Vstup pro předplatitele: |
Zapomínám verše jako jabloň lístky,
zapomínám básně jako jabloň květy,
zapomínám své roky jako jabloň jara,
zapomínám bolest.
Mezi stromy projíždí
sadař na vozíku
taženém malým zahradnickým traktorem,
co řve jak revolver
a drtí
pneumatikami
jako tankovými pásy
spadané květy, spadané listí, zem…
(František Schildberger)
Je květen, vše v rozpuku, dostávám zprávy o narození dětí mých přátel, moje vrstevnice se stává kmotrou. A já jsem nemocná, mám být v klidu a nenamáhat se. Mohu si o světě číst a teoreticky ho studovat. Třeba i v angličtině, na kterou nemám běžně čas. Na BBC jsem narazila na výraz staycation, vytvořený ze slov zůstat (doma) a dovolená. Nemusíte nikam jezdit, nic zařizovat, ušetříte, a přitom si odpočinete ve svém pohodlí. A nezatěžujete planetu. Jsem na tom podobně, také si mohu dovolit nepracovat a jen tak se procházet po okolí. Je to snadné nejen proto, že si trénuji fantazii a pocit sounáležitosti se světem. Bydlím na kraji města, stačí vyjít ze dveří a už jdu polní cestou mezi ječmenem a pšenicí nebo jinou cestou mezi zahrádkami kolem koní k lesu. Vstanu od počítače a vběhnu přímo do živého.
Je květen a je červen, stále si užívám své neschopnosti. Dodržuji však odpolední vycházky a vyrážím na pracovní schůzku nad novou grafikou časopisu a následně i na redakční radu, která se koná pravidelně první úterý v sudém měsíci. Další týden musím dokonce odpoledne zajít na jedno. Pokud chci Steklíkovy kresby, nejde to jinak než přímo od mistra. Poslední mi dokresluje propiskou na obálku přímo v hospodě.
Je červen, pořád jsem doma, odkud připravuji toto číslo Veroniky. V dnešní době to jde snadno, mám tu internet, mail, skype a mobil. Dostanu náhled budoucí úpravy, mohu sledovat, jak to postupuje. S grafičkou i jazykovým korektorem jsme docela sehraní, zažívám pocit společného tvoření, ze kterého mám radost.
Je 11. června, právě mi volala grafička, že jí klekl počítač, takže poslední korektury se nejspíš zpozdí o další tři dny. Jdu raději ven, jsem nervózní, protože dokud nedodělám zpožděné třetí číslo, nejsem schopna pracovat na čtvrtém, které se začíná také pomalu zpožďovat. Vylezu na kopec a sednu si na louku, je větrný i slunečný podvečer mezi dvěma bouřkami. „Ahoj, dopadlo to dobře, vůbec nic se nestalo, byla to jen hysterie a složky byly omylem přetažené jinam. Vše je zalito sluncem, časák posílám zítra dopoledne,“ hlásí večerní sms.
Brzy přijde červenec, a tak spolu s opožděným skoro prázdninovým číslem přijměte také první přílohu, kterou vás zveme na letní cesty. Třeba někam na kopec…
Dana Zajoncová