VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Produkty z drogerie by se v jistém smyslu daly přirovnat k chlebu: ty nejlepší mají ve složení jen pár nezbytných položek (mouku, vodu, kmín, sůl), možná nějaká ta semínka pro chuť. Jak se to začne rozšiřovat o zlepšující přípravky, enzymy a další, je načase zpozornět. Se stejnou pozorností je dobré číst ty drobné texty na obalech mýdel, šamponů, úklidových prostředků. Výrobci (a dovozci) mají totiž povinnost všechny chemické látky prodávané na trhu EU vyhodnotit z pohledu nebezpečnosti (jak pro zdraví, tak pro životní prostředí) a výsledky srozumitelně sdělit. Největší striptýz povinně udělají při sestavování tzv. bezpečnostního listu. Ten musí být vypracovaný pro všechny látky nebo výrobky (směsi), které jsou v nějakém ohledu nebezpečné nebo obsahují nebezpečné látky. Obsahuje výpis nebezpečných látek, druh a závažnost nebezpečnosti a bezpečné zacházení s nimi. Vše zpracované v národním jazyce, v jednotné struktuře podle aktuálních znalostí a dostupné při prodeji nebo na webu. A zároveň je, bohužel, skoro nikdo nečte.

Říct, že čím méně látek, tím bezpečnější výrobek, by však bylo poněkud velké zjednodušení. Ale na druhou stranu platí, že v zásadě všechny výrobky (na mytí nádobí, rukou, podlah, vlasů atd.) obsahují nějaké tenzidy (smáčedla, usnadňující přesun špíny do vody), vodu a větší nebo menší počet pomocných látek - parfémů, barviv a konzervantů. A při průzkumu bezpečnostních listů většinou zjistíte, že jako toxické jsou klasifikovány právě některé z těchto doplňků. Nejčastěji jsou toxické pro vodní organismy, někdy i s dlouhodobými účinky.  Je to samozřejmě otázka množství - v každém jednotlivém výrobku je jich jen trochu, a právě toto množství je hodnoceno z pohledu ne/bezpečnosti. Ale když se to všechno potká a sečte, nebo dokonce zreaguje v odpadní vodě (nebo rovnou v řece nebo v moři), tak tam už prakticky dohlédnout nelze. 

To vše se týká i výrobků s ekoznačkou, v případě drogerie je nejrozšířenější ekoznačka EU. Ta zakazuje nejnebezpečnější a podezřelé látky, u ostatních klade různá omezení. Ale i v nich se můžete setkat se složkami prokazatelně nebezpečnými pro životní prostředí a vodní organismy, byť jich není mnoho. Z tohoto pohledu jsou rozhodně víc eko než běžná produkce a ekoznačku si zaslouží. A podmínky pro udělení ekoznačky ošetřují řadu dalších aspektů výroby i balení.

Je vám to výše popsané proti srsti? Zvu vás ještě o krok dál. Nechme ekoznačky být a podívejme se po mycích prostředcích, které jsou levné, účinné a maximálně eko. Jen nevoní po umělých magnóliích a mají fádní barvy. Jde samozřejmě o chemické látky, některé z nich dráždí kůži nebo oči. Ale určitě nezůstanou v přírodě dlouho.

Mýdlo. Vyrábí se reakcí tuku (rostlinného nebo živočišného) a louhu (hydroxidu) sodného nebo draselného. Na praní, na mytí sebe i podlah. Nejlépe bez barviv a vůní nebo jen opravdu přírodně navoněná. Cena je různá, záleží na surovinách, obyčejné od cca 20 Kč za 100 gramů.

Kyselina octová - ocet. Na nádobí, na podlahy, na odstranění vodního kamene, na máchání prádla. Silnější 10% není vhodný na vaření a manipulujte s ním opatrně. Cena od jeho „objevení“ pro úklid vyskočila na nějakých 30 Kč za litr. Na úklid je možné použít jak bílý ocet, tak „klasický“ nahnědlý v 8% koncentraci, v něm je navíc estragonové aroma a karamelové barvivo.

Krystalická nebo prášková soda (na praní). Velmi dobře odmašťuje (rozpuštěná v horké vodě), dá se v ní prát přímo nebo si vyrobit mýdlový sliz. Může působit dráždivě na pokožku a v očích. Prádlo vymáchejte v octové vodě, jinak zanechá bílé stopy. Cena kolem 30 Kč za kilogram a koupíte ji v každé samoobsluze na namáčení prádla. Někdy se prodává jako „eko produkt“ za výrazně vyšší cenu, čtěte složení.

Kyselina citronová. Výborně odmašťuje, odstraňuje vodní kámen v kávovarech, konvicích i v toaletách a na rozdíl od octa není cítit. Lze ji koupit v ceně do 100 Kč za kilogram jako prášek. Občas se prodává jako „eko čistidlo“, kterým opravdu je, ale za cenu velmi vysokou (necelý litr 10% roztoku ve vodě za cca 70 Kč - doma vyrobíte totéž ze lžíce kyseliny a půllitru vody za cca 5-10 Kč). Hledejte spíše v profi prodejnách drogerie, chemie nebo potřeb pro zavařování (funguje i jako konzervant a okyselovadlo), kde ji mají levně a ve větším balení.

Ekoznačky, úklidové a mycí tipy najdete na www.veronica.cz v naší ekoporadně.

Autorka se v Ekologickém institutu Veronica věnuje ekoporadenství, zejména pro domácnosti. Dále se zabývá zaváděním ekologického provozu a odpovědného nakupování na veřejných institucích a odpadovým hospodářstvím obcí. Vzděláním ekoložka, od roku 2002 pracuje v neziskovém sektoru, založila bezobalový obchod Olomouc bez obalu a sedm let strávila na Šumavě revitalizacemi rašelinišť a mokřadů. Ve volném čase nejraději putuje za obzory.