Čtení na tyto dny

Pohyb

Je také únava
teprve tisíciletého jazyka
(mé řeči)

Je také únava
teprve dvousetletých stromů
(mé ulice)

Louka navečer povadla —

Už dlouho nepršelo
a neozval se cvrček
(má duše)

Auta na vzdálené dálnici
svítí  Třou si
pneumatiky o asfalt

ropný derivát
o ropný derivát
a ropný derivát

je žene

(František Schildberger)

 

Neznámé Boletice


Vít Grulich, č. 3/2009, str. 10

Touha objevovat nepoznané vede rozmanitými cestami. Hloubky oceánů, tajemné jeskyně nebo exotické tropy od nepaměti přitahovaly různé sorty dobrodruhů a cestovatelů. V posledním desetiletí jich narostlo - otevřené hranice umožňují i našincům výpravy do vzdálených končin s panenskou přírodou. Málokdo si však uvědomuje, že taková země neznámá - terra incognita - leží i přímo za našimi humny, sotva půl hodiny od krajského města. Není to omyl, jen zvláštní souhra okolností stojí za faktem, že uprostřed lidmi podmaněné krajiny se najde kus země, v němž příroda a přírodní hodnoty nad lidskými aktivitami stále ještě převládají. Jsme ve vojenském újezdu (VÚ) Boletice (okr. Český Krumlov).

Průzkumy vojenských prostorů vedou k zajímavému poznání, jak se vojenské aktivity vypořádávají s přírodou a ona s nimi. Dá se říci, že existují čtyři typy ploch. První jsou místa člověkem zcela přetvořená - sídla a ubytovací prostory, obklopené rumišti jako kdekoli. Dále jsou zde místa, kde člověk velmi specificky zasahuje do přírody. Zpravidla jde o mechanické zraňování (copak orba byla už za našich předků něco jiného?), které však téměř nedoprovází vstup cizorodých chemických látek. To je většina vojenských cvičišť. Třetím typem ploch je běžná kulturní krajina s poli a pastvinami. Ve vojenských prostorech jsou jí zpravidla vyhrazeny jen nevelké okrajové části. Konečně čtvrtým typem jsou plochy, kde jsou civilizační tlaky velmi omezené. Najdeme je především v srdci prostorů, nejčastěji jde o zázemí, tedy o tzv. ohrožené plochy cvičišť.

Osud krajiny

Krajinu VÚ Boletice postihl zvláštní osud. Není to ostrov, kam by lidská noha nevstoupila, člověk zde působil od nepaměti. Svědčí o tom prehistorické hradiště na Razibergu i nedaleká vzácná románská památka - kostelík sv. Martina, postavený ve 13. století, který je němým svědkem první kolonizační vlny na krumlovském panství. Osídlení se postupně prodíralo do vyšších poloh, poslední vsi byly zakládány až na přelomu 18. a 19. století.

Do druhé světové války zde žilo ve více než 50 obcích a osadách přes 6 000 obyvatel, kteří se až na výjimky hlásili k německé národnosti. Tragické válečné události se na dalším osudu této krajiny podepsaly paradoxním způsobem. Dosavadní obyvatelé byli odsunuti, avšak noví nepřišli a prostor zabrala armáda. Většina vesnic byla srovnána se zemí, většina polí, luk a pastvin byla opuštěna, zato zde vznikly výcvikové polygony. Přístup civilistů byl téměř znemožněn.

Dnešního badatele čeká ve VÚ nejedno překvapení. Z geologických map a klimatických atlasů si dokáže udělat představu o velmi rozmanitých přírodních podmínkách - ale ty koneckonců najde i jinde. Co je však jedinečné právě tady? Vývoj krajiny a vztahy mezi jejími živými složkami. Armáda území zabrala ještě před kolektivizací - to značí, že zde prakticky neproběhly negativní procesy spojené se zemědělskou velkovýrobou. Na většině území VÚ nedošlo k melioracím, staré zdroje lokálního znečištění zcela zanikly a nové nebyly vybudovány.

Výsledek

Učebnice ekologie hovoří o modelu, v němž se člověkem odlesněné plochy navracejí směrem k lesu, ale zde na rozdíl od běžné krajiny v podmínkách minimálního znečištění živinami. Opuštěná pole se mění postupně v les, aniž by procházela dlouhodobým stadiem rumiště. Rašelinné louky, jejichž vodní režim nebyl narušen, jsou naopak mimořádně stabilní. Vojenské aktivity na cvičištích mnohde udržují křoviny, které by v kulturní krajině zarostly plevely, v úplně opuštěné by se změnily v les. Některé lesní plochy nabyly charakteru pralesů. Ačkoli se řadu let mluví o vymírání jedle, zde místy najdeme takřka čistě jedlové lesy. Některé vzácné typy slatinných luk, které se jinde neobejdou bez intenzivní lidské péče, aby v nich doslova přežívali poslední jedinci vzácných rostlin, zde nepotřebovaly za 50 let žádnou údržbu.

Ačkoli se v běžné krajině prodíráme podél potoků v houštinách kopřiv, v jádru VÚ o kopřivu ani nezavadíme. Výsledkem je prostředí, v němž útočiště nalézá ohromné množství vzácných organismů. Skoro na každém kroku míjíme vzácné orchideje, z trávníků se zvedají desítky motýlů, které nevyhubila zemědělská chemie. Paradoxní je, že kosatci sibiřskému nevadí pásy tanků a velmi ohrožený chřástal polní si zvykl na hluk z občasné střelby. Pod zorným úhlem těchto skutečností nepřekvapí, že nejlepším způsobem zachování dosavadního stavu jsou současné vojenské aktivity.

Změny, jimiž krajina VÚ Boletice prošla v 2. polovině 20. století, hovoří o tom, že armádní využití překvapivě konzervovalo krajinu i její složky a jejich vzájemnou dynamiku ve stavu, který jinde ve středoevropském prostoru prakticky zanikl. Uchovalo se zde biocentrum, jež svým významem přesahuje hranice České republiky. Místní příroda nabízí odkrytí mnoha dosud nepoznaných ekologických zákonitostí a do budoucna by se mohla stát zásobárnou života pro regeneraci a revitalizaci dnešní těžce zkoušené civilizované krajiny.

Úspěchy a hrozby

Ve vyhodnocení kritérií sítě Natura 2000 dopadl VÚ Boletice stejně jako ostatní vojenské újezdy: je zde vyhlášena ptačí oblast a stejně tak evropsky významná lokalita, jejímiž předměty ochrany jsou vybrané biotopy i druhy rostlin a živočichů. Daří se komunikace s újezdním úřadem i divizí vojenských lesů a statků, v roce 2008 se rozběhl management nejvýznamnějších ploch nelesní vegetace.

Naproti tomu však působí intenzivní tlaky na vybudování grandiózního střediska zimních sportů. Původní verze, situovaná v severní části VÚ do okolí vrchu Chlum, by byla hrozbou pro přírodu téměř celého území. Současná varianta směřuje do masivu Špičáku nad Horní Planou, kde by sportovní areál teoreticky mohl vadit méně, neboť by narušil mnohem menší část území. Shodou okolností však právě tu, o kterou se 18. ledna 2007 orkán Kyrill, devastující 450 ha horských lesů v oblasti Knížecího stolce, sotva otřel…


Doc. RNDr. Vít Grulich, CSc. - Ústav botaniky a zoologie, Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity v Brně

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu