VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Nově vyhlášená chráněná krajinná oblast Soutok leží na soutoku Moravy, Dyje a Kyjovky. Patří k největším komplexům lužních lesů a mokřadů ve střední Evropě a představuje jedinečné útočiště pro řadu ohrožených druhů rostlin i živočichů. Krajinu utváří přirozené říční procesy a pravidelné záplavy, které udržují vysokou druhovou pestrost. Tyto přirozené procesy však zároveň vytvářejí ideální podmínky pro masový výskyt komárů. V letních měsících se tak kvalita života v přilehlých obcích a rekreačních zónách výrazně zhoršuje a komáři tak představují pro místní obyvatele klíčový problém území. Dlouhodobé řešení zvládání kalamitních stavů proto musí vyvážit ochranu cenných ekosystémů a potřebu omezit zdravotní a společenské dopady komářích kalamit. Navíc je oblast Soutoku specifická svou polohou na hranici tří států - České republiky, Rakouska a Slovenska. Tato přeshraniční dimenze vyžaduje koordinovaný přístup, který zohlední zkušenosti všech sousedních regionů. V Rakousku a na Slovensku se s podobnou problematikou taky potýkají a jejich poznatky mohou být cenným vodítkem pro vytvoření efektivního systému.

Možnosti integrovaného přístupu

Jednou z perspektivních možností, jak řešit problematiku komářích kalamit, je integrovaný systém včasné prevence. Takový přístup nahrazuje tradiční plošné nesystematické postřiky s nejasnými ekologickými důsledky. Systém propojuje moderní technologie, přesné monitorování a předpovědní modely s cílem včas identifikovat rizikové situace a provádět zásahy pouze tam, kde je to skutečně nutné. Zkušenosti z podobných území v České republice i zahraničí naznačují, že takový přístup může snížit množství aplikovaných látek až o polovinu při zachování účinné kontroly kalamitních stavů. Cílem je přejít od plošných postřiků, jejichž ekologické dopady nejsou vždy jasné, k chytřejšímu a cílenějšímu přístupu. Jeho základem je takzvaný adaptivní management. To v praxi znamená, že systém nereaguje podle předem pevně daných plánů, ale pružně se přizpůsobuje skutečným a aktuálním podmínkám v krajině - ať už jde o neobvykle teplé jaro, déletrvající sucho nebo neočekávané povodňové stavy.

Krajina pod drobnohledem 

Základem každého takového systému je komplexní zmapování reliéfu a vegetace pomocí leteckého a dronového laserového skenování. Vytvoření 3D modelu s rozlišením na desítky centimetrů umožňuje odhalit drobné terénní deprese a tůně představující potenciální líhniště komárů. Doplňující ortofotomozaika s vysokým rozlišením ve viditelném i infračerveném pásmu pak následně poskytuje informace o vegetačním krytu a struktuře mokřadů. Takováto datová základna slouží jako výchozí kámen pro predikční modely, které jsou schopné předpovídat vývoj situace. Významnou výhodou moderních technologií je navíc možnost opakovaného snímkování, které umožňuje zachytit dynamiku území v průběhu roku, a hlavně během povodňových stavů. Pravidelná aktualizace je klíčová pro přesnější předpověď podmínek vhodných pro masové líhnutí komárů.

Možnosti senzorového monitoringu

Aby systém věděl, co se v lužním lese děje v reálném čase, potřebuje své „oči“ přímo v terénu. Tuto roli může zastat síť čidel, která budou rozmístěna v předem vytipovaných tůních. Nepřetržitě budou sledovat klíčové parametry, jako je výška hladiny a teplota vody nebo vlhkost půdy. O efektivní a energeticky nenáročný přenos dat se pak postará moderní síť NB-IoT. Paralelně s čidly by probíhal hydrobiologický monitoring mapující vývojová stadia komářích larev. Navíc automatické pasti a analýzy sedimentů by mohly poskytnout cenné informace o dynamice populací a riziku kalamitních stavů.

Senzorová data mohou být doplněna o meteorologické předpovědi a hydrologické modely. Kombinace aktuálních měření s predikcemi umožňuje s předstihem identifikovat kritické situace - například kombinace předpovědi intenzivních srážek a dlouhodobě vysokých teplot. Předpokládaný vývoj larev pak poskytuje dostatek času pro přípravu případných opatření.

Role veřejnosti v monitoringu

Nedocenitelným zdrojem informací se mohou stát i samotní obyvatelé a návštěvníci Soutoku. Jde o princip takzvané občanské vědy, kdy lidé mohou prostřednictvím jednoduché mapové platformy hlásit místa se zvýšeným výskytem komárů. Propojení těchto informací s údaji o osídlení a turistickém ruchu pak následně umožní určit priority případných zásahů. Zahraniční příklady ukazují, že občanský monitoring může značně přispět k identifikaci problematických lokalit nezachycených standardním monitoringem.

Předpovědní modely jako nástroj rozhodování

Všechna data jsou následně spojena v geografickém informačním systému a vytvářejí základ pro predikční modelování. Modely vyhodnocují riziko kalamitního výskytu podle aktuálního počasí, nasycení půdy, vývoje hladin a stavu komářích populací. Systém by mohl simulovat různé scénáře a navrhovat optimální načasování případných opatření, čímž by poskytl podklad pro cílená a ekologicky šetrná rozhodnutí. Modely dokáží zohlednit i preference a doletové vzdálenosti různých druhů komárů vyskytujících se v území, kdy navíc každý druh má specifické nároky na vlastnosti vody. Detailní znalost těchto parametrů pak slouží k přesnější predikci a cílenějším zásahům.

Technologie pro případné zásahy

Pokud je vyhodnocení nutnosti zásahu vysoké, na řadu přichází moderní letecká technika - bezpilotní prostředky či specializovaná vrtulníková zařízení pro aplikaci biologického larvicidu Bacillus thuringiensis israelensis (Bti). Tento přípravek působí selektivně na larvy komárů s minimálními dopady na ostatní organismy. Tato skutečnost je potvrzena řadou odborných studií. Právě detailní 3D podklady a vytvořené letové plány slouží jako klíčový prvek pro automatizaci ošetření pomocí dronů. Lze tak stanovit přesné dávky a trasy aplikace pouze v kritických oblastech, v souladu se zonací ochrany přírody. Součástí systému je také podpora přirozených predátorů komárů. Vytváření vhodných podmínek pro ryby a management rybích obsádek v trvalých vodních plochách představují dlouhodobá opatření s pozitivním dopadem na regulaci komárů.

Vize udržitelné péče o krajinu

Pokud se tento promyšlený systém podaří uvést v život, může se Soutok stát ukázkovým příkladem moderní péče o krajinu 21. století. Příkladem místa, kde člověk nemusí volit mezi ochranou vzácné přírody a kvalitou vlastního života, ale dokáže díky technologiím a respektu najít rovnováhu mezi obojím. Letní večery by tak opět mohly patřit lidem, nejen komárům.

Jan Brus (1982) působí jako odborný asistent na Katedře geoinformatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Zabývá se využitím geoinformačních technologií v environmentálním výzkumu a ochraně přírody, zejména analýzou nejistoty a kvality prostorových dat, modelováním krajinných procesů a vývojem metod pro podporu rozhodování. Ve své práci propojuje geoinformatiku s biologií, ekologií a klimatologií, a to například při výzkumu zdraví včelstev, managementu komárů či planých předchůdců bobovitých rostlin. Je velkým fanouškem 3D technologií.