VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Území od samotného soutoku řek Moravy a Dyje až po Tvrdonicko a Břeclav je jedním z nejrozsáhlejších komplexů lužních luk a lesů ve střední Evropě. Luční porosty představují vedle lužních lesů jeden z nejvýraznějších fenoménů na území nové chráněné krajinné oblasti Soutok.

Pouhý pohled do turistické mapy nám prozradí jejich rozsah, který je v českých poměrech nebývalý. Největší ucelenou plochu zaujímají louky na samotném jihu Soutoku. Zdejší Košárské louky mají výměru více než 200 ha. Další, jen o málo menší luční komplexy se nacházejí v okolí zámečku Lány a Pohanska. Také luhy na Tvrdonicku a v nivě Dyje nad Břeclaví ukrývají byť menší, často však velmi zachovalé luční porosty.

Najdeme tu mimořádně pestrou paletu biotopů - od vlhkých sníženin přes mezofilní louky až po vyvýšené suché ostrůvky. Díky této rozmanitosti tu vedle sebe přežívají druhy mokřadní i stepní. V blízkosti ramen a tůní se rozprostírají vlhké a střídavě vlhké louky, o něco výše pak mezofilní, tedy středně vlhké porosty, které jsou tradičně sečeny a hostí bohatá společenstva trav i bylin. Zcela výjimečnými prvky jsou tzv. hrúdy - drobné vyvýšeniny vzniklé v důsledku změn dynamiky záplav v aluviích Moravy a Dyje, které se začaly výrazněji projevovat koncem raného středověku. Postupné zazemňování okolí a erozní procesy na samotných hrúdech snížily relativní výšku historických písečných dun, takže dnešní hrúdy jen výjimečně převyšují své okolí o více než dva metry. Díky mělčím půdám a teplému mikroklimatu mají teplomilný charakter a doplňují lužní mozaiku o prvky stepního rázu (více o hrúdech samostatný článek v tomto čísle Veroniky).

CHKO Soutok ale ukrývá i jiná překvapení - v místech s obnaženými dny tůní a ramen se objevují stanoviště, na nichž rostou kriticky ohrožené druhy rostlin. I to dokládá mimořádnou rozmanitost a přírodovědnou hodnotu tohoto území. K těm nejcennějším lučním porostům dnes patří louky v přírodní rezervaci Stibůrkovská jezera nebo v Kančí oboře, kde se vegetace uchovala ve své původní kráse a pestrosti.

Výzvy k nastavení šetrné péče o lužní louky

Soutok je právem považován za jednu z nejzachovalejších říčních niv ve střední Evropě, přesto ani zdejší louky nejsou v nejlepší kondici. Voda, která je kdysi pravidelně zaplavovala a dodávala jim svěžest i živiny, dnes přichází jen výjimečně. S jejím ústupem se mění i složení porostů - místo barevné směsi bylin se na některých místech stále častěji prosazuje třtina křovištní či nepůvodní astřičky. Pokud by se nechaly bez povšimnutí, snadno potlačí rozmanitost původní vegetace. Otisk zanechává i způsob hospodaření: plošné kosení nebo seče v nevhodný čas připravují louky o květy a s nimi i o potravu a úkryt pro hmyz či ptáky. Zvlášť citlivá je situace u chřástala polního, ptáka, který potřebuje vysoký porost a klid na hnízdění až do pozdního léta, zatímco hospodáři musí splnit podmínky svých dotací. A právě tady se ukazuje, jak důležité je hledat rovnováhu, která spojí potřeby člověka i přírody a uchová Soutok pestrý a živý i do budoucna.

Opatření v praxi

Základem je fázovaná seč - tedy nekosit všechny plochy najednou během několika dní, ale střídat termíny a ponechávat část porostu nesečenou. Je však důležité předem vytipovat vhodné plochy, aby se nestalo, že zůstanou ponechány jen porosty tvořené invazními či expanzivními druhy. Takové hospodaření zajišťuje, že hmyz může dokončit svůj vývoj, ptáci i drobní savci nalézt úkryt a krajina si uchovat pestrost. Samotná seč by měla být realizována promyšleně - ideálně tak, aby živočichové měli možnost přesídlit. Například použití plašičů nebo termovize může výrazně snížit riziko, že v porostu zahynou mláďata.

Stejně tak se nesmí stát, že stejné místo zůstane bez seče dva roky po sobě. Nivní louky produkují velké množství rostlinné hmoty a její hromadění by vedlo k degradaci luční vegetace. Pravidelná každoroční seč tomu zamezí a pomůže udržet luční porosty pestré a plné rostlinných druhů, které tam patří.

Důležitou roli hraje i načasování. V místech, kde hnízdí chřástal polní, je nutné posunout seč až do pozdního léta, aby měl dostatek času na vyvedení mláďat. Na jiných lokalitách se naopak uplatní dřívější zásahy, které omezí bujné trávy a umožní lépe se prosadit dvouděložným bylinám.

Velkou výzvou zůstávají invazní druhy. Předpokladem úspěchu je zasahovat proti nim včas.  Malé porosty vytrhávat či kosit ještě před květem, větší plochy opakovaně sekat a biomasu vždy odvézt. Obnově vitality nivy prospívají i vodní zásahy - ponechání rozlivů v mokřejších letech. A stejně důležitá je práce s biomasou. Seno je třeba odvážet, aby se nehromadily živiny.

Kdo se o louky stará

Velká většina pozemků s lučními porosty na území dnešní CHKO Soutok je ve vlastnictví státu, především pak státního podniku Lesy ČR, z menší části pak Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, tedy přímo organizace, která v CHKO vykonává státní správu na úseku ochrany přírody. Zdálo by se tedy, že nastolit optimální režim péče je jednoduché. Na pozemcích, které přímo spravuje AOPK ČR se tak v posledních několika letech už děje. U pozemků ve vlastnictví Lesů ČR, s.p. jsou tyto louky zpravidla v režimu zemědělských dotací s poměrně striktními pravidly, která se někdy mohou míjet s potřebami zdejší luční vegetace i vzácných rostlinných a živočišných druhů. Vyladit vhodný režim seče i zde bude jedním z nejbližších úkolů pro novou Správu CHKO.

Společná cesta

Nakonec je ale jasné jedno: žádné opatření nebude fungovat, pokud nebude stát na spolupráci. Lužní louky CHKO Soutok jsou místem, kde se od nepaměti potkává člověk s přírodou - a tento vztah je potřeba citlivě udržovat i dnes. Hospodáři, ochranáři i obce tu mají každý svou roli, a jen pokud se jejich zájmy propojí, může krajina zůstat živá a pestrá. Předpisy nastavují rámec ochrany, ale teprve praktická dohoda v terénu rozhoduje o tom, kdy a kde sekat, které plochy ponechat v klidu nebo jak včas zasáhnout proti invazím. Výsledek se pak ukáže přímo v krajině: v louce, která i v parném létě hraje barvami, v hlasu chřástala nesoucím se z vyšší trávy či v návratu vzácných druhů flóry a fauny. A právě takové obrazy jsou nejlepším důkazem, že péče o tuto krajinu má smysl.

Sabina Smetanová (1994) pracuje na AOPK ČR, regionálním pracovišti Jižní Morava jako botanička Správy CHKO Soutok.

Petr Slavík (1971) pracuje na AOPK ČR, regionálním pracovišti Jižní Morava jako vedoucí oddělení sledování stavu biodiverzity.