VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Příběhy a peripetie spojené s vyhlašováním chráněných území v Československu a následně v České republice jsou velice pestré. Tak například je známo, že CHKO Novohradské hory byla připravena „v mašličkách“ do vlády. Měla podporu všech obcí, a dokonce i prodejci balené „Dobré vody“, vyvěrající v této oblasti, se těšili na vyhlášení, které by jim zvedlo prestiž. Bohužel na jednání vlády to přinesl ministr František Benda, který když na něj předseda vlády křikl, návrh stáhl. Naopak chráněná krajinná oblast Brdy vznikla z popudu obcí, když se zjistilo, že armáda opouští tento svůj výcvikový prostor. V bleskovém tempu, v podstatě do roka a do dne, byla vyhlášena CHKO k všeobecné spokojenosti. V současné době projednávaná CHKO Krušné hory by mohla být největším územím svého druhu v Česku, ale naráží to na rozmanité názory starostů. Často slýchám, že by o tom, zda tady bude CHKO, anebo národní park, měli rozhodovat místní. Pokud od nich nevzejde potřeba ochrany území, stěží bude mít taková snaha úspěch. Ale je tomu vskutku tak? Měli by třeba místní rozhodovat i o zdravotnictví a školství? Bez zásahů, a tedy i bez financování ze strany státu? Z místní perspektivy se záležitosti celostátního významu velmi obtížně řeší, a to i proto, že co samospráva, to jiný názor. Ždánický les je příkladem území, jehož hodnoty vynikly teprve po celostátním mapování biotopů v souvislosti s Naturou 2000, ale s jeho přípravou na ochranu formou CHKO se ještě ani nezačalo. Příběh Soutoku, nazývaného někdy Moravská Amazonie, popisovaný v předchozím článku, trval dlouhorohých 53 let a zdá se, že ještě neskončil. Posuďte sami.

Skupina poslanců se domáhala žalobou u Ústavního soudu zrušení nařízení vlády, kterým se vyhlásila CHKO Soutok. Navrhovatelé argumentovali, že vyhlášení CHKO bylo nadbytečné, nepřiměřeně zasahuje do vlastnických práv, práva na podnikání i samosprávy obcí, a že dosavadní ochrana formou evropsky významných lokalit postačuje.

Ústavní soud stížnost zamítl. Je to pochopitelné, protože by měl přihlížet k aspektům ochrany přírody a životního prostředí, které zná naše ústava a platné zákony. To je jeho role - střežit ducha i literu Ústavy. Například v článku 7 se praví: Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství (vyhlášení CHKO jde tímto směrem). Nález Ústavního soudu je výhra především pro ochranu přírody v Česku. Zhodnotil, že byly splněny zákonné podmínky pro vyhlášení CHKO Soutok a že nedošlo k nepřiměřenému zásahu do práv vlastníků nemovitostí a dotčených obcí, a výslovně uvedl, že státu z Ústavy vyplývají pozitivní závazky k ochraně přírody tak, aby byla zachována pro budoucí generace. Projevem tohoto závazku bylo i vyhlášení CHKO Soutok. Ústavní soud potvrdil, že vláda nařízení přijala ústavně předepsaným způsobem a v mezích zákonné kompetence. V rámci testu proporcionality soud posoudil kolizi mezi ochranou přírody na jedné straně a vlastnickými právy, právem na podnikání a samosprávou obcí na straně druhé. Dospěl k závěru, že vyhlášení CHKO představuje vhodný (způsobilý) prostředek k naplnění cíle ochrany životního prostředí a že alternativní formy ochrany, jako jsou lesní hospodářské plány nebo smluvní ochrana, nejsou schopny zajistit srovnatelnou míru ochrany.

Klíčovým závěrem soudu bylo, že „silný zájem na ochraně významné přírodní lokality pro současné i budoucí generace převáží nad negativy v podobě zásahů do vlastnického práva, práva na podnikání a práva na samosprávu“. Většina území (67 %) je navíc ve vlastnictví státu. Hranice CHKO byly vymezeny tak, aby minimalizovaly dopad na obce - zahrnují pouze 0,52 % zastavěného území. Rozhodnutí je významné nejen pro CHKO Soutok, ale vytváří precedens pro budoucí vyhlašování velkoplošných chráněných území v České republice. Potvrzuje, že právní řád poskytuje dostatečný prostor pro efektivní ochranu přírody, aniž by docházelo k nepřiměřeným zásahům do práv jednotlivců nebo samospráv.

První právní bitva je vyhraná. Poražení zbohatlíci, kteří se domnívají, že kolik mají peněz, tolik mají i rozumu, se šikují k další. Chtějí se pokusit zrušit CHKO nařízením vlády.