VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Po dvou letech projednávání byla nařízením vlády z 15. ledna 2025 s účinností od 1. července 2025 vyhlášena chráněná krajinná oblast Soutok, a to jako 27. chráněná krajinná oblast v České republice. Lužní krajina v oblasti soutoku řek Moravy a Dyje je navrhována k ochraně již od poloviny minulého století a byla za tu dobu zapsána na mnoho evropských a světových prestižních seznamů. Česká republika se tím opakovaně zavázala k ochraně tohoto dědictví a zajištění odpovídající péče o něj. Až vyhlášení chráněné krajinné oblasti Soutok v letošním roce tyto závazky naplnilo.

Chráněná krajinná oblast (CHKO) Soutok zahrnuje na výsledné vyhlášené ploše 12,5 tis. ha nejrozlehlejší komplex lužních lesů v České republice, luk a vodních toků a ploch v nivách Dyje od vodního díla Nové Mlýny a Moravy od Hodonína po jejich soutok na česko-slovensko-rakouském trojmezí. Jde o mimořádnou ukázku starosídelní krajiny širokých říčních niv s dochovaným koncentrovaným přírodním a kulturním dědictvím světového významu.

Mnoho stránek Veroniky již bylo zaplněno popisem mimořádných hodnot tohoto území, dokumentací jeho ohrožení i nevhodných způsobů využívání nebo poškozování. Současné přírodní hodnoty bohužel představují již jen část někdejšího bohatství. Území bylo v druhé polovině minulého století negativně ovlivněno rozsáhlými vodohospodářskými úpravami, zejména ohrázováním a prohloubením řek Moravy a Dyje a výstavbou Vodního díla Nové Mlýny. Následkem těchto zásahů došlo k narušení povodňového režimu, poklesu hladiny spodních vod a plošnému chřadnutí lesních porostů. Část nivních luk (např. Gbelské, Lanžhotské Čisty, část luk v nivě Kyjovky) byla v tomto období zorněna. Uzavřený chov zvěře provozovaný zde na proměnlivé ploše nejméně od roku 1872 byl v roce 1967 završen vytvořením největší tuzemské obory Soutok. Vysoké stavy zvěře limitovaly přirozené zmlazení dřevin a vedly ke zřízení desítky hektarů rozlehlých vyplocených oblastí (tzv. obnovních bloků), kde byla snaha celkově porosty během krátké doby obnovit. Tento způsob s přiřazováním sečí vedl ke vzniku velkoplošných mlazin s nízkou hodnotou pro biodiverzitu po několik příštích desetiletí. Intenzita holosečné obnovy byla na konci devadesátých let ještě navýšena zavedením technologie samochodných štěpkovacích fréz (rozdrcení klestu a pařezů a promíchání s odfrézovanou horní vrstvou půdy) spojené s ničením všeho živého. V devadesátých letech došlo k nevhodnému zalesnění některých luk, a dokonce i některých hrúdů (o tzv. hrúdech více v textu Libora Ambrozka). Zbylé aluviální louky byly obhospodařovány velkoplošně, což vedlo k jejich významné degradaci. Navíc se samozřejmě ani území dnešního CHKO Soutok nevyhnulo dopadům klimatické změny, znásobeným právě výše uvedeným negativním ovlivněním vodního režimu. Jde zejména o chřadnutí lesních porostů včetně zásadní změny v zastoupení dřevin, když po masovém úhynu jilmů následuje prakticky plošný rozpad jasenin.

Přesto, nebo spíš navzdory negativním vlivům se na území CHKO Soutok uchovala v rámci ČR nejreprezentativnější ukázka všech typických biotopů údolních niv velkých řek. Jsou zde vyvinuta unikátní rybí společenstva, území je mimořádně cenné z hlediska výskytu obojživelníků. Mnoho kriticky ohrožených druhů hmyzu a ptáků zde má nejpočetnější a často jediné populace v rámci celé ČR. Pokud chceme tyto přírodní hodnoty a zdejší unikátní kulturní krajinu uchovat i pro další generace, je třeba bezodkladně vynaložit úsilí na cílenou péči o dochované fenomény a na jejich zlepšování. Zajištění systematické a průběžně vyhodnocované péče je ostatně hlavním důvodem vyhlášení chráněné krajinné oblasti Soutok.

Předlouhá historie snah o ochranu

Poté co Lichtensteinové v 17. století přesunuli sídlo knížecího rodu z Mikulova do Valtic, zahájili úpravy krajiny na svých statcích tak, aby zároveň plnila hospodářské požadavky i dosahovala tehdejších ideálů krajinných krás. Velkorysé úpravy umně usměrňující, využívající a doplňující tvořivé síly přírody se netýkaly jen Lednicko-valtického areálu, ale i lužních lesů, luk a vodních prvků. Počátky snah o ochranu přírody a krajiny na území dnešní CHKO Soutok se kryjí s tímto obdobím estetizace celého panství.

Cílená opatření na ochranu přírodních prvků spadají do období na počátku 20. století, kdy kníže Jan II. z Liechtensteina zvaný „Dobrotivý“ ušetřil významné stromy a vybrané lesní porosty ve zdejších lužních lesích od holosečí. Po hospodářské úpravě lesa byly od roku 1931 v těchto porostech zastaveny všechny úmyslné těžby.

V roce 1948 se objevuje první návrh na úřední ochranu lužních lesů na soutoku řek Moravy a Dyje ve Šmardově Soupisu přírodních rezervací na Moravě. V témže roce se zástupci tehdejšího ministerstva zemědělství a ministerstva školství, věd a umění shodují na faktické existenci rezervací Ranšpurk a Cahnov a Ústřední ředitelství Státních lesů a statků konstatuje, že bude respektovat zájmy ochrany přírody ve všech ostatních lužních lesích na Břeclavsku. O rok později jsou vyhlášeny státní přírodní rezervace Cahnov a Ranšpurk. V roce 1956 vyzvali k ochraně břeclavských lužních lesů účastníci mezinárodního symposia Organizace pro výživu a zemědělství Spojených národů (FAO OSN).

Snahy o velkoplošnou ochranu Dolnomoravských luhů byly oživeny v 70. letech. První návrh CHKO byl připraven Krajským střediskem památkové péče a ochrany přírody v roce 1972. Z něj byla realizována jen část, a to vyhlášením CHKO Pálava v roce 1976 (z lužní krajiny zahrnula jen drobný fragment luhů v nivě Dyje v lokalitě Křivého jezera). Znovu bylo o ochraně nejnižší části Dolnomoravského úvalu uvažováno v 80. letech v souvislosti s přípravou biosférické rezervace UNESCO, která byla nakonec v roce 1986 schválena opět pouze v oblasti Pavlovských vrchů a jejich nejbližšího okolí pod názvem Biosférická rezervace Pálava. V roce 1987 byl po mnoha letech příprav předložen Slovenským svazem ochránců přírody slovenské vládě návrh na zřízení trilaterálního národního parku Podunají, který zahrnoval i oblast dolnomoravských luhů.

Společenské změny po roce 1989 přinesly zpřístupnění hraničního pásma a znovu i úvahy nad formou velkoplošné ochrany Dolnomoravských luhů. Zpočátku bylo pod záštitou Světového fondu na ochranu přírody v návaznosti na předrevoluční iniciativy diskutováno vyhlášení trilaterálního národního parku. Nakonec byl v roce 1992 připraven návrh nařízení vlády o ochraně části území na soutoku Moravy a Dyje v podobě rozšíření CHKO Pálava. Tento první návrh ochrany formou CHKO obsahoval celé území Lednicko-valtického areálu a komplex lužních lesů a nivních luk jižně od Lanžhota. Významně se tak vymezení CHKO přibližovalo Šmardovu návrhu. Nařízení však bohužel nakonec nebylo ministerstvem ani předloženo vládě. V roce 1993 byla většina území pod názvem Mokřady dolního Podyjí (11,5 tis. ha) zapsána na seznam mezinárodně významných mokřadů.

Od té doby se potřeba velkoplošné ochrany pravidelně objevovala mezi nejdůležitějšími prioritami státní ochrany přírody, na její absenci opakovaně poukázala všechna hodnocení dostatečnosti a reprezentativnosti soustavy CHKO v České republice, úkol vyhlásit CHKO Soutok byl obsažen ve všech strategických materiálech a politikách ochrany přírody schvalovaných ministerstvem životního prostředí i vládou. Významným impulzem k vyhlášení CHKO bylo zahrnutí území do evropské soustavy chráněných území Natura 2000 vyhlášením dvou rozsáhlých evropsky významných lokalit (EVL) Soutok-Podluží (9713 ha) a Niva Dyje (3249 ha) a ptačí oblasti Soutok-Tvrdonicko (9575,5 ha) v roce 2005. V nařízení vlády č. 132/2005 Sb. se pro zajištění ochrany obou EVL předpokládalo vyhlášení CHKO. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK) návrh CHKO na základě úkolu Ministerstva životního prostředí v roce 2008 připravila, ale vyhlašovací proces byl kvůli odporu části obcí a některých partnerů ministerstvem životního prostředí zastaven.

Byly hledány jiné cesty, jak ochranu mimořádně cenného území Soutoku zajistit. V prvé řadě byla analyzována možnost využití smluvní ochrany. Tato cesta se ukázala neprůchodná z více důvodů (velký počet vlastníků, nereálnost identifikování zásad péče a všech potřebných opatření k zajištění předmětů ochrany, a to na dobu neurčitou, náročný proces v případě potřeby změn smlouvy atd.). Spíše zbylou alternativou pro ochranu území se tak nakonec stala realizace soustavy maloplošných zvláště chráněných území. Jednalo se o variantu nevhodnou, administrativně složitou, neefektivní a zatěžující hospodáře v území komplikovaným výkonem státní správy prostřednictvím několika orgánů ochrany přírody, nepodařilo se však tehdy o tomto faktu státní podnik Lesy ČR ani některé další partnery přesvědčit. V nařízení vlády (č. 318/2013 Sb.) byla proto forma ochrany zdejších evropsky významných lokalit aktualizována na částečnou ochranu formou národních přírodních rezervací (NPR), národních přírodních památek (NPP), přírodních rezervací (PR) a přírodních památek (PP) a ministerstvo životního prostředí pověřilo v roce 2012 AOPK ČR zpracováním návrhu, který byl v následujících letech projednáván s Krajským úřadem Jihomoravského kraje a partnery v regionu. AOPK ČR byly vypracovány záměry na vyhlášení a návrhy plánů péče pro NPR Lanžhotské pralesy (439,6 ha) a rozsáhlou NPP Soutok (3186 ha). Obě zvláště chráněná území byla navržena tak, aby pokryla nejcennější oblasti výskytu chráněných fenoménů této lužní oblasti a z hlediska zajištění správného managementu se vhodně doplňovala (v zásadě nahrazovala většinu ploch I. a II. zóny z původního návrhu CHKO). V říjnu 2019 byl ministerstvem oznámen záměr na vyhlášení NPR a posléze v březnu 2020 pak záměr na vyhlášení NPP (proces byl dokončen po dlouhých pěti letech - vyhlášky MŽP o zřízení obou zvláště chráněných území nabyly účinnosti k 1. lednu 2025). Tři zvláště chráněná území o souhrnné ploše přibližně 100 ha připravil také Krajský úřad Jihomoravského kraje.

V roce 2019 AOPK ČR vydala nesouhlasné stanovisko s novými lesními hospodářskými plány, které nezohledňovaly předměty ochrany území soustavy Natura 2000, ochrana přírody na Odboru životního prostředí Krajského úřadu Jihomoravského kraje dospěla ve svém hodnocení ke stejnému závěru a orgán státní správy na Krajském úřadu proto neschválil lesní hospodářské plány. V roce 2019 AOPK ČR spustila specializovaný web zaměřený na oblast soutoku Moravy a Dyje, kde zveřejňovala veškerou dokumentaci a informace k probíhajícímu řízení a další aktuality. V roce 2020 došlo k dohodě mezi vedením státního podniku Lesy ČR a AOPK ČR na principech lesního hospodaření v lužních lesích, což odblokovalo komplikovanou situaci pro lesní hospodaření bez platných plánů. Tyto zásady se následně propsaly do nově zpracovaných lesních hospodářských plánů, které již mohly být schváleny.

Vyhlášení CHKO

V letech 2017-2019 ze strany místních obyvatel vyvrcholila kritika intenzivního lesního hospodaření a holosečných těžeb lužních lesů a vytváření velkých obnovných bloků. Způsob hospodaření spojený se ztrátou biodiverzity byl kritizován také odbornými společnostmi a akademickými pracovišti. Výsledkem této společenské objednávky byla reakce několika politických stran a hnutí, které potřebu územní ochrany tzv. Moravské Amazonie zařadily do svých programů. Nakonec přímo programové prohlášení Vlády ČR z ledna 2022 obsahovalo záměr zajistit ochranu Moravské Amazonie vyhlášením národního parku. AOPK ČR však jednoznačně preferovala vyhlášení CHKO, protože v území je třeba pro zachování předmětů ochrany šetrně nadále hospodařit, kdežto hlavním cílem národního parku by na většině území musela být bezzásahovost. Bylo potřeba o tom přesvědčit i politické vedení ministerstva. To se na základě analýzy AOPK ČR a porovnání obou variant (podpořené hlasy z odborné veřejnosti) podařilo a MŽP uložilo AOPK ČR zpracovat aktuální podklad pro zřízení CHKO. 

Nový návrh vymezení CHKO Soutok byl AOPK ČR připraven tak, aby co nejvíce respektoval dřívější připomínky obcí a dalších partnerů v regionu. V prvním pololetí 2023 byl návrh předjednán. Informace o přípravě návrhu s nabídkou jednání byla zveřejněna v médiích a obcemi na obecních vývěskách a publikována v místních periodikách. Celkem bylo uskutečněno 262 jednání s představiteli obcí, hospodařících subjektů, spolků a dalších partnerů, vč. projednání v zastupitelstvech. Většina měst a obcí uspořádala k tématu setkání s veřejností. Pro představitele obcí spadajících do území navrhované CHKO Soutok bylo uskutečněno setkání se starosty obcí v již existujících chráněných krajinných oblastech Litovelské Pomoraví, Moravský kras a Český les.

Na základě výsledku předjednání byl návrh upraven tak, aby vyjadřoval co největší shodu v regionu (mj. bylo území CHKO na návrh obcí či hospodařících subjektů redukováno v katastrálních územích obcí Lednice, Bulhary, Lanžhot, Kostice a naopak jinde rozšířeno v katastrech Lednice, Ladná, Zaječí, Lanžhot a Hodonín). Paralelně s vyhlášením CHKO došlo k projednání zonace CHKO a k projednání upřesnění a úpravy hranic EVL Niva Dyje a EVL Soutok-Podluží s cílem sjednotit vedení hranice CHKO a EVL.

V srpnu 2023 MŽP oficiálně oznámilo záměr vyhlásit CHKO Soutok. Z více než šesti tisíc oprávněných subjektů podalo námitky 219. Z nich bylo pouze devět unikátních, ostatní byly stejného znění a podané totožným advokátem. Některým bylo vyhověno, jiné MŽP zamítlo (část mj. kvůli tomu, že jejich pozemky vůbec v CHKO neležely). Třiačtyřicet subjektů podalo proti rozhodnutí rozklad. V roce 2024 rozkladová komise ministra všechny rozklady zamítla. Proti rozhodnutí rozkladové komise podalo třicet subjektů žalobu. K dnešku rozhodl Městský soud v Praze ve 24 případech. Všechny žaloby v celém rozsahu zamítl. Proti těmto rozsudkům bylo podáno 22 kasačních stížností k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Ten již polovinu stížností projednal a všechny jako neoprávněné zamítl. Ústavní soud zatím o tomto návrhu nerozhodl. V této souvislosti je třeba doplnit, že výsledkem rozhodnutí správních soudů by mohla být obnova řízení o konkrétní námitce (nikoli zrušení CHKO), pokud by byl soudem při jejím vypořádání konstatován nějaký nedostatek. K tomu zatím u žádného z posuzovaných případů nedošlo.

V lednu 2025 vláda schválila nařízení č. 55/2025 o CHKO Soutok o rozloze 12,5 tis. ha s účinností od 1. 7. 2025. V dubnu (24. 4. 2025) podala u Ústavního soudu skupina poslanců návrh na zrušení tohoto nařízení. Ústavní soud ve svém nálezu z 22. října 2025 jednomyslně návrh zamítl ve všech bodech a v jeho závěru mj. konstatoval, že: „Vyhlášení CHKO sledovalo legitimní cíl v podobě ochrany přírodního bohatství ve smyslu čl. 7 Ústavy a ve smyslu čl. 35 odst. 1 Listiny. Zároveň obstálo v testu proporcionality, nebot' představuje vhodný (způsobilý) prostředek k naplnění sledovaného cíle a zároveň prostředek potřebný, nebot' zvažované alternativy nejsou s to daný legitimní cíl naplnit ve srovnatelné míře a konečně jde o prostředek přiměřený, nebot' silný zájem na ochraně významné přírodní lokality též pro budoucí generace převažuje nad negativy v podobě zásahů do vlastnického práva, práva na podnikání a práva na samosprávu.“ K vyhlášení CHKO Soutok tedy došlo podle Ústavního soudu zákonem předvídaným způsobem. Nález Ústavní soud opatřil velmi podrobným odůvodněním. Jde o ústavní judikaturu, která bude důležitým precedentem do budoucna.

K 1. 7. bylo v Břeclavi zřízeno a začalo pracovat nové místní pracoviště AOPK ČR - Správa CHKO Soutok.

Proč se vyhlášení podařilo?

Vyhlášení CHKO Soutok by bezesporu nebylo možné bez pečlivého předjednání celého záměru v regionu a bez podpory mnoha místních obyvatel, obcí, Jihomoravského kraje a spolků. Zároveň je třeba konstatovat, že šlo o zatím nejsložitější vyhlašovací proces, který se neodehrával jen v odborné a věcné rovině, ale měl a dosud má významný přesah do politiky. Odpověď na otázku, proč se tentokrát podařilo dovést vyhlašovací proces až do úspěšného konce, spočívá v souhře hned několika pozitivních vlivů. Podrobné vyhodnocení ještě bude provedeno, ale již nyní si deset nejpodstatnějších vlivů můžeme pojmenovat:

1. Především jde o podporu místních obyvatel a municipalit. Bez aktivity místních v čele s kampaní Zachraňme Soutok doprovázenou peticí by se velkoplošná ochrana znovu vůbec nedostala na jednací stůl.

2. Zásadní byla výzva města Břeclav zaslaná v roce 2021 Ministerstvu životního prostředí, požadující zajištění účinné ochrany dolnomoravských luhů, která vedla k rozhodnutí MŽP pod vedením ministra Richarda Brabce zadat analýzu variant územní ochrany.

3. Důležité se ukázalo rozhodnutí AOPK ČR zřídit specializovaný web informující otevřeně o všech probíhajících řízeních, zveřejňující veškeré podklady a dokumenty. Místní partneři i odborná obec tak měli průběžné informace, se kterými mohli volně pracovat.

4. V porovnání s předchozími pokusy probíhala tentokrát (již před zahájením vyhlašovacího procesu) ve velkém rozsahu spolupráce AOPK ČR s řadou významných partnerů v území na realizaci různých společných aktivit a projektů; např. s Národním památkovým ústavem, Povodím Moravy, s. p., MENDELU, Moravskými naftovými doly, a. s., zejména však s Lesy ČR, s. p.

5. Skutečnost, že se podařilo upravit lesní hospodářské plány v souladu s předměty ochrany evropsky významných lokalit tři roky před vyhlašováním CHKO, přispěla k tomu, že při projednávání se již řešily jen detaily.

6. Zásadní po celou dobu přípravy a vyhlašování CHKO Soutok byla trvající podpora od obou měst s rozšířenou působností (Břeclav a Hodonín) a Jihomoravského kraje. Samozřejmě by CHKO nebyla vyhlášena bez politické podpory.

7. Situace, kdy se podařilo propsat z volebních programů některých stran velkoplošnou územní ochranu Moravské Amazonie do vládního prohlášení, byla naprosto unikátní, stejně jako výborná spolupráce ministra životního prostředí Petra Hladíka a ministra zemědělství Marka Výborného. Podpora celostátních politiků pocházejících z regionu byla v průběhu projednávání nenahraditelná. Jmenovitě šlo o předsedkyni výboru pro životní prostředí Poslanecké sněmovny Janu Krutákovou, místopředsedkyni výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Senátu Evu Rajchmanovou, emeritní senátorku a ministryni životního prostředí Annu Hubáčkovou, náměstka ministra životního prostředí Eduarda Levého nebo emeritního ministra životního prostředí Libora Ambrozka. A přestože jsme již výše zmínili podporu Jihomoravského kraje jako celku, musíme zde ještě speciálně vyzdvihnout osobní podporu hejtmana Jana Grolicha.

8. Jako důležité se ukázalo předjednávání celého záměru, protože se v této fázi dalo představitelům obcí, hospodařících subjektů a dalších partnerů vysvětlit, jaké jsou skutečné dopady vyhlášení CHKO, jak bude probíhat vyhlašovací proces, co bude obsaženo v plánu péče a zejména byly sebrány připomínky k vymezení hranic, k zonaci a k nastavení bližších ochranných podmínek, které mohly být zohledněny ještě před začátkem vyhlašovacího procesu. Poté co MŽP oficiálně oznámilo záměr vyhlásit CHKO Soutok, nabralo na intenzitě šíření různých dezinformací a hoaxů, vůči nimž tak měli šanci být více odolní dobře informovaní partneři. V průběhu předjednávání a celého dlouhotrvajícího procesu vyhlašování se podařilo udržet operativní předávání informací mezi místními aktivními podporovateli ochrany území a AOPK ČR.

9. Bez vytrvalé aktivity místních, ať již jednotlivců, spolků a dalších právnických osob či některých obcí, by vyhlášení CHKO zůstalo určitě opět pouze ve fázi pokusu. Všichni si zaslouží vyzdvihnout za svou odvahu, odhodlání a osobní nasazení, kterými se snažili vyhlášení napomoci. Za všechny jmenujme iniciativu Zachraňme Soutok, Hnutí Brontosaurus Mikulčice, Okrašlovací spolek Lednice, Občanské sdružení Lužánek, 1. Plavební, s. r. o., a další.

10. Aktivitu po celou dobu vyhlašovacího procesu a spolupráci se podařilo udržet i s akademickými pracovišti (zejména Fakulty lesnická a zahradnická MENDELU) a odbornými společnostmi (Česká společnost pro ekologii, Entomologická společnost, Český svaz ochránců přírody, Česká společnost ornitologická, Botanická společnost a další).

Všem je třeba poděkovat. Jedině díky této široké „koalici“ organizací i jednotlivců, místních, regionálních i národních institucí, politiků, vědců a akademických pracovišť se mohlo vyhlášení dovést do úspěšného cíle. Poděkování si také zaslouží široký tým pracovníků AOPK ČR, kteří předjednávání a projednávání věnovali mnoho hodin a dnů nad rámec svých běžných pracovních povinností, a také tým pracovníků na MŽP, který zvládl vše úředně zprocesovat s vysokou profesionalitou, o čemž svědčí dosavadní judikáty soudů. Samozřejmě speciální poděkování si zaslouží mimořádné úsilí ministra životního prostředí Petra Hladíka.

Vyhlášení CHKO je jen začátek

AOPK ČR aktuálně připravuje ve spolupráci s obcemi a dalšími partnery plán péče, byla zahájena realizace celé řady projektů na obnovu vodního režimu, podporu cenných stromů, zajištění kontinuity biotopů vázaných na staré stromy, šetrnou údržbu luk atd. Pro místní pracoviště AOPK ČR - správu CHKO Soutok byl získán státní objekt v centru Břeclavi, který bude muset být rekonstruován. Bude založen poradní sbor CHKO Soutok ze zástupců obcí, hospodařících subjektů a dalších spolupracovníků. O některých připravovaných či již realizovaných krocích pojednávají další články v tomto čísle časopisu Veronica.

100 let snah o ochranu Dolnomoravských luhů

Vyhlášení CHKO Soutok předcházelo úsilí mnoha generací ochránců přírody a lesníků o zajištění ochrany tohoto unikátního území.

1931: Ponechání lesních porostů v pralese Ranšpurk bez úmyslné těžby.

1948: První návrh na ochranu Dolnomoravských luhů (Šmarda 1948), respektování zájmů ochrany přírody v nastavení lesních hospodářských plánů pro lužní lesy na Břeclavsku.

1949: Vyhlášení státních přírodních rezervací Ranšpurk a Cahnov.

1956: Výzva k ochraně lesů FAO (Organizace pro výživu a zemědělství) OSN.

1972: První návrh na vyhlášení CHKO.

1976: Vyhlášení CHKO Pálava, která zahrnuje jen fragment luhů, Křivé jezero.

1986: Schválení biosférické rezervace Pálava v rámci programu MAB (Člověk a biosféra) UNESCO.

1987: Návrh ochrany Dolnomoravských luhů v rámci trilaterálního národního parku „Podunají“.

1989: Druhý návrh na vyhlášení CHKO (rozšíření CHKO Pálava).

1991: Souhlasné projednání v zastupitelstvech měst a obcí, příprava vyhlášky.

1992: Návrh trilaterální iniciativy ke zřízení tří národních parků podél řek Moravy, Dyje a Dunaje.

1992: Lednicko-valtický areál je prohlášen za krajinnou památkovou zónu (NPÚ).

1993: Lužní krajina na soutoku řek Moravy a Dyje je zapsána na seznam mezinárodně významných mokřadů jako „Mokřady dolního Podyjí“ (11,5 tis. ha).

1996: Lednicko-valtický areál je zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

2003: Rozšíření biosférické rezervace Pálava o oblast LVA a luhů na Soutoku a přejmenování na Biosférickou rezervaci Dolní Morava.

2005: Nařízením vlády zařazeno do evropské soustavy chráněných území Natura.

2005: Evropsky významné lokality Soutok-Podluží (9713,7 ha), Niva Dyje (3249 ha) a ptačí oblast Soutok-Tvrdonicko (9576,6 ha).

2010: Třetí návrh na vyhlášení CHKO Soutok (13 397,6 ha).

2017-2019: Vrcholí kritika intenzivního hospodaření v lesích od místních obyvatel.

2018: Evropská komise zahájila řízení s Českou republikou z důvodu nezajištění adekvátní ochrany a péče.

2019: Zahájení realizace ochrany Soutoku prostřednictvím soustavy maloplošných zvláště chráněných území (na základě změny nařízení vlády).

2019-2020: Kritika akademických pracovišť a odborných společností na nezajištění ochrany a péče o zdejší unikátní biodiverzitu.

2020: Státní podnik Lesy ČR a AOPK ČR uzavřely dohodu o způsobu hospodaření v lesích.

2021: Čtvrtý návrh na vyhlášení CHKO (Soutok).

2025: Vyhlášení národní přírodní rezervace Lanžhotské pralesy (439 ha) a národní 

přírodní památky Soutok (3156 ha).

2025: Vyhlášení CHKO Soutok.

Pavel Pešout (1971) je ředitelem Sekce ochrany přírody a krajiny a zástupce ředitele AOPK ČR, kde řídí odborné činnosti v ochraně přírody a krajiny a výkon státní správy. Byl jmenován ministrem životního prostředí Petrem Hladíkem zmocněncem pro projednání chráněné krajinné oblasti Soutok.