Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Ochrana přírody Galapág


Miroslav Šebela, č. 3/2009, str. 4-6

V roce 1959, tedy ke 100. výročí vydání nejslavnějšího Darwinova díla, se pod tlakem vědců z celého světa vedených E. Eibelsfeldtem a pod záštitou UNESCO podařilo zřídit Národní park Galapágy, který zaujímá 97 % plochy souostroví. V r. 1960 byla díky mezinárodnímu úsilí založena Vědecká stanice Charlese Darwina v Puerto Ayora na ostrově Santa Cruz. V roce 1978 bylo galapážské souostroví uznáno za Dědictví všeho lidstva (Patrimonio de la Humanidad), od roku 1984 patří Galapágy k biosférickým rezervacím UNESCO a o tři roky později vyhlásil ekvádorský prezident mořskou rezervaci, která zaujímá l5 námořních mil kolem ostrovů a ochraňuje celkem 80 000 km2.

Reintrodukce

Aktivní ochranu původních druhů lze datovat od roku 1964, kdy začal záchranný program některých želv a leguánů zemních. Ohrožené snůšky byly přenášeny z volné přírody do stanice a inkubovány uměle. Velmi dobře dopadla akce na záchranu poddruhu želvy sloní Geochelone nigra hoodensis z ostrova Espaňola, který byl již považován za vyhynulý. Při důkladném hledání byli nalezeni poslední žijící jedinci - 12 samic a dva samci, ke kterým byl v r. 1977 přivezen samec ze ZOO v San Diegu. Do roku 1993 bylo odchováno a vypuštěno zpět na Espaňolu 575 mladých želv. V r. 2008 se podařilo získat 16 vajec od želví samice, která byla před lety umístěna do výběhu k poslednímu žijícímu jedinci podruhu z ostrova Pinta, světoznámému samci Osamělému Jiří. Z posledních zpráv je zřejmé, že ani jedno z vajec nebylo oplodněno.

Obdobně jsou odchováváni i zemní leguáni. V r. 1982 byl vypuštěn první odchov - přes 250 exemplářů - na ostrov Isabelu a v r. 1991 byli opět po 40 letech vysazeni mladí leguáni galapážští na Baltru.

Turistika

Když jsme v loňském roce odlétali na naši poslední návštěvu Ekvádoru, přinesla média zprávu, že jsou ostrovy zahlceny turisty, kteří škodí zdejší přírodě, a je tedy nezbytně nutné jejich počet radikálně omezit. Turisticky zažívají Galapágy opravdu těžko představitelný a z jiného kouta světa nezaznamenaný vzestup - v roce 1970 navštívilo ostrovy asi 4 000 turistů, v roce 2001 to už bylo 77 570 a v roce 2006 se prošlo po ostrovech 145 042 registrovaných hostů (každý mj. zaplatil při vstupu do NP 100 dolarů). Ale je třeba znát i druhou stranu mince.

Jestliže v roce 1990 oficiálně žilo na ostrovech 8 611 obyvatel, potom v roce 2006 jich zde bylo napočítáno už téměř dvacet tisíc. Reálně je ovšem třeba k těmto číslům připočítávat další tisíce Ekvádorců, kteří zde žijí a podnikají, ale nemají zde trvalou adresu. V současnosti se hovoří o minimálně 30 000 ostrovanech. Rozrůstají se hlavní přístavy, asfaltují se nové komunikace pro příliv nových dopravních prostředků (v roce 2006 dosáhl jejich celkový počet 2 051). Rybářství patří ke zdejším tradičním zdrojům potravin a poslední vývoj i zde ukazuje na nekontrolovatelný nárůst: v roce 1982 bylo registrováno 152 osob živících se rybolovem, o deset let později to už bylo téměř 400 lidí a v roce 2002 vyjíždělo na oceán 956 rybářů ve 446 člunech. Exploatace živočichů v příbřežních partiích se projevila v lovu tradičních komodit - sumýšů a langust, který mezi lety 2002-2005 klesl o 83 %, resp. o 43 %.

Jistá naděje pro následující období se přece jen rýsuje: při našem posledním odbavení letu na ostrovy jsme museli na novém guayaquilském letišti absolvovat zvláštní proceduru. Výsledkem několikaminutového kádrování byla osobní karta, kterou jsme si museli koupit od Národního galapážského institutu. Jedná se o registrační průkaz, kterým musí být vybaveni všichni, kteří se chtějí na ostrovy dostat, a na kterém je už jasně vytištěno i datum, do kdy musí dotyčná osoba ostrovy opustit. Pro každého, ať zahraničního turistu, nebo Ekvádorce, to znamená jediné: do tří měsíců musí z ostrovů pryč! Současně probíhá důkladná registrace všech obyvatel ostrovů a limitující podmínky pro trvalý pobyt jsou opravdu velmi tvrdé. Lze věřit, že s přelidňováním ostrovů je konec a bude nastavena základní podmínka pro úspěšnou realizaci připravených ochranářských projektů.

Projekt ISABELA

Aktivní postup proti zavlečeným rostlinným i živočišným druhům praktikovaný ze strany NP přinášel až do konce 90. let pouze dílčí úspěchy, i když se za tímto projektem skrývalo obrovské úsilí a těžká práce v těch nejdrsnějších podmínkách. Na některých menších ostrovech byly zlikvidovány zavlečené kozy, někde se podařilo tlumit populace prasat nebo oslů a na Isabele se snížila populace zdivočelých psů. Na Santiagu probíhal třicetiletý boj se zdivočelými prasaty, kterých zde bylo uloveno (také s použitím jedů) kolem 18 000. Poslední prase bylo na tomto ostrově zabito v roce 2000. Tento projekt byl v celosvětovém měřítku realizován na vůbec největším ostrově (celkem 58 465 ha), na kterém kdy bylo úspěšně eliminováno zavlečené a zdivočelé domácí zvíře.

Zásadní přelom v boji se zdivočelými kozami a osly přinesl mezinárodní projekt ISABELA, který proběhl v letech 2001 až 2005 na ostrovech Santiago a Isabela. Při využití kombinovaných metod lovu včetně střelby z vrtulníků, stovky cvičených psů a téměř tisíce hormonálně medikovaných a čipem označených koz bylo celkem vybito přes 150 000 koz a 1 250 oslů. V březnu 2006 bylo slavnostně oznámeno, že ostrov Santiago je opět po 80 letech bez zdivočelých koz a oslů. Pouze v jižní části ostrova Isabela v nepřístupných partiích kráterů Sierra Negra a Cerro Azul ještě přežívají kozy v nízké populační hustotě. Celý projekt stál 8,5 mil. US dolarů a finančně se na něm podílely místní, mezinárodní i soukromé organizace.

Projekt Isabela naznačil, že je možné v budoucnu očekávat i stejně úspěšné řešení v otázkách spojených s výskytem nejagresivnějších druhů zavlečených rostlin a některých dalších cizorodých elementů, kteří stále ohrožují jedinečnou přírodu těchto ostrovů, zvaných někdy Okouzlující či Začarované ostrovy.


RNDr. Miroslav Šebela, CSc. - vedoucí zoologického oddělení Moravského zemského muzea v Brně

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu