VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Ambrozie. Ojedinělé výskyty lze snadno přehlédnout. V tu chvíli je nenápadná. Zelená drobná květenství, snadno se splete s běžným pelyňkem. Ale když dostane prostor, rozpíná se do početnosti, kterou již nelze přehlédnout. Nejen vizuálně, ale doslova na vlastní kůži a dýchací systém. Produkuje totiž velké množství pylu, který způsobuje alergie, astma a další zdravotní potíže. Drobné částečky pylu se navíc snadno šíří větrem. Způsobuje také škody v zemědělství, coby plevel může výrazně snižovat výnosy, protože prakticky přeroste původní plodinu. K masivnějšímu výskytu právě v polích začíná nyní docházet na Břeclavsku, v těsné blízkosti CHKO Soutok.

Představení druhu a možnosti záměny

Ambrozie peřenolistá (Ambrosia artemisiifolia) z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) je jednoletá bylina původem ze Severní Ameriky. Do Evropy se dostala v druhé polovině 18. století. Nejčastěji vyrůstá do výšky kolem jednoho metru, výjimkou ale nejsou ani dvoumetroví jedinci. Vyznačuje se bohatým větvením, které začíná již nízko nad zemí. Listy jsou složené, členěné a lodyha je načervenalá a pokrytá chlupy. Kvete od července do listopadu drobnými zelenými květy. Ty samčí vytvářejí hroznovitá květenství na koncích lodyh, samičí jsou ukryté v paždí horních listů. Ambrozie vytváří drobné hnědé plody se semeny, kterých může být na jediné rostlině i několik tisíc. Ta končí většinou v těsné blízkosti mateřské rostliny a v půdě jsou schopná přežívat i desítky let. Slabinou ambrozie je malá konkurenceschopnost. Hustý porost jiných rostlin může výrazně omezit její růst a tím i produkci semen.

Mladé rostliny ambrozie si lze splést s jinými druhy, např. s pelyňky nebo afrikány (aksamitníky). Nejpodobnějším naším druhem je velmi rozšířený pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris). Dorůstá podobné výšky, nejčastěji kolem 60 až 120 cm, je větvený a má taktéž členěné listy, kvete v podobnou dobu, tj. od konce léta do podzimu. Dobrým určovacím znakem je to, že pelyněk má na rozdíl od ambrozie listy na rubu výrazně světlejší. Stonek pelyňku také nemá chloupky.

Rozšíření

Ambrozii nejčastěji najdeme na narušovaných místech - podél silnic a železnic, na staveništích, skládkách, v polích či zahradách, kde využívá volný prostor. Preferuje slunná stanoviště s bohatstvím živin. Vyhovují jí mírně kyselé půdy a zvládá růst i na sušších stanovištích. Nejlépe se uchytí tam, kde je řídká vegetace nebo obnažená půda. V polích konkuruje plodinám o živiny a světlo a zejména na polích se slunečnicí může způsobovat velké škody. V minulosti se do volné krajiny dostala hlavně jako příměs v osivu zemědělských plodin, s dovozem krmiv nebo při převozu půdy či kompostu. Šíření napomáhá také doprava, proto ji velmi často nacházíme podél silnic a železnic. V Evropě byla zaznamenána ve více než 20 zemích, největší problémy s pylovými alergiemi hlásí jižní Francie, Rakousko, Maďarsko a Chorvatsko. V České republice ambrozii najdeme především na jižní Moravě, dále pak v Polabí a na Ostravsku.

Rizika pro člověka

Ambrozie představuje vážné zdravotní riziko pro člověka. Důvodem je velmi alergenní pyl, který je jedním z nejčastějších spouštěčů senné rýmy a astmatických příznaků. Pylová sezóna ambrozie spadá do pozdního léta a počátku podzimu. Mezi pylovými alergeny navíc existuje vysoká zkřížená reaktivita, zejména s pylem pelyňku a dalších hvězdnicovitých rostlin, což zvyšuje riziko celoročních obtíží. Nebezpečný je také výskyt tzv. ambroziového mikroprachu, což jsou drobnější pylová zrnka nebo jen jejich úlomky o velikosti menší než 10 µm, která mohou pronikat hluboko do plic. Prach se navíc ve vzduchu, ale i v interiérech budov udržuje dlouho po skončení pylové sezóny. A to i v regionech, kde se rostlina zatím trvale neuchytila, protože pyl je větrem přenášen na velké vzdálenosti. Nebezpečný může být navíc i přímý kontakt s rostlinou, který může způsobit kožní alergické reakce u citlivějších jedinců, proto je při práci s ní vhodné používat rukavice.

Ambrozie je významným zemědělským plevelem. Kolonizuje zejména širokořádkové plodiny a díky svému pozdnímu klíčení často roste i mezi dvěma sklizněmi - například na strništích po obilí nebo řepce, případně na úhorech. Zvláště problematická je v plodinách jako slunečnice, kukuřice, cukrová řepa a sója. Největší škody způsobuje v plodinách s nízkým vzrůstem, jako je řepa, kde může dojít až ke ztrátě 70 % úrody. V jižním Maďarsku a východním Chorvatsku je ambrozie dnes dominantním plevelem na polích se sójou a slunečnicí. Problémy navíc zhoršuje její odolnost vůči herbicidům, což komplikuje regulaci.

Jak tlumit šíření?

Nejúčinnější zbraní je jednoznačně prevence. Čím dříve je výskyt ambrozie odhalen, tím větší je šance na její odstranění z lokality. Pravidelné sledování okolí, informovanost obyvatel a důsledné zásahy v nových ohniscích jsou základem úspěchu. Jakmile se ambrozie objeví, je důležité zasáhnout co nejdříve - každý rok bez opatření znamená tisíce nových semen v půdě, která ztěžují další likvidaci.

Při samotné likvidaci je klíčové zaměřit se na zabránění tvorby semen. Právě semena, která v půdě dokáží přežívat desítky let, jsou klíčem k jejímu dlouhodobému šíření. Nejlepší výsledky přináší kombinace různých metod. Mechanické metody (vytrhávání, sekání) jsou osvědčené hlavně na menších plochách nebo v zahradách, parcích či při ojedinělém výskytu v přirozených stanovištích. Rostliny je ideální vytrhávat ještě před kvetením. Vytrhané rostliny by se měly usušit a bezpečně zlikvidovat - nejlépe kompostací mimo plochy, kde by mohly znovu zakořenit. Na větších plochách lze využít seč, například na okrajích silnic nebo na staveništích. Zde je klíčové správné načasování. Musí proběhnout před tvorbou semen. Řez by měl být co nejnižší, ale bez narušení půdy. Opakované sečení během sezóny může zabránit kvetení i tvorbě semen. Další možností je hluboká orba, která semena zahrabe do hloubky, kde nevyklíčí.

Chemická likvidace je vhodná hlavně na rozsáhlých plochách, tedy zejména na polích. Účinná bývá především při postřiku mladých rostlin. Je však třeba počítat s tím, že ambrozie si může postupně vytvořit odolnost vůči běžně používaným přípravkům. V plodinách, kde nelze použít účinné herbicidy (například slunečnice), je vhodné přizpůsobit osevní postup a využít konkurenčních rostlin. S tím souvisí další možnost regulace - prostě nedat ambrozii prostor. Hustě zapojený porost, ať už jde o kulturní plodiny nebo přirozené druhy, velmi omezuje její růst. Pomoci může i mulčování nebo zakrytí půdy černou fólií, což sníží přístup světla a také zamezí klíčení.

Závěrem

Ambrozie peřenolistá představuje značné riziko pro člověka jako pylový alergen či významný plevel. V posledních letech je její výskyt na našem území zaznamenáván častěji, bohužel i plošně na polích (jižní Morava). Pro účinný boj s ambrozií je klíčové sledovat aktuální výskyt a šíření. Zásadní je včasné odhalení nových ohnisek invaze. Proto na letošní rok zadala AOPK ČR v oblasti Podluží v CHKO Soutok a její blízkosti studii detailního monitoringu výskytu ambrozie. Velmi důležitá ohledně hlášení výskytu je i role veřejnosti.

Jakékoliv nálezy ambrozie je možné nahlásit prostřednictvím mobilních aplikací iNaturalist nebo BioLog, případně na e-mail invaznidruhy(zavináč)aopk.gov.cz. Každé pozorování může napomoci včas zasáhnout a zabránit tak dalšímu šíření této invazní rostliny.

Tomáš Görner (1981) pracuje v AOPK ČR, kde je vedoucím oddělení speciálních agend druhové ochrany, dlouhodobě se zabývá problematikou invazních druhů.