VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Když se řekne hořec, většina lidí si pravděpodobně představí zářivě modré zvoncovité květy někde vysoko v horách. Této představě u nás nejlépe odpovídá hořec tolitovitý, se kterým se dá setkat - stále ještě poměrně hojně - zejména v Krkonoších či v Beskydech. Realita je však mnohem pestřejší. Naše hořce nejsou jen jasně modré, ale i v různých odstínech fialové, a dokonce i žluté. Ne všechny mají výrazně zvoncovité květy. A nerostou jen v horách, ale i v podhůří a v nížinách. 

Zatím ještě stále rostou i v podhůří a v nížinách, slušelo by se dodat. Neboť jak jsou horské populace našich hořců víceméně stabilizované (což rozhodně neznamená, že by neměly žádné problémy), tak většina těch ostatních je na tom bídně. A ještě hůře než vlastní hořce jsou na tom jejich drobnější příbuzní, hořečky. Třebaže přinejmenším některé z nich bývaly kdysi běžnou součástí naší krajiny a ze starých záznamů či vzpomínek pamětníků se lze dozvědět, že na nejedné pastvině se modralo i několik druhů hořců a hořečků současně, dnes jsou vesměs velmi vzácné či na pokraji vyhynutí, některé bohužel i za touto hranicí.

O velikosti problému vypovídá mimo jiné fakt, že mezi nemnoha druhy, pro něž byl v České republice schválen záchranný program, jsou hned tři druhy hořečků. Záchranný program měl i jeden z hořců - hořec jarní -, avšak ten byl již ukončen, protože zatímco jeho horská populace je považovaná za stabilizovanou, nížinná populace, přežívající na jediné poslední lokalitě, je natolik slabá, že jakékoli její posílení či rozšíření není reálné. Všechny naše původní druhy hořců a hořečků jsou v červeném seznamu v nějakém stupni ohrožení. Ten nejnižší stupeň „ohrožený“ u hořce tolitovitého a hořce brvitého.

Na vině mizení hořců a hořečků je, stejně jako u mnoha jiných druhů, především změna využívání krajiny. První velkou ránu jim dal přímý zánik mnoha lokalit v důsledku rozorávání, zalesňování či zástavby, druhou pak přežívajícím lokalitám změna obhospodařování či ještě častěji její absence. Zarůstání lokalit vedoucí ke vzniku zapojeného, ničím (třeba kopyty dobytka) nenarušeného drnu je pro ně smrtící.

Aby upozornil na ohrožení a ochranu těchto krásných rostlin, vyhlásil Český svaz ochránců přírody rok 2026 Rokem hořců. Bude to vhodná příležitost seznámit se s tím, jak, kdo a kde hořcům a hořečkům pomáhá, s hořečkovými místy pro přírodu a dalšími zajímavými lokalitami, ale třeba i s druhy živočichů, kteří jsou na hořcích životně závislí.