Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

Prales Mionší


Antonín Dufek, č. 4/2009, str. 26

Prales Mionší. Foto J. Sudek et al., texty O. Hauck jr., P. Helbich. Kant, Praha 2009, 245 s.

Beskydský prales na Mionší (Menším vrchu) je po Boubínu snad druhým nejznámějším neregulovaným porostem České republiky. Kniha, kterou mu věnoval náš nejznámější fotograf pralesů Rudolf Janda (1907-2000), byla možná první svého druhu na světě (Prales v Beskydách, Praha 1943, zdaleka ne všechny záběry v knize jsou však z Mionší). Nakladatelství Kant Karla Kerlického letos vydalo výjimečnou publikaci, věnovanou tomuto pralesu, do konce roku vyjde i Mionší Josefa Sudka v nakladatelství Torst jako další díl postupného vydávání Sudkova díla.

Sudkovy práce nechybějí ani v exkluzivní a skvěle vytištěné publikaci nakladatelství Kant, již inicioval fotograf a cestovatel Roman Burda. Sdružil v ní přes 200 výhradně černobílých fotografií autorů, kteří Mionší důkladně poznali a věnovali jeho zpodobování velké úsilí. Nechybějí díla Rudolfa Jandy (nakladatelství Kant plánuje jeho monografii) ani Sudkova asistenta a pokračovatele Petra Helbicha, který letos oslaví osmdesátiny. Helbich Sudka do Mionší přivedl a provázel ho zde při všech jeho pobytech. Sám ovšem také fotografoval a pokračoval v tom i po Sudkově smrti. Dalším z nejstarších autorů je Herbert Thiel z Ostravy (*1936), který v Jandových stopách zobrazuje všechny dostupné pralesy, a to i barevně. Překvapením jsou málo známé snímky autorů z regionu, Jana Byrtuse (1935-1992, fotografie vznikly kolem roku 1980 a jsou nejvíc spjaty s tehdejším fotografickým stylem), zubního lékaře Vladimíra Bichlera z Třince a panoramatické záběry Romana Burdy z Jablunkova. Fotografie nejsou datované (úvodním snímkům chybí i autorské určení) a jsou sjednoceny podobným vztahem všech participujících k přírodě a k iluzivní tradici jejího zpodobování. Nezobrazují jen prales, ale i jeho okolí.

Rudolf Janda, který se specializoval na fotografování pralesů v Československu i v zahraničí a mohl tedy srovnávat, považoval Mionší za náš nejkrásnější prales (snad se brzy dočkáme otištění textu, který Mionší věnoval). Pomineme-li hledisko krásy, Mionší je zvláštní tím, že prales obkružuje téměř holou polanu na temeni kopce. Je jako tonzura, symbolizuje sakrální dimenzi přírody. Mionší znamená „menší“, ale díky tonzuře se připomíná i „mniší“. Slunečná pastorální polana se tetelí v nekonečných hrátkách s mraky a nebesy nad hlubinou pralesa, ze kterého je jen krůček do nepoznatelného podsvětí, z něhož jsme vzešli. Je to kontrast inspirující fotografy. Jak asi bude vypadat příští barevná publikace o Mionší?

Antonín Dufek
kurátor Moravské galerie v Brně

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu