající litinové kříže na opuštěných hřbitovech v pohraničí možná nejlépe vypraví příběh o naší zlobě, o vykořenění dlouhé tradice místních obyvatel, kteří, i když bez viny (možná ne všichni, ale většina), odešli ve smutných pochodech pryč. Jen jejich jména napsaná bílou barvou na černé litině nedokázal zatím smýt déšť. Takový hřbitov jsem jako kluk navštěvoval v Podhradí nad Dyjí, kde jsme s rodiči trávili prázdniny. Člověk musel vyšlapat pořádný kousek do kopce, ale atmosféra toho místa mne fascinovala. Ve škole jsem pak k údivu spolužáků ztvárnil ve výtvarné výchově téma „Mé prázdniny“ prostým kontrastem oprýskané červeně cihlové zdi a jednoduchých černých křížů utopených v zeleném plevelu. Desetileté děti prostě pro hřbitovní turistiku neměly ještě pochopení.