VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V červenci letošního roku se stalo něco, na co široká odborná i laická přírodymilná veřejnost čekala po desítky let. Území biologicky unikátní v celoevropském měřítku se konečně dočkalo adekvátní územní ochrany - nad soutokem řek Moravy a Dyje vznikla chráněná krajinná oblast Soutok. Jednou z emblematických součástí této krajiny jsou bezesporu staroduby - věkovité, mohutné, nízko zavětvené duby s rozložitou korunou. Nejde jen o dub samotný, i když i ten má samozřejmě vysokou estetickou hodnotu. Každý starodub, ať už stojí na louce nebo v lesním porostu, je především domovem pro stovky dalších druhů organismů, od nejmenších řas, lišejníků a hub až po ptáky a netopýry v dutinách.

Právě tyto symboly Soutoku i biodiverzity druhů vázaných na staré stromy v posledních desítkách let eufemisticky řečeno nevzkvétají. Zásadní ranou pro ně byly vodohospodářské úpravy na řekách Moravě a Dyji v druhé polovině minulého století. Přerušení pravidelného režimu záplav způsobilo starým stromům trauma, ze kterého se mnohé nevzpamatovaly, a další čeká podobný osud v brzké době. Staré stromy, rostoucí po staletí v podmínkách, kdy voda byla snadno dostupná, dnes trpí žízní. Změna nastala rychle, takřka přes noc, a schopnost přizpůsobit se novému řádu věcí s věkem neklesá jen u lidí, ale i u stromů. Nemalá část pamětníků lepších časů je dnes již zcela mrtvá, většina zbylých je ve špatném zdravotním stavu. Soutoku tak reálně hrozí, že přijde nejen o svého genia loci, ale i o podstatnou část biodiverzity, která je na staroduby vázaná.

Co s tím?

Opatření, která mají zabránit kolapsu, se již realizují. Od roku 2007 se při holosečných těžbách ponechávají výstavky, tedy stromy, které zůstanou na těžené ploše až do fyzického rozpadu. Dosud bylo takto ušetřeno skácení více než 12 tisíc stromů (převážně dubů, ale i jiných cenných dřevin - jilmů, hrušní polniček apod.).

Nicméně stromy ponechané na pasekách většinou nemají vhodný habitus - mívají relativně štíhlé, vysoké kmeny a minimálně rozvinutou korunu, což je činí zranitelnými vůči náhlému oslunění, tzv. světlostnímu (potěžebnímu) šoku. Navzdory pochmurným předpovědím je takových případů relativně málo (mnohem častějším případem je tvorba sekundární koruny po zaschnutí té primární). Přesto nelze ponechávání výstavků pokládat za finální řešení problému. Tyto stromy jsou mimořádně atraktivní např. pro tesaříka obrovského (Cerambyx cerdo). Zatímco mohutný dub s rozložitou korunou zvládá bez problémů „vychovat“ desítky generací těchto brouků, pro tenké stromy s omezeným asimilačním aparátem může být žír larev tesaříka onou pověstnou poslední kapkou v kalichu hořkosti.

Je proto nezbytné začít pracovat také s mladými porosty. Intenzivní výchovné zásahy v mladých dubinách zajistí, že stromy budou už „od dětství“ přivyklé dostatku prostoru i světla a rozvinou se do podoby, kterou dubům předurčila sama příroda.

Dalším z nezbytných a již delší dobu realizovaných opatření jsou výsadby budoucích solitérů na loukách. Ty se však pro cílové druhy bezobratlých stanou atraktivními až za mnoho desítek let.

K překlenutí doby, než dorostou nové duby na loukách i v intenzivněji vychovávaných porostech, poslouží kombinace opatření, spočívající v postupném uvolňování atraktivních stromů a stromů středního věku z porostních okrajů i z hloubi porostů. 

Vlajkový druh - krasec dubový

Jedním z nejvýznamnějších zástupců fauny vázané na staroduby je bezesporu krasec dubový (Eurythyrea quercus). Tento nádherný brouk je u nás i v mnoha dalších zemích přímo ohrožený vyhynutím. Lokality, na kterých se vyskytuje např. v Rakousku nebo v Polsku, byste spočítali na prstech jedné ruky (a ani byste k tomu nepotřebovali všechny). U nás je pro krasce dubového zpracován záchranný program, který zahrnuje všechna výše uvedená opatření. Klíčovou roli v tom, zda krasec na našem území přežije, nebo bude následovat řadu dalších, dnes již vyhynulých obyvatel světlých lesů a osluněných solitérů, bude hrát právě CHKO Soutok.

Oplodněné samičky krasců kladou vajíčka do suchého tvrdého dřeva bez kůry (tzv. zrcátka), které je dostatečně osluněné. Vývoj trvá v ideálních podmínkách dva roky, ale může se protáhnout až na šest let. Larvy se vyvíjejí hluboko ve dřevě, samičky se proto při kladení vyhýbají stromům s rozsáhlými dutinami v kmeni nebo silnějších větvích. Zdaleka tak nevyhovuje každý starodub.

Přesto má krasec ve srovnání s mnoha dalšími ohroženými obyvateli starých stromů jednu výhodu. Tou je fakt, že krasci jsou schopni využívat i zcela mrtvé stromy (dokud nabízejí tvrdé suché dřevo bez kůry), i zde ale platí, že dřevo musí být osluněné.

Krasci dubovému (a mnoha dalším vzácným druhům bezobratlých, kteří s krascem sdílejí stejný typ prostředí) se dostalo pomoci z nečekané strany. Společnost IKEA, světoznámý výrobce nábytku a bytových doplňků, se rozhodla věnovat nezanedbatelnou částku na podporu zdejší populace kriticky ohroženého druhu. Prostředky budou využity k osvobození zbývajících starodubů, ukrytých dosud v hustých porostech. Mohutné duby se tak alespoň částečně zbaví konkurence o vodu a zároveň se k nim ve větší míře dostane slunce.

Při uvolňování mohutných dubů je však nezbytné postupovat opatrně. Příliš razantní zásah by mohl uspíšit jejich smrt. Z tisíců biologicky nejhodnotnějších starých stromů, zmapovaných na území CHKO Soutok v letech 2006-2015, je velká část v horším nebo špatném zdravotním stavu. Pro postupné uvolňování tak vybíráme ty zdravější a perspektivnější z nich.

Ačkoliv se krasec dubový dokáže vyvíjet i ve zcela mrtvých stromech, upřednostňuje ty dosud živé. Staré duby, nabízející široké spektrum mikrobiotopů (části s živým i mrtvým dřevem, dutiny, zlomy silnějších větví, houbami napadené části dřeva apod.), jsou z biologického hlediska nejcennější. Každý ze vzácných druhů bezobratlých si na nich totiž dokáže najít ten typ prostředí, které právě jemu vyhovuje.

Věříme, že pokud se nám, ve spolupráci s Lesy ČR a odbornými institucemi, jako je např. Entomologický ústav AV ČR, podaří realizovat všechna výše uvedená opatření, nová CHKO o své staroduby nepřijde. Naše společné snahy směřují také k vytvoření systému hospodaření v lesích i na loukách, v němž se podaří prodloužit životnost dosluhujících velikánů, a zároveň budou další biologicky hodnotné stromy vznikat v počtech, které zajistí, že se o budoucnost druhů vázaných na staré osluněné stromy nebudeme muset dál strachovat.

Pavel Dedek (1981) pracuje jako zoolog v Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR na Správě CHKO Pálava.