VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Kde se nocí dříve rozeznívaly hlasité koncerty kvákání, je nyní pusté ticho. Krajina i život v ní se rychle mění a podobných tichých míst bohužel přibývá. K úbytku obojživelníků navíc dochází napříč celým světem. Dokážou s námi tito tvorové v dnešní moderní době udržet krok? A jak jim můžeme pomoci?

Mizení obojživelníků má celou řadu konkrétních příčin. Tím hlavním důvodem je bezpochyby úbytek vhodných vodních i suchozemských stanovišť. Lidské snahy docílit co nejvyšších výnosů intenzivními metodami hospodaření vedly během posledního století k rozsáhlým změnám uspořádání krajiny. Ta ztratila svoji různorodost a scelila se do rozsáhlých jednolitých celků, v nichž se nachází poslední vzájemně izolované fragmenty pro obojživelníky vhodného prostředí. V takovém prostředí mohou obojživelníci dlouhodobě přežít jen velmi obtížně. 

S nepříznivým vývojem krajiny se pojí také klimatická změna s extrémními výkyvy počasí. V jarních měsících nastávají stále častěji dlouhotrvající období sucha, která v kombinaci s vysokými teplotami vedou k předčasnému vysychání vodních zdrojů. Larvy obojživelníků tak stále častěji nezvládají dokončit svůj vývoj. Počasí sice nejsme schopni ovlivnit, můžeme však pomoci krajině adaptovat se na tyto změny, protože pouze obnovení přirozených procesů v budoucnu umožní zachovat co nejsilnější a výkyvům odolné populace obojživelníků.

Základem je šetrná a svědomitá péče o krajinu. To spočívá především v obnově jejích přirozených funkcí a vodního režimu. Efektivním řešením je navrácení zahloubených, zarovnaných nebo zatrubněných vodních toků do jejich přírodně blízké podoby. S tím souvisí také obnova mokřadů a tvorba tůní. Obojživelníci vyžadují vhodnou a šetrnou péči také o suchozemská stanoviště. Okolí tůní je nutné prosvětlovat prořezávkami dřevin a udržovat bezlesí pravidelnou mozaikovitou sečí nebo extenzivní pastvou.

Překvapivě důležité jsou pro obojživelníky také zahrady v obcích a lidská sídla. Ty v zemědělské krajině mnohdy představují poslední oázy přírody. Takovým posledním útočištěm se může stát i vaše zahrada, stačí ji alespoň z malé části přenechat přírodě. V jejím odlehlejším koutě můžete umístit kompost, dřevo k zetlení nebo hromadu kamení. Vhodné je omezit nadměrné sečení trávy a vyměnit zahradní traktůrky za lištovou sekačku nebo kosu. Zásadní prvky v zahradě představují vodní plochy. V dobře řešeném zahradním jezírku může najít domov řada druhů obojživelníků včetně čolků, zásadní je dostatek vodních rostlin a absence ryb. Věnovat více pozornosti je potřeba nádržím a zapuštěným bazénům s kolmými okraji. Ty představují nebezpečné technické pasti, v nichž může i plavecky zdatná žába utonout vysílením.

V současné době jsou obojživelníci na cestě ze svých toulek po krajině zpět na zimoviště. Některé druhy jako skokan skřehotavý (Pelophylax ridibundus) či skokan hnědý (Rana temporaria) nejčastěji zimují přímo na dnech vodních nádrží. Většina ostatních druhů, mezi nimiž je největší ikonou ropucha obecná (Bufo bufo), do svých obvyklých zimovišť migruje i několik kilometrů již od chvíle, kdy opustily vodní prostředí po rozmnožování. A právě po přečkání zimy čeká obojživelníky asi ta nejnebezpečnější životní zkouška. 

Současná krajina je doslova protkaná nejrůznějšími typy dopravních cest, od silnic až po vodní kanály a železnice, které dokážou obojživelníci překonat jen stěží. Tyto migrační bariéry pro ně představují nejen nepřekonatelnou překážku, ale také smrtelné nebezpečí. A právě během jarní masivní migrace roztoužených obojživelníků nejkratší cestou k vodě dochází na silnicích k jejich doslovnému masakru pod koly aut. Ochránit je lze instalací dočasných nebo trvalých zábran. Ty zabraňují vniknutí zvířat na vozovku a ideálně je navádějí do bezpečného propustku pod cestou. Riziková kolizní místa proto určitě hlaste úřadům nebo místním ochranářským organizacím. Nyní však nezbývá než obojživelníkům popřát úspěšné překonání zimy a bezpečnou cestu k jarním rozmnožištím, aby nám mohly jejich koncerty stále dělat takovou radost jako doposud.

Richard Kabelka

Autor je členem pozemkového spolku Mokřady a odborným garantem ČSOP za obojživelníky.